ECLI:CZ:NS:2002:21.CDO.2649.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 2649/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyň A) G. K. a B) A. K. (právních nástupkyň Ing. J. K., zemřelého 14. 10. 2000), proti žalované E. P. a. s., o 56.920,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 8 C 203/99, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. února 2000, č.j. 62 Co 69/2000-25, takto:
Usnesení městského soudu se zrušuje a věc se Městskému soudu v Praze vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 2. 2000, č.j. 62 Co 69/2000-25, odmítl podle ustanovení §218 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.”), odvolání žalované proti rozsudku ze dne 11. 11. 1999, č.j. 8 C 203/99-18, jímž jí Obvodní soud pro Prahu 9 uložil zaplatit žalobci částku 56.920,- Kč s 12 % úrokem od 1. 4. 1998 do zaplacení a na nákladech řízení částku 2.280,- Kč. Odvolací soud - vycházeje z toho, že rozsudek soudu prvního stupně byl zástupkyni žalované „doručen do advokátní kanceláře proti podpisu dne 21. 12. 1999“ - odvolání žalované, jež bylo podáno u soudu prvního stupně osobně dne 6. 1. 2000, posoudil jako opožděné.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož opodstatněnost spatřuje v důvodech uvedených v §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř. (namítá, že jí byla ve smyslu §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. odňata možnost jednat před soudem). Konkrétně uvádí, že zásilka obsahující rozsudek soudu prvního stupně byla doručena její zástupkyni dne 22. 12. 1999 (nikoli 21. 12. 1999, kdy byla pro nepřítomnost zástupkyně v místě sídla advokátní kanceláře učiněna pouze výzva k vyzvednutí zásilky určené do vlastních rukou). Na podporu svých tvrzení navrhla, aby si soud vyžádal potvrzení příslušné pošty o skutečném datu doručení předmětné zásilky.
Právní předchůdce žalobkyň ve vyjádření navrhl, aby bylo dovolání jako nedůvodné zamítnuto.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
V průběhu dovolacího řízení původní žalobce Ing. J. K. zemřel (14. 10. 2000). Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 3. 2001, sp. zn. D 1672/2000, vyplývá, že dědičkami ze zákona se staly jeho manželka G. K. a matka A. K. Protože mzdové nároky z pracovního poměru do výše odpovídající trojnásobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance přecházejí postupně přímo na osoby vyjmenované v ustanovení §260 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce ve znění pozdějších předpisů, jestliže s ním žily v době smrti ve společné domácnosti, a v rozsahu přesahujícím trojnásobek průměrného měsíčního výdělku se stávají předmětem dědictví, jednal Nejvyšší soud nadále s žalobkyněmi jako s účastnicemi řízení (§107 odst. 1, 3 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné (§238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř.) a je i důvodné.
Vady vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. (tzv. zmatečnosti) a - je-li dovolání přípustné - jiné vady řízení, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Protože jiné zmatečnostní vady řízení namítány nejsou a z obsahu spisu se nepodávají, zabýval se dovolací soud tím, zda řízení je postiženo vadou, na kterou výslovně dovolatelka poukazuje.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. spojuje zmatečnost řízení se skutečností, že účastníku byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád přiznává, avšak jen tehdy, šlo-li o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu určeného procesními předpisy), a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, nikoli při rozhodování (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. 2 Cdon 539/96, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/1998 pod číslem 27, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 953/96, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/1998 pod číslem 49). Odvolací soud však odvolání odmítl proto, že - podle jeho závěru - bylo opožděné; tento hodnotící úsudek, jenž se promítl přímo do rozhodnutí, tedy nesprávný postup v průběhu řízení nezakládá. Vadou podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. tudíž řízení netrpí a dovolací důvod ve smyslu §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř. není dán.
Nesouhlas dovolatelky s výsledky šetření odvolacího soudu o okolnostech doručení rozsudku soudu prvního stupně (na jejímž zodpovězení závisí úvaha o počátku běhu odvolací lhůty a tedy i o včasnosti odvolání) je uplatnitelný dovolacím důvodem podle §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Tuto vadu řízení v daném případě dovolatelka namítá, když zpochybnila doručení rozsudku soudu prvního stupně dne 21. 12. 1999.
Podle ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
V usnesení ze dne 25. 6. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1532/97, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 18/1998 pod číslem 127, Nejvyšší soud vysvětlil, že - obsahuje.li všechny náležitosti předepsané právním předpisem (tehdy platnou vyhláškou č. 78/1989 Sb., o právech a povinnostech pošty a jejích uživatelů /poštovní řád/, ve znění vyhlášky č. 59/1991 Sb., zejména přílohou č. 5 v bodech 18, 19 a 20) - je doručenka listinou, jež má povahu listiny veřejné, a jež se od listin soukromých liší svou důkazní silou; potvrzuje, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno (§134 o.s.ř.). Jestliže účastník tvrdí, že údaje uvedené na doručence neodpovídají skutečnosti, musí nabídnout důkazy a jejich prostřednictvím tato opačná tvrzení prokázat.
V projednávaném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná si zvolila zástupcem JUDr. J. K., advokátku, které udělila plnou moc pro celé řízení (srov. §24, §25 odst. 1, §28 odst. 1 o.s.ř.). Prostřednictvím pošty doručoval soud rozsudek zástupkyni žalované do vlastních rukou (srov. §47 odst. 1, 2 o.s.ř.). Z doručenky vyplývá, že doručovatel adresátku při prvním pokusu o doručení v místě doručení (areál VÚ, E. P. a. s.) nezastihl, ačkoli se v místě doručení zdržovala; na doručence vyznačil poznámku „Výzva dne 21. 12. 99“, kterou doplnil otiskem denního razítka s datem 22. 12. 1999 a podpisem.
K prokázání důvodů dovolání provedl Nejvyšší soud při jednání dokazování.
Z přípisu Pošty, P., došlého soudu prvního stupně dne 21. 9. 2000, zjistil, že zásilka číslo R 27093 (obsahující předmětný rozsudek soudu prvního stupně), odeslaná Obvodním soudem pro Prahu 9 dne 17. 12. 1999 z poštovního úřadu v P. JUDr. J. K., byla jmenované doručena dne 22. 12. 1999. Dne 21. 12. 1999 byla pro nepřítomnost zástupkyně v místě sídla její advokátní kanceláře učiněna pouze výzva k vyzvednutí předmětné zásilky určené do vlastních rukou na následující den, tj. 22. 1. 1999. Tytéž údaje se podávají rovněž z ověřených fotokopií listovních doručovacích karet ze dne 21. 12. 1999 a 22. 12. 1999.
Dovolací soud vzal za prokázané, že zástupkyni žalované byla zásilka obsahující rozsudek soudu prvního stupně doručena do vlastních rukou dne 22. 12. 1999, tedy při druhém pokusu o doručení (výzva podle bodu 18 přílohy č. 5 k vyhlášce č. 78/1989 Sb. - poštovnímu řádu - byla učiněna dne 21. 12. 1999).
Podle ustanovení §204 odst. 1 o.s.ř. se odvolání podává do patnácti dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Byl-li rozsudek soudu prvního stupně doručen žalované do vlastních rukou dne 22. 12. 1999, připadl poslední den lhůty k podání odvolání na 6. 1. 2000 (čtvrtek). Jak vyplývá z podacího razítka, podala žalovaná odvolání osobně u soudu prvního stupně 6. 1. 2000, tedy včas.
Protože usnesení odvolacího soudu z pohledu uplatněného dovolacího důvodu správné není, Nejvyšší soud je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1, 2 o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. února 2002
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu