ECLI:CZ:NS:2002:21.CDO.365.2001.1
sp. zn. 21 Cdo 365/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce R. K. proti žalované Střední průmyslové škole textilní se sídlem v J., o náhradu škody a o zaplacení mzdy, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 9 C 257/99, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. prosince 1999 č.j. 18 Co 810/99-21, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Semilech usnesením ze dne 24.8.1999 č.j. 9 C 257/99-12 vyzval žalobce, aby ve lhůtě dvou týdnů „doplnil a upřesnil“ v naznačeném směru svoji žalobu ze dne 19.6.1998, kterou také uplatnil „uhrazení výdělku na základě smlouvy a dohody sepsané dne 20.3.1990, jakož i škody, která vznikla v důsledku toho, že nebyla dodržena zákonná výpovědní doba“; současně žalobce poučil, že řízení bude zastaveno, nebude-li výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno.
Okresní soud v Semilech poté usnesením ze dne 20.9.1999 č.j. 9 C 257/99-16 řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení nelze dále pokračovat pro vady (nedostatek náležitostí podle ustanovení §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o.s.ř.) žalobního návrhu, které žalobce ani přes výzvu soudu neodstranil. Výrok o nákladech řízení odůvodnil poukazem na ustanovení §146 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 31.12.1999 č.j. 18 Co 810/99-21 usnesení soudu prvního stupně „v napadeném výroku o nákladech řízení“ změnil tak, že žalobce je povinen „nahradit“ žalované náklady řízení ve výši 575,- Kč k rukám zástupce, a zároveň žalobci uložil „nahradit“ žalované k rukám jmenovaného zástupce i náklady odvolacího řízení ve výši 325,- Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce, který procesně zavinil, že řízení muselo být zastaveno, má podle ustanovení §146 odst. 2 o.s.ř. povinnost nahradit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítal, že „mu je bráněno jednat před soudem i dovolávat se svých práv“, a vyjádřil pochybnosti o „oprávněnosti“ nákladů řízení přiznaných žalované, „když v dané věci neproběhlo řízení a z dosud doručené korespondence nevyplynulo, jaké náklady řízení by měl žalované straně uhradit, a když ani případně odvolání mu nebylo doručeno“. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné též proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208 o. s. ř.); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Podle ustanovení §238a odst. 2 o.s.ř dovolání podle §238a odst. 1 písm. a) a b) není přípustné proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto ve věcech upravených zákonem o rodině.
V posuzovaném případě žalobce napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení. Protože - jak vyplývá z výše uvedeného - zákon z obecné zásady, že je přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, výslovně (srov. §238a odst. 1 písm. a) část věty za středníkem o.s.ř.) vyjímá usnesení o nákladech řízení, proti němuž dovolání nepřipouští, může být za této situace dovolání přípustné pouze, jestliže by usnesení odvolacího soudu trpělo některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Přípustnost dovolání z hlediska tohoto ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí.
Žalobce v dovolání kromě jiného namítá, že je mu „bráněno jednat před soudem a dovolávat se svých práv“.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku realizaci těch procesních práv, která mu občanský soudní řád dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy, vyjadřovat se k provedeným důkazům apod.). O vadu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv jen při rozhodování.
V námitce žalobce, že mu nebyl doručen stejnopis odvolání žalované proti usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 20.9.1999 č.j. 9 C 257/99-16, však vadu řízení podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. nelze spatřovat.
Podle ustanovení §210 odst. 1 o.s.ř. nejde-li o případ uvedený v §209, doručí předseda senátu odvolání, které směřuje proti rozsudku, ostatním účastníkům.
Z uvedeného vyplývá, že zákon soudu (předsedovi senátu) ukládá doručit ostatním účastníkům řízení včasné a řádné odvolání, kterým je napadán rozsudek soudu prvního stupně, v případě odvolání proti usnesení však soud tuto povinnost nemá. Jestliže tedy odvolací soud v dané věci nedoručil žalobci opis odvolání žalované, které směřovalo proti výroku usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, nejde o postup, který by byl v rozporu se zákonem.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu není vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. postiženo, a protože dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by bylo postiženo jinou vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. února 2002
JUDr. Zdeněk Novotný,v.r.
předseda senátu