ECLI:CZ:NS:2002:21.CDO.895.2001.1
sp. zn. 21 Cdo 895/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně E. Z., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) M. Z., 2) Š. Z., oběma zastoupeným advokátem, o 1.141.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 30/99, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. prosince 2000 č.j. 19 Co 498/2000-49, takto:
Rozsudek městského soudu se (s výjimkou výroku o vrácení soudního poplatku) zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 6 dne 15.2.1999 domáhala, aby jí žalovaní zaplatili společně a nerozdílně 1.141.000,- Kč se 17% úrokem od 20.12.1996 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila tím, že PhDr. B. Z. se v dohodě o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví rozvedených manželů zavázal zaplatit jí 1.141.000,- Kč do 19.12.1996. Svůj dluh však PhDr. B. Z. neuhradil, dne 27.1.1997 zemřel a žalobkyně požaduje jeho uhrazení po žalovaných, kteří jsou jeho dědici.
Při jednání u soudu prvního stupně dne 18.1.2000 žalobkyně uvedla, že žalovaní jí zaplatili 1.141.000,- Kč a že proto \"co do této částky\" bere žalobu zpět. Protože jí dosud nebylo uhrazeno příslušenství pohledávky a protože diskontní sazba činila ke dni 10.12.1996 10,5%, změnila současně žalobu tak, že se domáhala, aby jí žalovaní zaplatili společně a nerozdílně \"21% úrok z prodlení z částky 1.141.000,- Kč za dobu od 21.12.1996 do 28.12.1999\".
V podání ze dne 13.3.2000, které došlo soudu prvního stupně dne 14.3.2000, žalobkyně uvedla, že 21% úrok z prodlení za dobu od 20.12.1996 do 28.12.1999 činí 701.105,- Kč a že se proto domáhá po žalovaných, aby jí zaplatili společně a nerozdílně 701.105,- Kč.
Při jednání dne 16.5.2000 soud prvního stupně usnesením připustil změnu žaloby, obsaženou v podání žalobkyně ze dne 13.3.2000. Poté, co účastníci učinili nesporným, že částka 1.141.000,- Kč byla žalobkyni zaplacena dne 23.12.1999, vzala žalobkyně zpět žalobu v části, v níž se domáhala zaplacení \"21% úroku z prodlení z částky 1.141.000,- Kč za dobu od 24.12.1999 do 28.12.1999\".
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 16.5.2000 č.j. 19 C 30/99-27 zastavil řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1.141.000,- Kč a v níž se domáhala zaplacení 21% úroku z prodlení z částky 1.141.000,- Kč za dobu od 24.12.1999 do 28.12.1999, žalovaným uložil, aby zaplatili žalobkyni společně a nerozdílně 68.932,50 Kč, žalobu o zaplacení dalších 628.890,- Kč zamítl a rozhodl, že žalobkyni bude po právní moci rozsudku vrácen soudní poplatek ve výši 17.592,- Kč, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení 47.420,- Kč k rukám advokáta a že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 13.744,10 Kč. Při svém rozhodování vycházel ze zjištění, že PhDr. B. Z. se v dohodě o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů zavázal zaplatit žalobkyni částku 1.141.000,- Kč do 19.12.1996, že PhDr. B. Z. dne 27.1.1997 zemřel, aniž by svůj dluh uhradil, že dědici po PhDr. B. Z. jsou žalovaní, kteří \"za pasiva dědictví odpovídají každý v rozsahu jedné poloviny\", a že žalovaní dne 23.12.1999 zaplatili žalobkyni 1.141.000,- Kč. Podle soudu prvního stupně se PhDr. B. Z. dostal do prodlení se splněním svého dluhu vůči žalobkyni dnem 20.12.1996, v prodlení byl až do své smrti dne 27.1.1997 a žalovaní \"za toto prodlení odpovídají dle §470 odst.1, 2 obč. zák.\". Vzhledem k tomu, že žalobkyně přihlásila svou pohledávku do dědictví a že dědické řízení po PhDr. B. Z. bylo pravomocně skončeno až dne 19.10.1999, dostali se žalovaní \"jako zákonní dědicové\" do prodlení až dnem, kdy bylo dědické řízení pravomocně skončeno, neboť teprve tehdy \"bylo jasné, kdo bude odpovídat za závazek zůstavitele\", a jejich prodlení trvalo až do 23.12.1999. Žalovaní jsou proto povinni zaplatit úrok z prodlení za dobu od 20.12.1996 do 27.1.1997 a za dobu od 19.10.1999 do 23.12.1999 ve výši 68.932,50 Kč. Námitku promlčení vznesenou žalovanými soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že žalobkyně uplatnila svou pohledávku ve výši 1.141.000,- Kč včetně příslušenství (úroku z prodlení) u soudu dne 15.2.1999. Protože pohledávka byla splatná dnem 20.12.1996, není nárok žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení promlčen (promlčecí doba je podle ustanovení §101 obč. zák. tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé).
K odvolání účastníků (odvolání žalovaných směřovalo jen proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6.12.2000 č.j. 19 Co 498/2000-49 změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku tak, že žalovaným uložil, aby žalobkyni zaplatili společně a nerozdílně 628.890,- Kč, a ve výroku o vrácení soudního poplatku tak, že \"žalobkyni se vrací 17.724,- Kč\", a \"jinak\" jej v tomto výroku potvrdil; současně rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 58.446,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 38.956,- Kč, vše k rukám advokáta. Odvolací soud dovodil, že na dědice přechází dědictví (jeho aktiva i pasiva), jestliže je neodmítne, okamžikem smrti zůstavitele a že dědic odpovídá za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou smrtí, do výše ceny nabytého dědictví. Protože je nerozhodné, jakým způsobem dědici mezi sebou vypořádají dědictví dohodou (tato dohoda upravuje jen vztah mezi dědici a nemůže se týkat zůstavitelových věřitelů), protože na žalované přešla povinnost k úhradě pohledávky žalobkyně dnem smrti zůstavitele a protože žalovaní \"svoji povinnost nesplnili\", dostali se žalovaní ve smyslu ustanovení §517 odst.1 obč. zák. do prodlení i za dobu od smrti zůstavitele do \"právní moci dědického řízení\".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání - jak vyplývá z jeho obsahu - ve výroku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn. Namítají v první řadě, že postup žalobkyně vůči nim představuje \"zcela zjevné zneužití práva\". Žalobkyně totiž vyzvala žalované k zaplacení dluhu PhDr. B. Z. v době, kdy ještě probíhalo dědické řízení a kdy žalovaní neměli na zaplacení dluhu finanční prostředky, neboť \"peníze na účtech zůstavitele byly zablokovány\". Podání žaloby považují žalovaní za zbytečné, žalovaní \"vyjádřili připravenost k úhradě předmětné pohledávky\", pohledávku skutečně uspokojili dne 23.12.1999 a nenesou vinu za to, že dědické řízení probíhalo více než dva roky. Žalovaní dále odvolacímu soudu vytýkají, že nezohlednil okolnost, že v dohodě o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví nebyla pro případ nezaplacení předmětné pohledávky \"stanovena sankce\". Podle názoru žalovaných došlo za řízení k \"pochybení\" v tom směru, že soud prvního stupně nepřipustil \"řádným procesním způsobem\" změnu žaloby, neboť \"podáním ze dne 13.3.2000 podaným 14.3.2000 uplatnila 701.105,- Kč bez toho, aniž by soud o této změně rozhodl\". Podle názoru žalovaných se odvolací soud měl rovněž zabývat námitkou promlčení \"nově uplatněné částky\". Žalovaní navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen \"o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že proti napadenému výroku rozsudku odvolacího soudu je podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je zčásti opodstatněné.
Podle ustanovení §517 odst.1 věty první obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.
Podle ustanovení §517 odst.2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.
Podle ustanovení §1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. výše úroků z prodlení činí ročně dvojnásobek diskontní sazby, stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu.
V projednávané věci bylo soudy zjištěno (správnost uvedeného zjištění dovolatelé nezpochybňují), že PhDr. B. Z. svůj dluh vůči žalobkyni, který se zavázal v dohodě o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví zaplatit ve výši 1.141.000,- Kč do 19.12.1996, řádně a včas nesplnil. Dnem 20.12.1996 se proto dostal do prodlení s plněním tohoto dluhu a ve smyslu ustanovení §517 odst.2 obč. zák. měla žalobkyně právo vedle splnění dluhu požadovat od uvedeného dne též úroky z prodlení.
Právo na úroky z prodlení má žalobkyně i za dobu po dni 27.1.1997, kdy dlužník PhDr. B. Z. zemřel. Smrt dlužníka a skutečnost, že o majetku dlužníka probíhá u soudu dědické řízení, nemá na prodlení s plněním jeho dluhu, i když nastalo za života dlužníka, žádný vliv. Nesplní-li dluh dědici dlužníka, kteří za něj odpovídají ve smyslu ustanovení §470 obč. zák., jsou jako jeho právní nástupci, kteří vstupují nejen do práv, ale i do povinností dlužníka - jak správně uvedl odvolací soud - smrtí dlužníka, v prodlení a jsou tedy povinni kromě splnění zůstavitelova dluhu věřiteli poskytnout úroky z prodlení. Dluh zůstavitele PhDr. B. Z. u žalobkyně splnili žalovaní podle zjištění soudů dne 23.12.1999, a proto je správný závěr odvolacího soudu, že žalobkyně má právo na úroky z prodlení z dlužné částky také za dobu od smrti PhDr. B. Z. do dne právní moci usnesení, kterým bylo řízení o dědictví po PhDr. B. Z. skončeno.
Právo věřitele na úroky z prodlení podle ustanovení §517 odst.2 obč. zák. je zákonným důsledkem toho, že se dlužník ocitl s plněním peněžitého dluhu v prodlení. Jde o právo, které vzniká ze zákona, splní-li se předpoklady stanovené zákonem. Pro přiznání úroků z prodlení žalobkyni je proto nerozhodné, že v dohodě o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví nebyla pro případ nezaplacení předmětné pohledávky žalobkyně \"stanovena sankce\".
S názorem dovolatelů, že postup žalobkyně vůči žalovaným představuje \"zcela zjevné zneužití práva\", nelze souhlasit. Za zneužití práva ve smyslu ustanovení §3 odst.1 obč. zák. lze považovat takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu (srov. například výklad této právní otázky uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28.6.2000 sp. zn. 21 Cdo 992/99, uveřejněný pod č. 126 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000). V projednávané věci nebyly za řízení před soudy tvrzeny a ani jinak nevyšly najevo žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné usuzovat na to, že žalobkyně svým jednáním nesledovala uhrazení úroků z prodlení za dobu, po kterou byli PhDr. B. Z. a žalovaní v prodlením s plněním dluhu (tedy dosažení účelu a smyslu sledovaného ustanovením §517 odst.2 obč. zák.), ale že by v rozporu s ustálenými dobrými mravy měla v úmyslu způsobit žalovaným újmu. Podání žaloby ze strany žalobkyně nelze považovat \"za nadbytečné\"; přihlášení zůstavitelovy pohledávky do dědictví věřitelem a ani její zařazení do pasiv dědictví totiž nejsou vykonáním práva ve smyslu ustanovení §100 odst.1 obč. zák. a nemohou tedy zabránit promlčení věřitelova práva. Poukazují-li žalovaní na to, že \"nenesou vinu\" na tom, že řízení o dědictví po PhDr. B. Z. probíhalo více než dva roky, neberou náležitě v úvahu, že za to \"nenese vinu\" ani žalobkyně. Žalovaným pak nic nebránilo požádat ještě před skončením řízení o dědictví příslušný soud, aby jim povolil použít peníze na účtech zůstavitele k uhrazení jeho dluhu u žalobkyně (srov. §175r o.s.ř.); jestliže tak neučinili, nemohou i s přihlédnutím k této okolnosti důvodně dovozovat, že by požadavek žalobkyně na uhrazení úroků z prodlení byl zneužitím práva.
Důvodná není ani námitka dovolatelů, že soudy ve věci rozhodly, aniž by rozhodly o připuštění změny žaloby, obsažené v podání žalobkyně ze dne 13.3.2000. Z obsahu protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 16.5.2000 vyplývá, že uvedenou změnu žaloby soud prvního stupně připustil v souladu s ustanovením §95 o.s.ř. usnesením, které bylo při tomto jednání za přítomnosti všech účastníků (jejich zástupců) vyhlášeno. Stejnopis podání žalobkyně ze dne 13.3.2000 byl podle obsahu spisu zástupci žalovaných doručen dne 27.3.2000.
Dovolatelé naproti tomu důvodně odvolacímu soudu vytýkají, že se nezabýval jimi vznesenou námitkou promlčení.
Žalobkyně - jak vyplývá z obsahu spisu - požadovala v žalobě přiznání úroků z prodlení ve výši 17% z dlužné částky 1.141.000,- Kč za dobu od 20.12.1996 do zaplacení. Právo na úroky z prodlení ve výši dalších 4% (na celkových 21%) z dlužné částky 1.141.000,- Kč za dobu od 20.12.1996 do 28.12.1999 žalobkyně uplatnila u soudu prvního stupně při jednání dne 18.1.2000. Námitku promlčení ve vztahu k \"příslušenství pohledávky\" (tj. k požadovaným úrokům z prodlení) žalovaní uplatnili při jednání u soudu prvního stupně dne 16.5.2000. I když soud prvního stupně nepovažoval námitku promlčení za důvodnou a i když žalovaní za odvolacího řízení otázku promlčení práva žalobkyně na úroky z prodlení znovu nevznesly (jak je zřejmé z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 6.12.2000), měl se odvolací soud, který není vázán uplatněnými odvolacími důvody, důvodností námitky promlčení - i za přihlédnutí k výše uvedenému - znovu zabývat. Protože to - jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku - neučinil, není napadený rozsudek v tomto směru pro nedostatek důvodů přezkoumatelný.
Protože rozsudek odvolacího soudu není v dovoláním napadeném výroku správný, Nejvyšší soud České republiky jej v tomto výroku, jakož i v akcesorických výrocích o náhradě nákladů řízení, podle ustanovení §243b odst. 1 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle ustanovení §243b odst.2 věty první o.s.ř. v tomto rozsahu vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
V dalším řízení odvolací soud nepřehlédne, že rozhodnutím soudu může být více dlužníkům uloženo splnit dluh společně a nerozdílně, jen jestliže to vyplývá z právního předpisu nebo z dohody účastníků anebo z povahy plnění, a že více dědiců nemá podle právního předpisu povinnost splnit zůstavitelův peněžitý dluh společně a nerozdílně, neboť podle ustanovení §470 odst.2 obč. zák. odpovídají za zůstavitelovy dluhy podle poměru toho, co z dědictví nabyli, k celému dědictví.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2002
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu