ECLI:CZ:NS:2002:21.CDO.929.2002.1
sp. zn. 21 Cdo 929/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce R. M., proti žalovanému D. P. m. M. a L., a.s., o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a o 97.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 15 C 1163/99, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. srpna 2001 č.j. 34 Nc 88/2001-56, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zák. práce, kterou mu dal žalovaný dopisem ze dne 15.10.1998, je neplatná, a aby mu žalovaný zaplatil na náhradě mzdy za dobu od 23.4. do 31.12.1999 97.000,- Kč. Žalobu odůvodnil zejména tím, že v písemném vyhotovení výpovědi není výpovědní důvod dostatečně skutkově konkretizován a že proto nelze dovodit, \"o jakou organizační změnu ve skutečnosti jde\".
Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 26.1.2000 č.j. 15 C 1163/99-22 žalobu na určení neplatnosti výpovědi a na zaplacení náhrady mzdy ve výši 97.000,- Kč zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalobce se stal v důsledku rozhodnutí žalovaného o snížení stavu zaměstnanců (organizační změně) ze dne 1.9.1998 u žalovaného nadbytečným. Protože žalovaný vůči žalobci splnil svou nabídkovou povinnost podle ustanovení §46 odst. 2 zák. práce a protože námitka žalobce, že výpovědní důvod nebyl v písemném vyhotovení výpovědi dostatečně skutkově vymezen, není důvodná, je výpověď z pracovního poměru daná žalobci podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zák. práce platným právním úkonem.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29.1.2001 č.j. 12 Co 437/2000-45 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Svoje rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce při jednání před odvolacím soudem dne 29.1.2001 uvedl, že \"v listopadu nebo prosinci 1998 bylo rozhodnuto o tom, že v provozovně L. bude zřízeno pracovní místo řidiče - zavaděče, které by on mohl vykonávat a které mu nebylo nabídnuto\". Protože ke skutkovému závěru o tom, zda žalovaný vůči žalobci splnil svou nabídkovou povinnost ve smyslu ustanovení §46 odst.2 zák. práce, je třeba \"správnost zmíněného tvrzení žalobce ověřit\", odvolací soud soudu prvního stupně uložil, aby dokazování v tomto směru doplnil.
Krajský soud v Ústí nad Labem poté usnesením ze dne 10.8.2001 č.j. 34 Nc 88/2001-56 nevyhověl návrhu žalobce na přikázání věci \"jinému soudu\". Dovodil, že podmínky pro přikázání věci ve smyslu ustanovení §12 o.s.ř. nejsou v posuzovaném případě splněny.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, které podáním, doručeným soudu prvního stupně dne 18.1.2002, vzal zpět.
Protože dovolání bylo vzato zcela zpět, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolací řízení podle ustanovení §243b odst. 5 věty druhé o.s.ř. dovolací řízení zastavil.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. prosince 2002
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu