ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.1286.2002.1
sp. zn. 22 Cdo 1286/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Víta Jakšiče v právní věci žalobce J. V., zast. advokátem, proti žalované J. J., zast. advokátem, o ochranu vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 4 C 100/99, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 1. 2002, č. j. 21 Co 486/2001-132, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jičíně (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl rozsudkem ze dne 21. 9. 2001, č. j. 4 C 100/99-116, žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost odstranit „u tří borovic a čtyř smrků vysázených na pozemku parc. č. st. 33 v obci H., kat. úz. B., zapsaném u Katastrálního úřadu v J. na LV č. 58, ve vzdálenosti 0,5 – 1,5 m od hospodářské budovy stojící na pozemku parc. č. st. 45 v obci Hořice, kat. úz. B., zapsaném u Katastrálního úřadu v J. na LV č. 123, výšku vzrůstu kmenů a větví na 2 m“, a žalobci uložil povinnost nahradit náklady řízení jednak žalované, jednak České republice – Okresnímu soudu v Jičíně.
Usnesením ze dne 21. 2. 2002, č. j. 21 Co 486/2001-132, zrušil Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací poté, co v průběhu řízení o jeho odvolání proti shora uvedenému rozsudku vzal žalobce žalobu zpět, rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil. O nákladech řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky rozhodl tak, že žádný z nich nemá právo na jejich náhradu, přičemž odkázal na ustanovení §150 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“). Povinnost k náhradě nákladů řízení vynaložených státem uložil žalobci.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, kterým napadl pouze výroky o nákla- dech řízení. Vyslovil přesvědčení, že žalobu podal důvodně, a tak mu měla být přiznána náhrada nákladů dle §146 odst. 2 věty druhé OSŘ. Z téhož důvodu pak měla být povinnost k náhradě státem vynaložených nákladů uložena žalované, případně se na ní měli účastníci podílet stejnou měrou. Žalobce navrhl, aby byly dovoláním napadené výroky usnesení odvolacího soudu zrušeny a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není podle zákona přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Otázku přípustnosti dovolání řeší ustanovení §237 až 239 OSŘ, přičemž přípustnost dovolání proti usnesením odvolacího soudu, která jsou procesní povahy a netýkají se přímo věci samé, je taxativně upravena v §239 OSŘ. Proti jiným, zde neuvedeným usnesením odvolacího soudu procesní povahy dovolání podat nelze. Vzhledem k tomu, že §239 OSŘ ani jiné ustanovení upravující přípustnost dovolání na rozhodnutí o nákladech řízení nedopadá, je dovolání proti takovémuto rozhodnutí nepřípustné. Žalobce vychází ze správného poučení, jehož se mu dostalo v napadeném usnesení, že totiž lze dovolání podat do dvou měsíců od jeho doručení u soudu prvního stupně, ale přehlíží, že jediným výrokem, proti němuž lze dovolání podat, je výrok o zrušení rozsudku soudu prvního stupně a zastavení řízení [§239 odst. 1 písm. a) OSŘ]. Samostatný přezkum nákladových výroků v dovolacím řízení [aniž by byl přípustným dovoláním napaden výrok, na němž jsou tyto výroky ve smyslu §242 odst. 2 písm. b) OSŘ závislé] tedy zákon neumožňuje, a tak nezbylo, než podle §243b odst. 5 ve spojení s §218 písm. c) OSŘ dovolání žalobce odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud ČR za situace, kdy žalované, jíž by ve smyslu §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ právo na jejich náhradu náleželo, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. srpna 2002
JUDr. Marie Rezková,v.r.
předsedkyně senátu