ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.1393.2002.1
sp. zn. 22 Cdo 1393/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Marie Rezkové a Víta Jakšiče v právní věci žalobkyně D. I., zastoupené advokátkou, proti žalované M. A., zastoupené advokátkou, o vydání vkladní knížky, event. o zaplacení částky 22.706,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 28 C 546/95, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 2001, č. j. 11 Co 264/2001-120, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 14. 12. 2000, č. j. 28 C 546/95-95 ( v jeho písemném vyhotovení je nesprávně uvedeno datum vydání rozsudku 14. 9. 2000), zamítl Okresní soud v Ostravě ( dále jen “soud prvního stupně“) žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost vydat žalobkyni vkladní knížku vedenou u Č. s., a.s., pobočky v O., s názvem A. K., č. 14-88.854-9, event. povinnost zaplatit žalobkyni částku 22.706,20 Kč s 16% úrokem z prodlení od 23. 7. 1997 do zaplacení. Současně zastavil řízení o zaplacení 16% úroku z prodlení z částky 22.706,20 Kč za dobu od 7. 12. 1995 do 22. 7. 1997 a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14. 9. 2001, č. j. 11 Co 264/2001-120, rozhodl, že zpětvzetí žaloby na vydání shora uvedené vkladní knížky není účinné, a rozsudek soud prvního stupně v napadených výrocích o zamítnutí žaloby a o nákladech řízení potvrdil. Dále pak rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. Jako dovolací důvod uvedla ustanovení §241a odst. 2 písm. b) téhož zákona a navrhla, aby byly rozsudky soudů obou stupňů zrušeny a věc vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud ovšem projednal dovolání podle procesních předpisů platných k 31. 12. 2000, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“), neboť dovolání bylo podáno proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému po řízení provedeném podle dosavadních předpisů (část dvanáctá, hlava I, bod 17. uvedeného zákona). Poté dospěl k závěru, že toto dovolání není přípustné.
Podle §238 odst. 1 OSŘ je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího osudu, jímž byl buď změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé nebo potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, a to s výjimkami uvedenými v odstavci 2 tohoto ustanovení. O žádný z těchto případů se nejedná, neboť je napaden rozsudek odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno prvé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci. Podle §239 odst. 1 OSŘ je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po prvního stránce zásadního významu. Podle odstavce 2 cit. ustanovení nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášení (vydáním) usnesení kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Rozsudek odvolacího soudu v této věci však neobsahuje výrok o přípustnosti dovolání z důvodu zásadního právního významu vydaného rozhodnutí a z obsahu spisu je zřejmé, že návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nebyl vůbec učiněn. Pak ovšem dovolací soud nemůže sám posuzovat, zda má napadený rozsudek po právní stránce zásadní význam, a dovolání nelze pokládat za přípustné. Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 OSŘ není tvrzena a dovolací soud sám žádnou z vad v tomto ustanovení uvedených nezjistil. Proto podle §243b odst. 4 ve spojení s §218 odst. 1 písm. c) OSŘ dovolání žalobkyně odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyně v tomto řízení neuspěla a žalované v něm žádné náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly (§243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. srpna 2002
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu