ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.1771.2002.1
sp. zn. 22 Cdo 1771/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Jany Hráchové a JUDr. Františka Baláka ve věci žalobce J. L., zastoupeného J. L., jako zmocněncem, proti žalovanému R. A., o vyklizení pozemku, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 16 C 126/97, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. února 2002, čj. 56 Co 83/2002-126, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 26. února 2002, čj. 56 Co 83/2002 potvrdil usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku(dále jen „soud prvého stupně“) ze dne 23. ledna 2002, čj. 16 C 126/97-120, kterým bylo zastaveno odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání žalobce. Odvolací soud konstatoval, že postup soudu prvého stupně byl naprosto správný, pokud vyzval písemně žalobce jako odvolatele k zaplacení soudního poplatku z odvolání, a to na základě pol. 17 sazebníku soudních poplatků, tvořícího přílohu zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, ve znění novelizovaném zákonem č. 255/2000 Sb. Podle čl. II. odst. 1 věty druhé zákona č. 255/2000 Sb. za odvolání nebo dovolání podávané po nabytí účinnosti uvedeného zákona (tj. po 1. 1. 2001) se vybírají poplatky podle tohoto zákona. Podle pol.17 lit. e/ sazebníku za odvolání proti rozhodnutí soudu ve věci samé činí poplatek podle předmětu odvolacího řízení částku 1000,- Kč (tj. v případech neuvedených pod lit. a - d. V daném případě pak bylo poplatným úkonem odvolání podané proti rozsudku ze dne 21. 6. 2001, tedy již za účinnosti novely č. 255/2000 Sb. Odvolací soud rovněž neshledal pochybení soudu prvého stupně v tom, když výzvu k zaplacení soudního poplatku zaslal zmocněnci žalobce, vzhledem k tomu, že zaplacení soudního poplatku je činností, kterou může za účastníka z jeho pověření učinit kdokoli. Odkázal v tomto směru na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 8. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1949/99 publikované pod č. 1/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Názor odvolatele, že v případě vrácení přeplatku na soudním poplatku z návrhu,(který však v daném případě neznikl) by se tento přeplatek mohl použít k jiným účelům (tedy k úhradě poplatku z odvolání), byl rovněž shledán chybným,neboť nelze použít přeplatek soudního poplatku k jiným účelům, než k nimž byl původně účastníkem určen. Soud prvého stupně tudíž nepochybil, když za této situace odvolací řízení zastavil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, kterým se domáhal vrácení věci zpět soudu prvého stupně. Namítal, že v daném případě je předmětem řízení peněžité plnění do částky 15000,-Kč, poplatek tedy činí 600,-Kč, a proto se položka 17 písm. e/ sazebníku soudních poplatků na tento spor nevztahuje. Současně se vyjádřil, že doplatek poplatku zaplatí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle §236 odst.1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvého stupně ve věci samé (§237 odst.1 písm. a/ OSŘ), jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvého stupně, kterým soud prvého stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozhodnutí proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§237 odst.1 písm. b/ OSŘ), nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvého stupně, jestliže dovolání není přípustné podle §237 odst.1 písm. b/ OSŘ a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ OSŘ).
Dovolání je také přípustné (§238 a §238a OSŘ) proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle §235h odst. 1 věty druhé OSŘ, ve věci konkurzu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních §336m odst. 2 (§336n) a v §338za odst. 2 OSŘ.
Dále je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží (§239 odst. 1 písm. a/ OSŘ), jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 OSŘ, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a OSŘ, o přistoupení dalšího účastníka podle §92 odst. 1 OSŘ a o záměně účastníka podle §92 odst. 2 OSŘ (§239 odst. 1 písm. b/ OSŘ), jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1 OSŘ (§239 odst. 2 písm. a/ OSŘ), jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesní nástupce účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5 OSŘ, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle §107a OSŘ, o přistoupení dalšího účastníka podle §92 odst. 1 OSŘ a o záměně účastníka podle §92 odst 2 OSŘ (§239 odst 2 písm. b/ OSŘ), nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu, ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle §75a OSŘ (§239 odst. 3 OSŘ).
V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání. Přípustnost dovolání není dána podle §237 OSŘ, neboť usnesením odvolacího soudu nebylo změněno ani potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání pak není přípustné ani podle §238 a §238a OSŘ, protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve shora uvedených ustanoveních, taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání pak nevyplývá ani z §239 odst.1, 2 a 3 OSŘ, neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost zejména nelze dovozovat z §239 odst. 2 písm a/ OSŘ, neboť toto ustanovení dopadá pouze na případy zastavení řízení podle §104 odst. 1 OSŘ (tedy z důvodů nedostatku podmínky řízení, který nelze odstranit) a podle §107 odst. 5 OSŘ (tedy v případech, kdy povaha věci neumožňuje pokračovat v řízení s procesním nástupcem původního účastníka) a nikoli na zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku.
Z tohoto co bylo uvedeno shora tedy musel dovolací soud učinit jediný závěr, že dovolání v daném případě směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž zákon dovolání nepřipouští (§236 OSŘ). Na tomto závěru pak nemůže změnit nic ani ta skutečnost, že odvolací soud ve svém potvrzujícím usnesení ze dne 26. února 2002 nesprávně poučil účastníky o možnosti podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení usnesení a žalobce této možnosti využil. Takovýmto postupem odvolacího soudu totiž nemůže být založena přípustnost dovolání tam, kde ji zákon vůbec neupravuje (srovnej např. obdobné rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1124/2001 ze dne 20. listopadu 2001 uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 12 pod C 840).
S ohledem na shora vyslovené závěry proto dovolací soud podle §243b odst. 5 za použití §218 odst. 1 písm.c / OSŘ dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení vychází ze situace, kdy žalobce nebyl úspěšný a žalovanému žádné náklady nevnikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. října 2002
JUDr. Jiří Spáčil,CSc., v. r.
předseda senátu