ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.1799.2001.1
sp. zn. 22 Cdo 1799/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně H. V., zastoupené advokátkou, proti žalovaným: 1) R. S. a 2) M. D., zastoupeným advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 3 C 18/97, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. ledna 1999, č. j. 27 Co 618/98-102, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. ledna 1999, č. j. 27 Co 618/98-102, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Praha-východ rozsudkem ze dne 30. dubna 1998, č. j. 3 C 18/97-73, zamítl žalobu na určení, “že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. 22 - zahrada o výměře 2206 m2, kat. úz. S., obec S., zapsaného na LV č. 317 u Katastrálního úřadu P.” a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací shora označeným usnesením k odvolání žalovaných zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a v tomto rozsahu jej vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dále odmítl jako opožděné odvolání, které žalobkyně podala proti rozsudku soudu prvního stupně. Uvedl, že zásilka, kterou byl žalobkyni doručován rozsudek soudu prvního stupně, byla po prvním i druhém neúspěšném pokusu o doručení uložena na poště dne 10. 6. 1998, kde ji žalobkyně převzala 22. 6. 1998. Odvolací soud dospěl k závěru, že podmínky pro uplatnění zákonné fikce o doručení rozsudku do vlastních rukou žalobkyně byly splněny a žalobkyně netvrdila opak. V souladu s ustanovením §47 odst. 2 a §57 odst. 1 OSŘ tak za den, kdy byl rozsudek žalobkyni doručen, odvolací soud považoval 13. červen 1998. Žalobkyně podala odvolání prostřednictvím pošty 1. 7. 1998, tedy již po uplynutí odvolací lhůty.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. l písm. f) OSŘ a uplatňuje dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. a) OSŘ. Považuje za nesprávný právní závěr odvolacího soudu, že odvolání podala opožděně, resp. že jí byl rozsudek soudu prvního stupně řádně doručen uložením na poště ve smyslu §47 odst. 2 OSŘ. V době jeho doručování se totiž v místě svého bydliště, kam jí byl doručován, nezdržovala, neboť se provdala a žije trvale v SRN v N..
Žalobkyně navrhla, aby bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno a věc tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalované považují tvrzení, že se žalobkyně v době doručování rozsudku soudu prvního stupně nezdržovala v místě bydliště, za účelové. Navrhly, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“).
Po zjištění, že přípustné dovolání [§238a odst. l písm. e) OSŘ] bylo podáno osobou oprávněnou řádně a včas (§240 odst. 1, §241 odst. 1 OSŘ), přezkoumal napadené usnesení ve smyslu §242 odst. 1, 3 OSŘ
Vady řízení uvedené v §237 odst. l OSŘ zjištěny nebyly. Žalobkyně namítala, že došlo k vadě podle §237 odst. l písm. f) OSŘ, avšak podle obsahu dovolání nevytýkala odvolacímu soudu nesprávný postup stanovený zákonem, který by odvolací soud nerespektoval, ale nesprávnost jeho rozhodnutí: nesprávné zjištění skutkového stavu a nesprávné právní posouzení. Vlastní rozhodovací činnost soudu není nesprávným postupem ve smyslu uvedeného ustanovení.
Právní závěr o opožděnosti odvolání podaného žalobkyní se opírá o aplikaci ustanovení §218 odst. písm. a), §204 odst. l a §47 odst. 2 OSŘ a odvolací soud k němu dospěl na základě zjištění, která učinil z doručenky zásilky, kterou byl žalobkyni rozsudek soudu prvního stupně doručován.
Podle §47 odst. 1 OSŘ do vlastních rukou je třeba doručit písemnosti, u nichž tak stanoví zákon, a jiné písemnosti, nařídí-li to předseda senátu.
Podle §47 odst. 2 OSŘ nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Z obsahu spisu je zřejmé, že zásilka obsahující rozsudek soudu prvního stupně ze dne 30. dubna 1998, č. j. 3 C 18/97-73, doručovaná žalobkyni, byla dne 10. června 1998 uložena na poště. Žalobkyně se však dne 10. června 1998 v místě, kam jí bylo doručováno nezdržovala, neboť jak bylo zjištěno z její výpovědi u Okresního soudu Praha-východ 13. 9. 2001 a z výpovědi svědkyně M. Š., dcery žalobkyně, již několik let žije a pracuje v SRN v N. Z uvedeného je zřejmé, že pokud odvolací soud vycházel z toho, že žalobkyně se v místě bydliště zdržovala v době rozhodné pro doručení rozsudku soudu prvního stupně ve smyslu §47 odst. 2 OSŘ, šlo o zjištění předčasné. Z toho pak vyplývá také nesprávný právní závěr o opožděnosti odvolání. Jestliže se žalobkyně v místě bydliště, resp. na adrese, na kterou jí bylo doručováno nezdržovala, je třeba za den doručení rozsudku žalobkyni považovat 22. června 1998, kdy žalobkyně rozsudek na poště převzala. Odvolání podané na poště 1. července 1998 je včasné v rámci 15 denní odvolací lhůty, stanovené §204 odst. l OSŘ.
Dovolací důvody podle §241 odst. 3 písm. b) a d) OSŘ tak byly naplněny. Dovolací soud proto napadené usnesení odvolacího soudu za použití §243b odst. 1 a 2 OSŘ zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2002
JUDr. Marie Rezková,v.r.
předsedkyně senátu