ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.1834.2001.1
sp. zn. 22 Cdo 1834/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně Obce P. u S., zastoupené advokátkou, proti žalovanému M. K., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 14 C 130/99, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. března 2001, č. j. 26 Co 100/2001-87, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II.Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení částku 5.075,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám H. K.
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. září 2000, č. j. 14 C 130/99-73, určil, že „žalobkyně Obec P. je vlastníkem pozemků parcelní číslo 182 - stavební, parc. č. 108/7, č. 108/8, 108/9 a č. 108/10 v katastrálním území P. u S.“ a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 14. března 2000, č. j. 26 Co 100/2001-87, odvolací řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci 6. 4. 2001.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný 6. 6. 2001 dovolání, a to osobně u soudu prvního stupně. uvádí, že „s ohledem na čl. 17 přechodných a závěrečných ustanovení zákona č. 30/2001 Sb., který nabývá účinnosti dne 1. 1. 2001 se v tomto případě postupuje podle dosavadních předpisů“, nicméně uplatňuje přípustnost podle §238a odst. 1 písm. f) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. a uplatňuje dovolací důvody podle §241 odst. 3 písm. b), d) a §237 odst. 1 písm. f) tohoto novelizovaného občanského soudního řádu. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání jako opožděné odmítl a v případě, že dovolací soud neshledá podmínky pro odmítnutí, aby dovolání jako nedůvodné zamítl.
Podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen “OSŘ”).
Dovolání je opožděné.
Podle §240 odst. 1 OSŘ může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
V daném případě nabylo usnesení odvolacího soudu právní moci 6. 4. 2001 a lhůta k podání dovolání tedy uplynula dne 6. května 2001. Dovolání však bylo podáno až 6. 6. 2001, tedy opožděně.
Dovolání žalovaného bylo proto jako opožděné odmítnuto [§243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) OSŘ].
Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení vycházejí z neúspěšnosti žalovaného v tomto řízení a z toho, že úspěšné žalobkyni náklady řízení vznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ). Náklady představují odměnu za jeden úkon právní služby – vyjádření zástupkyně k dovolání podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, která činí podle §15, §14 odst. 1 a §10 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 5.000,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 75,- Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2002
JUDr. Marie Rezková, v.r.
předsedkyně senátu