Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.08.2002, sp. zn. 22 Cdo 1954/2001 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.1954.2001.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.1954.2001.1
sp. zn. 22 Cdo 1954/2001 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně J. M., zastoupené advokátem, proti žalovanému Mgr. J. Š., konkurznímu správci úpadkyně B. – S. B., a. s. v likvidaci, zastoupené advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 53 C 109/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. února 2001, čj. 19 Co 551/99-114, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 7. února 2001, čj. 19 Co 551/99-114, potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 11. května 1999, čj. 53 C 109/96-78, ve výroku I., kterým byl zamítnut „žalobní návrh, kterým se žalobkyně domáhala určení, že otec žalobkyně J. J., zemř. 20. 4. 1979, byl ke dni úmrtí vlastníkem nemovitostí, a to pozemku parcely č. 1231 - zastavěná plocha a objektu občanské vybavenosti č. p. 241, situovaném na pozemku parcely č. 1231, vše zapsáno na LV 379 pro obec B., k. ú, S. m., vedené Katastrálním úřadem B.“, a změnil jej ve výroku II. o náhradě nákladů řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jenOSŘ“) uplatňuje dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) OSŘ. Namítá, že ačkoliv odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, ve skutečnosti jde o jeho změnu, neboť odvolací soud podstatně změnil důvody, které vedly k zamítnutí žaloby. Materiálně tedy došlo ke změně rozsudku soudu prvního stupně, byť jeho výrok byl potvrzen. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně i soudu odvolacího. Žalovaná, kterou byla v řízení před soudem prvního stupně i v řízení odvolacím I. B., a. s., se k dovolání nevyjádřila. Podle aktuálního záznamu v obchodním rejstříku byla tato akciová společnost k 25. 7. 2001 z obchodního rejstříku vymazána a téhož dne zde byla zapsána jako I. B., a. s. v likvidaci. Tato akciová společnost byla z obchodního rejstříku vymazána k 1. 11. 2001. Téhož dne byla v obchodním rejstříku zapsána jako B. – S. B., a. s. v likvidaci, když účinky konkursu nastaly k 1. 11. 2001 a k 7. 11. 2001 byl jako konkursní správce zapsán Mgr. J. Š., advokát. Podáním došlým dovolacímu soudu 10. 6. 2002 navrhla dovolatelka pokračování v dovolacím řízení [§14 odst. 1 písm. C) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů]. Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění OSŘ, dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydanému po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů. Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo v daném případě vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle OSŘ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněným a řádně zastoupeným účastníkem řízení (§240 odst. 1, §241 odst. 1 OSŘ) nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné. Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon - ohledně rozsudku v ustanoveních §237, §238 a §239 OSŘ - připouští. Dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné podle §237 odst. 1 OSŘ s výjimkami uvedenými v odstavci druhém. Vady vyjmenované v §237 odst. 1 OSŘ, k nimž dovolací soud přihlíží i z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá OSŘ), však nebyly v dovolání namítány a nevyplývají ani z obsahu spisu. Vzhledem k tomu, že rozsudek soudu prvního stupně je prvním rozsudkem tohoto soudu v dané věci, není dovolání přípustné ani podle §238 odst. 1 písm. b) OSŘ. Podle §239 OSŘ není dovolání přípustné rovněž, neboť odvolací soud výrokem rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil (§239 odst. 1 OSŘ) a žalobkyně návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodala (§239 odst. 2 OSŘ). Zbývá určit, zda je dovolání přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) OSŘ, jehož se žalobkyně ostatně dovolává. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Přípustnost dovolání proti měnícímu rozsudku je založena na zásadě diformity (nesouhlasnosti) rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně. O nesouhlasná rozhodnutí jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny soudy obou stupňů rozdílně, takže práva a povinnosti stanovené účastníkům řízení rozhodnutími jsou podle jejich závěrů odlišná. Pro závěr, že rozsudek je měnící, není rozhodující to jak odvolací soud formuloval rozsudečný výrok či uvedl-li v odůvodnění rozsudku, že postupoval podle §220 nebo §219 OSŘ. Rozhodujícím hlediskem není ani to, zda odvolací soud považoval rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné nebo nesprávné, nýbrž to, zda odvolací soud posoudil práva a povinnosti v právních vztazích účastníků po obsahové stránce jinak, než soud prvního stupně (srovnej rozhodnutí uveřejněné pod číslem 52/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Nejvyššího soudu z 6. 3. 2001, sp. zn. 26 Cdo 2099/99, uveřejněné pod C 288 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 3, a j.). V posuzované věci žalobkyně uplatnila právo na určení vlastnického práva jejího otce k datu jeho úmrtí ke sporným nemovitostem a oba soudy shodně dospěly k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Rozdílná odůvodnění tohoto závěru při obsahově stejném výroku rozhodnutí nemají vliv na vymezení konkrétního právního vztahu a co do vymezení práv a povinností účastníků řízení tedy nejsou rozhodnutí soudů obou stupňů nesouhlasná. Dovolání tedy není přípustné ani podle §238 odst. 1 písm. a) OSŘ. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) OSŘ odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ, neboť žalobkyně nebyla úspěšná a žalované v souvislosti s dovoláním žádné prokazatelné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 19. srpna 2002 JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/19/2002
Spisová značka:22 Cdo 1954/2001
ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.1954.2001.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§238 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19