ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.2347.2000.1
sp. zn. 22 Cdo 2347/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně I. D., zastoupené advokátkou, proti žalovanému J. D., zastoupenému advokátem, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 13 C 127/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. března 2000, č. j. 11 Co 766/99-129, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Opavě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. dubna 1999, č. j. 13 C 127/97-89, vypořádal bezpodílové spoluvlastnictví účastníků tak, že do vlastnictví žalobkyně přikázal blíže označené movité věci v celkové ceně 5 050,- Kč, žalovanému přikázal pozemek parc. č. 1556/1 – orná půda o výměře 1249 m2 se všemi součástmi a příslušenstvím, zapsaný u Katastrálního úřadu v O. na LV č. 705 pro obec a kat. úz. M. v ceně 177 789,- Kč a dále blíže označené věci movité , vše v celkové ceně 186 489,- Kč. Žalovanému uložil, aby zaplatil dluh u Č. s. a. s., okresní pobočky v O. ve výši 1 244,- Kč a žalobkyni na úplné vyrovnání podílu částku 79 467,50 Kč. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že bezpodílové spoluvlastníků účastníků zaniklo rozvodem jejich manželství 27. 1. 1994 a že mezi účastníky k jeho vypořádání dohodou nedošlo. Do bezpodílového spoluvlastnictví patří věci movité a pozemek blíže označené v rozsudku. Při vypořádání soud prvního stupně přihlédl k tomu, že podíly obou účastníků jsou stejné a věci rozdělil mezi účastníky podle toho, který z nich tu kterou věc užívá. Neakceptoval návrh žalobkyně na reálné rozdělení pozemku s tím, že s ohledem na jeho výměru by rozdělením vznikly pozemky k výstavbě rodinných domů „nepříliš atraktivní s nízkou výměrou“. U věcí movitých vycházel ze shodných ocenění provedených účastníky a u pozemku z obvyklé ceny, tj. tržní ceny stanovené znalcem F. C. ve výši 177 789,- Kč. Znalec při stanovení obvyklé ceny přihlížel k tomu, že pozemek je dostupný místní komunikací, je zde možnost napojení na rozvod elektřiny a plynu, a dále k informaci Obecního úřadu v M. a L. o běžných cenách srovnatelných nemovitostí v daném místě a v rozhodných obdobích.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 16. března 2000, č. j. 11 Co 766/99-129, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že z věcí patřících do bezpodílového spoluvlastnictví přikázal do vlastnictví účastníků tytéž věci jako soud prvního stupně s tím rozdílem, že žalovanému přikázal týž pozemek v ceně 92 914,- Kč, tedy věci v celkové ceně 101 614,- Kč, vypustil výrok o povinnosti žalovaného zaplatit dluh u Č. s., a s., a žalovanému uložil, aby žalobkyni zaplatil na vyrovnání podílu částku 37 030,- Kč. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, dokazování dále doplnil mimo jiné sdělením Obecního úřadu L., odboru výstavby a životního prostředí ze 23. 7. 1999 a doplňkem znaleckého posudku F. C. ze 23. 2. 2000 a zjistil, že předmětný pozemek je určen k zastavění zejména rodinným domem a že celková obvyklá cena nemovitosti k 27. 1. 1994 činila 92 914,- Kč. Dovodil, že v daném případě je třeba provést vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví ke dni jeho zániku, tj. 27. 1. 1994, podle §149 odst. 1 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb., avšak podle cenových předpisů platných v době rozhodování. Soud prvního stupně nesprávně vycházel z ceny stanovené ke dni vypracování znaleckého posudku. Ke dni rozhodování soudu prvního stupně bylo třeba vycházet ze zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, a z vyhlášky č. 279/1997 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o oceňování, a ke dni rozhodování odvolacího soudu s přihlédnutím k vyhlášce č. 127/1999 Sb., kterou se mění vyhláška č. 279/1997 Sb. Neshledal důvod pro vyžádání revizního znaleckého posudku a nepovažoval za potřebný ani výslech L. T. a F. C. Shodně jako soud prvního stupně vyšel ze stejných podílů účastníků a zohlednil, že žalovaný ze svých výlučných prostředků zaplatil na půjčkách 22 504,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování [§241 odst. 3 písm. c) OSŘ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.]. Namítá, že znalec F. C. přesvědčivě a jednoznačně neosvětlil, proč cena sporného pozemku je k 27. 1. 1994 výrazně nižší, než k 19. 3. 1999. Při ocenění pozemku k 19. 3. 1999 znalec se podrobně zabýval cenami srovnatelných obchodovaných pozemků v daném místě a dospěl k závěru, že odhadní cena pozemku činí 130,- Kč za 1 m2, zatímco při ocenění k 27. 1. 1994 odkazuje jen na vyjádření starosty obce M., podle kterého se pozemky v roce 1994 obchodovaly za 60,- až 120,- Kč za 1 m2, a z tohoto údaje stanovil cenu 70,- Kč za 1 m2. Tato cena podle vlastních zjištění a zkušenosti žalobkyně „nekoresponduje s realitou na trhu pozemků v obci M. v daném období“. Tímto postupem se cítí znevýhodněna. Sama nabízela žalovanému za pozemek 75 000,- Kč, později i 90 000,- Kč. Vytýká odvolacímu soudu, že neprovedl výslech znalce L. T. a nevyžádal revizní znalecký posudek, jak navrhovala. Právní závěr, o tom, k jaké době a podle jakých cen má být bezpodílové spoluvlastnictví vypořádáno, nenapadla. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“).
Po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Dovolatelka nenamítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným v §237 odst. 1 [§241 odst. 3 písm. a) OSŘ], a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo. Proto dovolací soud dále přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v rozsahu dovolatelkou uplatněných dovolacích důvodů.
Dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. c) OSŘ je dán, jestliže rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Předpokladem úspěšnosti dovolacího důvodu podle tohoto ustanovení je závěr, že zjištění skutkového stavu odvolacím soudem, jež bylo podkladem rozhodnutí tohoto soudu, je vadné. Skutkovým zjištěním se přitom rozumí souhrn skutečností, kterými má odvolací soud skutkový stav za prokázaný. Jde o výsledek hodnocení provedených důkazů podle hledisek uvedených v §132 OSŘ o volném hodnocení důkazů. Pod pojmem provedené důkazy nutno zahrnout dokazování soudy obou stupňů a je třeba pod ně zahrnout i další poznatky, které vyšly během řízení najevo, neboť řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím tvoří jeden celek.
Skutkové zjištění odvolacího soudu nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže odvolací soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly nebo jinak nevyšly v řízení najevo, nebo pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, nebo je v jeho hodnocení důkazů logický rozpor, nebo konečně jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z postupu předepsaným soudu v ustanoveních §133 až 135 OSŘ. Nelze -li soudu vytýkat žádnou z těchto vad při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - lze usuzovat jen způsobem, jak k němu dospěl, pak není možné ani zpochybňovat jeho názory. Znamená to, že hodnocení a tedy ani jeho výsledek (skutkové zjištění) z jiných než výše uvedených hledisek nelze dovoláním úspěšně napadat.
Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, učiněná ze znaleckého posudku F. C. z 19. 3. 1999 ohledně obvyklé ceny předmětné nemovitosti ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví účastníků (27. 1. 1994), jakož i z výpovědi znalce, a sám je také učinil z doplňku znaleckého posudku vypracovaného F. C. 23. 2. 2000. Tato skutková zjištění, vycházejí ze skutečností obsažených ve znaleckém posudku, jímž soud provedl důkaz z něhož odvolací soud vycházel při rozhodování. Závěry odvolacího soudu neobsahují jiné skutečnosti, než ty, které se podávají z obsahu spisu a dovolací soud neshledal ani jiná pochybení odvolacího soudu, která by mohla být považována za vadné hodnocení provedených důkazů ve smyslu §132 a násl. OSŘ. Dovolací soud v závěrech odvolacího soudu nespatřuje ani logické rozpory. Pokud jde o dovolatelkou namítaný cenový rozdíl při ocenění pozemku k 19. 3. 1999 (130,- Kč za 1 m2) oproti ocenění k 27. 1. 1994 (70,- Kč za 1 m2), lze jen poznamenat, že se logickému uvažování tento rozdíl nepříčí, jestliže znalec vycházel z toho, že se pozemky v dané obci „obchodovaly“ roce 1994 až do výše 150,- Kč za 1 m2, a v roce 1999 až do výše 300 Kč za 1 m2 – tj. za dvakrát více. Znalcem C. stanovená cena sporného pozemku k počátku roku1994 činí mírně přes polovinu ceny téhož pozemku v roce 1999. Skutková zjištění odvolacího soudu mají tedy ve smyslu §241 odst. 3 písm. c) OSŘ v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Námitka žalobkyně, že odvolací soud neprovedl jí navržené důkazy, jsou uplatněním dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. b) OSŘ (řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci).
Účastníci řízení mají podle §101 odst. 1 OSŘ povinnost tvrzení a podle §120 odst. 1 OSŘ povinnost důkazní. Soud však není vázán důkazními návrhy účastníků potud, že by byl povinen provést všechny nabízené důkazy, je oprávněn posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z navrhovaných důkazů budou provedeny (§120 odst. 1 věta druhá OSŘ). To platí i v odvolacím řízení (§211 OSŘ).
Okolnost, že soud nevyhoví návrhu účastníka řízení na provedení důkazu, nepředstavuje sama o sobě vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí podle §241 odst. 3 písm. b) OSŘ. K tomu srov. rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod C 8, svazek 1, str. 24. Odvolací soud se v odůvodnění napadeného rozsudku vypořádal s námitkou, že nebylo provedeno další znalecké dokazování a z toho, co již uvedeno výše, vyplývá opodstatněnost toho, že se dovolací soud spokojil s provedeným rozsahem oceňování sporného pozemku.
Protože z hlediska dovolatelkou uplatněných důvodů podle §241 odst. 3 písm. b) a c) OSŘ je rozsudek odvolacího soudu správný, bylo dovolání podle §243b odst. 1 OSŘ zamítnuto.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vyplývá z toho, že žalobkyně nebyla v řízení úspěšná a žalovanému náklady nevznikly (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. dubna 2002
JUDr. František Balák,v.r.
předseda senátu