ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.277.2002.1
sp. zn. 22 Cdo 277/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J. F. L., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1) J. R., a 2) E. B., zastoupeným advokátkou, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 6 C 1309/99, o dovolání žalobce a žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. května 2001, č. j. 25 Co 153/2001-90, takto:
I. Dovolání se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha – západ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. prosince 2000, č. j. 6 C 1309/99-61, určil, „že J. L., narozen 18. 10. 1902, byl v den svého úmrtí, tj. 4. 2. 1984 a) výlučným vlastníkem rekreační chaty č. f. 1363 v M. p. B., která se nachází na stavební parcele č. parc. 2494 (původní číslo parcelní 812), evidované v katastru nemovitostí na LV č. 1320 pro obec a katastrální území M. p. B., b) spoluvlastníkem stavební parcely č. 2494 (původní číslo parc. 812) v M. p. B., která je evidována v katastru nemovitostí na LV č. 1320 pro obec a k. ú. M. p. B. s tím, že jeho spoluvlastnický podíl činil polovinu vzhledem k celku, c) spoluvlastníkem pozemkové parcely č. parc. 2495 – zahrada (původně parc. č. 697/6) v M. p. B., která je evidována v katastru nemovitostí na LV č. 1320 pro obec a katastrální území M. p. B. s tím, že jeho spoluvlastnický podíl činil jednu polovinu vzhledem k celku, d) spoluvlastníkem pozemkové parcely č. parc. 697/6 v M. p. B., která je evidována v katastru nemovitostí ve zjednodušené evidenci podle původního pozemkového katastru na LV č. 1320 pro obec a k. ú. M. p. B. s tím, že jeho spoluvlastnický podíl činil polovinu vzhledem k celku, e) spoluvlastníkem pozemkové parcely č. parc. 581 – zahrada (původně č. parc. 418/1) v M. p. B., která je evidována v katastru nemovitostí na LV č. 1850 pro obec a k. ú. M. p. B. s tím, že jeho spoluvlastnický podíl činil jednu polovinu vzhledem k celku, f) výlučným vlastníkem stavby garáže, postavené na parcele č. parc. 2495 v obci a k. ú. M. p. B.“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 23. května 2001, č. j. 25 Co 153/2001-90, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu na určení, že J. L., nar. 18. 10. 1902, byl v den svého úmrtí, tj. 4. 2. 1984, spoluvlastníkem garáže postavené na parcele č. parc. 2495 v obci a katastrálním území v M. p. B. a jeho spoluvlastnický podíl činil jednu polovinu vzhledem k celku, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobce i žalovaní dovolání.
Žalobce dovoláním napadl měnící výrok rozsudku odvolacího soudu z důvodů, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaní ze stejných důvodů napadli potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“).
Po zjištění, že dovolání byla podána proti rozhodnutí odvolacího soudu oprávněnými osobami, nejprve zkoumal, zda byla podána včas a zda jsou přípustná.
Podle §240 odst. 1 OSŘ účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 27. srpna 2001. Posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byl 27. září 2001. Dovolání podané žalobcem na poštu dne 19. října 2001 je tedy zjevně opožděné.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) OSŘ dovolání žalobce jako opožděně podané odmítl.
Dovolání žalovaných bylo podáno včas.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 OSŘ je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud řízení trpí vadami v tomto ustanovení vyjmenovanými (s výjimkou rozhodnutí uvedených v odstavci 2 téhož ustanovení). V dovolání se žalovaní takových vad sami výslovně nedovolávají a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z vad uvedených v §237 odst. 1 OSŘ došlo.
Je-li dovoláním napaden potvrzující rozsudek odvolacího soudu, zbývá posoudit jeho přípustnost z pohledu ustanovení §238 odst. 1 písm. b) a §239 OSŘ.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle §238 odst. 1 písm. b) OSŘ pouze za podmínky, že byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (s výjimkou rozsudků uvedených v odst. 2 tohoto ustanovení). O takový případ v dané věci nejde.
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud (na návrh nebo i bez návrhu stran) ve výroku rozsudku vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 OSŘ). Takový výrok však rozsudek odvolacího soudu neobsahuje.
Přípustnost dovolání nepřichází v úvahu ani podle §239 odst. 2 OSŘ. Podle tohoto ustanovení, nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadané rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Žalovaní totiž nenavrhli, aby odvolací soud přípustnost dovolání vyslovil.
Za této procesní situace, kdy nelze dovodit přípustnost dovolání podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení občanského soudního řádu, dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání žalovaných jako nepřípustné odmítnout [§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c) OSŘ], aniž se mohl věcně zabývat jejich dovolacími námitkami tak, jak byly v dovolání uplatněny.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žádný z účastníků nebyl úspěšný (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §142 odst. 2 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 5. března 2002
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu