ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.522.2002.1
sp. zn. 22 Cdo 522/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně H. V., zastoupené advokátkou, proti žalovaným: 1) J. K. a 2) E. K., oběma zastoupeným advokátem, o zdržení se zásahů do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 C 23/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. srpna 2001, č. j. 6 Co 1479/2001-113, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. prosince 2000, č. j. 16 C 23/99-68, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovaným, aby se zdrželi stavby přístavby, nástavby a stavebních úprav rodinného domu č. 116 na pozemku parc. č. 2646/3 a 2646/4 v kat. území Č. B. podle projektové dokumentace, založené u stavebního úřadu v Č. B., nad míru přiměřenou poměrům zastínění zahrady žalobkyně na pozemku parc. č. 923 v kat. území Č. B. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 28. srpna 2001, č. j. 6 Co 1479/2001-113, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 15. a 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“).
Po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou a včas, se zabýval dovoláním především z hlediska jeho přípustnosti.
Podle §236 odst. l OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení §237, §238 a §239 OSŘ. Podle §238 odst. l písm. a) OSŘ dovolání přípustné není, neboť rozsudek odvolacího soudu nebyl rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím a nejde ani o situaci vyplývající z ustanovení §238 odst. l písm. b) OSŘ, poněvadž soud prvního stupně rozsudkem potvrzeným dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu nerozhodl jinak než v dřívějším rozsudku. Podmínky stanovené v §239 OSŘ daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a žalobkyně návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodala.
Zbývá posoudit předpoklady přípustnosti vymezené v §237 odst. 1 OSŘ. Ustanovení §237 odst. 1 OSŘ spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Dovolací soud však existenci takových vad z obsahu spisu nezjistil.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c) OSŘ].
Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z toho, že žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalovaným v tomto řízení žádné náklady nevznikly (§§243b odst. 4, 224 odst. 1, 151 odst. 1 a 142 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. dubna 2002
JUDr. František Balák,v.r.
předseda senátu