ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.53.2002.1
sp. zn. 22 Cdo 53/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně obce L., zastoupené advokátem, proti žalované M., společnosti s ručením omezeným, zastoupené advokátem, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 5 C 361/95, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. prosince 2000, čj. 26 Co 354/96-60, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. prosince 2000, čj. 26 Co 354/96-60, potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha - západ (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 11. prosince 1995, čj. 5 C 361/95-13, ve výroku, kterým bylo určeno, „že vlastníkem domu čp. 34 a stavební parcely č. kat. 37 v kat. území L. u L., v obci L., okres P., je žalobce“ a ve výroku, kterým rozhodl o nákladech řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání a uplatňuje dovolací důvody ve smyslu §241 odst. 2 (správně odst. 3) písm. c) a d) občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudu prvního stupně i soudu odvolacího a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání žalobkyně poukazuje na to, že dovolatelka uvádí skutečnosti namítané již v odvolání a tvrzené v průběhu řízení, s nimiž se odvolací soud vypořádal, a vyslovuje nesouhlas s novými tvrzeními žalované a jejími právními názory v dovolání uvedenými. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění OSŘ, dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydanému po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů. Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo v daném případě vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle OSŘ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněným a řádně zastoupeným účastníkem řízení (§240 odst. 1, §241 odst. 1 OSŘ) nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 OSŘ je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Takovou vadu žalobkyně nenamítala a dovolacím soudem nebyla zjištěna.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v dané věci není však přípustné ani podle §238 odst. 1 písm. b) OSŘ, který stanoví, že dovolání je přípustné proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. V daném případě tyto podmínky splněny nebyly, když potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu žádné jeho zrušující usnesení nepředcházelo.
Dovolání není přípustné ani podle §239 odst. 1 OSŘ, neboť odvolací soud ve výroku svého potvrzujícího rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil.
Zbývá tedy přípustnost dovolání podle §239 odst. 2 OSŘ, podle něhož nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka řízení na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Protože žalobkyně vyslovení přípustnosti dovolání za podmínek shora uvedených nenavrhla, není přípustnost dovolání dána ani podle §239 odst. 2 OSŘ.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné podle §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c) OSŘ odmítl.
Žalovaná podle §243b odst. 4, §224 odst. l, §151 a §142 odst. 1 OSŘ má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Protože ve vyjádření k dovolání se nezabývala přípustností dovolání a jeho odmítnutí pro nepřípustnost nenamítla, není náklad vynaložený na vyjádření nákladem účelným. Proto dovolací soud nepřiznal jinak úspěšné žalované právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 2. 2002
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu