ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.653.2001.1
sp. zn. 22 Cdo 653/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Víta Jakšiče, ve věci žalobce města F., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1) V. Č. a 2) V. Č., oběma zastoupeným advokátem, o vyklizení pozemku a odstranění stavby, vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 17 C 149/99, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. října 2000, č. j. 9 Co 836/2000-48, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku – Místku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. dubna 2000, č. j. 17 C 149/99-26, uložil žalovaným, aby vyklidili pozemek parc. č. 72 – zastavěná plocha, zapsaný v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu ve F. na LV č. 1 pro kat. úz. M., obec F., a aby z tohoto pozemku odstranili prodejní stánek na něm se nacházející. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že vlastníkem předmětného pozemku o výměře 244 m2 je žalobce, který smlouvou o nájmu z 1. 7. 1998 přenechal tento pozemek žalovaným do dočasného užívání, a to část o celkové výměře 220 m2 k výstavbě polyfunkčního domu a část o výměře 40 m2 v období od 1. 7. 1998 do 31. 3. 1999 za účelem provozování prodejního stánku. Pozemek, na němž mají žalovaní umístěný prodejní stánek, užívali a užívají i po 31. 3. 1999. Jejich žádosti o prodloužení doby nájmu o výměře 40 m2 vyhověno nebylo. Dopisem z 27. 4. 1999 adresovaným žalovaným, který byl žalovanému 1) doručen 3. 5. 1999 a žalované 2) 5. 5. 1999, žalobce odstoupil od smlouvy o nájmu z 1. 7. 1998. Soud dospěl k závěru, že žalobce platně odstoupil od smlouvy o nájmu, neboť žalovaní užívají předmětný pozemek i po 31. 3. 1999 v rozporu s touto smlouvou. V důsledku platného odstoupení od smlouvy nedošlo k obnovení nájemního vztahu podle §676 odst. 2 ObčZ. Od 5. 5. 1999, tj. ode dne doručení odstoupení od smlouvy žalovaným, žalovaní užívají označený pozemek bez právního důvodu a žalobce se proto důvodně podle §126 ObčZ domáhal ochrany svého vlastnického práva. Pokud jde o odstranění prodejního stánku, dospěl soud na podkladě znaleckého posudku J. Š. k závěru, že nejde o stavbu, která by byla pevně spjata se zemí, takže nelze aplikovat ustanovení §135 písm. c) ObčZ o neoprávněné stavbě.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 26. října 2000, č. j. 9 Co 836/2000-48, pod bodem I. výroku rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o povinnosti žalovaných vyklidit pozemek potvrdil a pod bodem II. výroku ve výroku o povinnosti žalovaných odstranit z označeného pozemku prodejní stánek rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci pokud jde o vyklizení předmětného pozemku. Podle názoru odvolacího soudu však nelze vyhovět požadavku žalobce na odstranění prodejního stánku z tohoto pozemku, neboť nejde o neoprávněnou stavbu a způsob ukotvení tohoto stánku vzhledem k jeho povaze a účelu nemůže bez dalšího vést k závěru, že mohlo jít o stavbu nemovitou.
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně jen do výroku pod bodem II., jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že „návrh, aby odpůrci byli zavázáni k povinnosti odstranit z pozemku parc. č. 72 zastavěná plocha v katastrálním území M. prodejní stánek na tomto pozemku se nacházející, se zamítá“, podali žalovaní dovolání z důvodů, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítají, že prodejní stánek je stavbou nemovitou a oprávněnou. Žalobce o existenci prodejního stánku od počátku věděl, přesto vyhotovil nájemní smlouvu, v níž o něm nehovořil, aby následně mohl od ní odstoupit. Nájemní smlouvu neporušili a jejich veškerá snaha směřovala k výstavbě polyfunkčního domu. Za tím účelem jim bylo vydáno územní rozhodnutí na výstavbu předmětného domu. Umístění prodejního stánku na pozemku nemůže být důvodem k odstoupení od smlouvy. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, neboť na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok rozsudku odvolacího soudu pod bodem I. dovoláním nedotčený, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“).
Po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, nejprve zkoumal, zda dovolání podaly osoby oprávněné a zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání může podat jen ten účastník řízení (§240 odst. 1 OSŘ), kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jeho právech. K tomu srov. rozhodnutí publikovaná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck pod č. C 637.
Měnícím výrokem rozsudku odvolacího soudu, jímž byl zamítnut návrh, aby žalovaným byla uložena povinnost odstranit z předmětného pozemku prodejní stánek, nebylo vyhověno žalobci a žalovaným žádná újma nevznikla. Proto pokud žalovaní dovoláním napadli rozsudek odvolacího soudu v tomto výroku, nelze v daném rozsahu na dovolání pohlížet jinak, než jako na dovolání podané osobami neoprávněnými [§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. b) OSŘ].
Podle §242 odst. 1 OSŘ dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.
Dovolací soud nebyl oprávněn přezkoumat potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu, týkající se povinnosti žalovaných vyklidit sporný pozemek, neboť rozsudek odvolacího soudu v tomto výroku dovoláním napaden nebyl a nejde ani o výrok závislý na napadeném měnícím výroku, jak to má na mysli §242 odst. 2 písm. b) OSŘ. Rozhodnutí odvolacího soudu o vyklizení sporného pozemku pod bodem I. výroku a o odstranění prodejního stánku z tohoto pozemku pod bodem II. výroku představuje rozhodnutí o dvou samostatných nárocích.
S ohledem na uvedené dovolací soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. b) OSŘ dovolání jako podané někým, kdo k dovolání není oprávněn, odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vyplývá z toho, že žalovaní nebyli v dovolacím řízení úspěšní a žalobci žádné náklady nevznikly (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. srpna 2002
JUDr. František Balák,v.r.
předseda senátu