ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.686.2002.1
sp. zn. 22 Cdo 686/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce F. Č., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Agrodružstvu S., zastoupenému advokátem, o uvedení parcely do původního stavu, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 4 C 1064/94, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. října 2001, čj. 18 Co 431/2001-150, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám P. C.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. října 2001, čj. 18 Co 431/2001-150, výrokem I. zamítl „návrh na přerušení řízení“, výrokem II. potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Svitavách (dále „soud prvního stupně“) ze dne 27. června 2001, čj. 4 C 1064/94-130 ve výroku, kterým byl zamítnut „návrh, aby byl žalovaný povinen odstranit z části parcel číslo 350 a 724/2 v katastrálním území L. asfaltovou cestu a navést ornici“, výrokem III. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o povinnosti žalobce k náhradě nákladů řízení a výrokem IV. rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy vyšly, pokud se týká věci samé, ze zjištění, že žalobce kupní smlouvou z 20. 9. 1996 prodal žalovanému části shora uvedených parcel o výměrách 226 a 27 m2, sloučených do nově vytvořené parcely č. 340/3 o výměře 253 m2, na níž je zhotovena asfaltová cesta, kterou žalobce požaduje odstranit. Dále vyšly ze skutečnosti, že rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách z 22. 5. 1998, čj. 4 C 1051/96-59, ve znění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 12. 1. 2000, čj. 17 Co 380/99-100, který nabyl právní moci 19. 2. 2000, byl zamítnut návrh, aby bylo určeno, že zmíněná kupní smlouva je neplatná. Soudy shodně uzavřely, že žalobce se nemůže úspěšně domáhat odstranění asfaltové cesty z pozemku, jehož není vlastníkem. Návrh žalobce na přerušení řízení odvolací soud zamítl s odůvodněním, že ani dovolání, ani trestní oznámení podaná žalobcem ve věci, týkající se určení neplatnosti shora zmíněné kupní smlouvy, nemohou správností ani platností rozsudku otřást a tak pro přerušení řízení neshledal důvod.
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to proti „všem jeho výrokům“, podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) a uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) OSŘ. Uvádí, že názor odvolacího soudu ohledně přerušení řízení má po právní stránce zásadní význam. Nesouhlasí s jeho závěrem, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek nemá odkladný účinek a že jeho podání tudíž není důvodem k přerušení řízení. Namítá, že existence vlastnického práva k předmětné parcele je základní podmínkou úspěšnosti žaloby a soud by ji měl řešit jako otázku předběžnou. Bylo nesporné, že o této otázce probíhá řízení, v němž je řešena otázka mající zásadní význam pro rozhodnutí soudu, přičemž zákon nespecifikuje o jaké řízení se musí jednat. Není tudíž vyloučeno, že by mohlo jít i o řízení dovolací. Odvolací soud tudíž rozhodl v rozporu s §109 odst. 2 písm. c) OSŘ, pokud řízení nepřerušil. Dovolací soud by tedy měl jako zásadní řešit otázku, zda dovolání podané ve věci týkající se existence vlastnického práva je zákonným důvodem pro přerušení řízení ve věci týkající se ochrany vlastnictví. Odkazuje na rozhodnutí Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové z 31. 10. 2001, čj. KZn 184/2001-13, podle něhož bude předmětná kupní smlouva podrobena zkoumání grafologem. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání žalovaný uvádí, že o návrhu na přerušení řízení bylo rozhodnuto samostatným výrokem. Proti takovému rozhodnutí, šlo-li by o rozhodnutí soudu prvního stupně, by nebylo možné odvolání, a tím spíše není přípustné dovolání, rozhodne-li o přerušení řízení odvolací soud. Otázku zásadního právního významu, tak jak ji formuloval dovolatel, není možné řešit. Podle §109 odst. 2 písm. c) OSŘ soud může - ale nemusí - přerušit řízení za podmínek zde stanovených a je na něm, jak rozhodne. Odvolací soud rozhodl nikoliv proto, že by své řízení z důvodu probíhajícího dovolacího řízení, vedeného v jiné věci přerušit nemohl, ale proto, že pro takový postup v konkrétním případě neshledal důvody. Pokud dovodil, že nebyly splněny podmínky pro přerušení řízení, nejde o otázku zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 OSŘ. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněným a řádně zastoupeným účastníkem řízení (§240 odst. 1, §241 odst. 1 OSŘ) nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné. Zjistil, že není přípustné ve vztahu k žádnému z napadených výroků.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ je dovolání přípustné proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle §238 odst. 1 písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V daném případě odvolací soud ve věci samé výrokem II. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v jeho zamítavém výroku, přičemž soud prvního stupně nebyl ve smyslu §238 odst. 1 písm. b) vázán právním názorem odvolacího soudu, který by jeho dřívější rozhodnutí zrušil, a napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam.K tomu zákonná konstrukce dovolání je taková, že jeho podání nemá vliv na právní moc napadeného rozsudku, který je i nadále závazný. Tato okolnost vyplývá jasne ze zákona. Proto není dovolání ve vztahu k uvedenému výroku přípustné a není třeba ve smyslu §243c odst. 2 OSŘ rozhodnutí o odmítnutí dovolání odůvodňovat.
Podle §238, §238a a §239 OSŘ je dovolání přípustné proti usnesením odvolacího soudu za podmínek v nich uvedených. Z těchto ustanovení neplyne, že by dovolání bylo přípustné proti usnesení odvolacího soudu o zamítnutí návrhu na přerušení řízení a proti jeho usnesení o nákladech řízení.
Odvolací soud v dané věci rozhodl výrokem I. o zamítnutí návrhu žalobce na přerušení řízení a výroky III. a IV. o nákladech řízení. Tyto výroky ale mají charakter usnesení, protože nejde o rozhodnutí ve věci samé, o níž soud rozhoduje rozsudkem (§152 odst. 2 OSŘ) a nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje soud v ostatních věcech usnesením (§167 odst. 1 OSŘ). Okolnost, že uvedené výroky byly zahrnuty do písemného vyhotovení rozsudku, na charakteru rozhodnutí, o nichž soud rozhoduje formou usnesení, nic nemění.
Vzhledem k tomu, že dovolání proti žádnému z výroků odvolacího soudu nebylo shledáno přípustným, nezbylo než je podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) OSŘ odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z neúspěšnosti žalobce v tomto řízení a z toho, že úspěšnému žalovanému náklady řízení vznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ). Ty představují odměnu za jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, která činí podle §10 odst. 3 a §8 písm. a) vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 4.500,- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů 75,- Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu, celkem 4.575,- Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně co mu ukládá toto usnesení, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 19. srpna 2002
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu