ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.847.2002.1
sp. zn. 22 Cdo 847/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: A) V. H. a B) M. H., zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1) V. S., 2) M. S. a 3) L. G., všem zastoupeným advokátkou, o určení vydržení práva odpovídajícího věcnému břemenu, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 4 C 58/95, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. října 2001, č. j. 10 Co 266/2001-135, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovaným 1) a 3) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.075,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. J. Š.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rokycanech (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. února 2001, č. j. 4 C 58/98-118, pod bodem I. výroku zamítl žalobu na určení, „že proti prvnímu žalovanému a třetí žalované žalobci, jako vlastníci domu čp. 30 se stavební parcelou č. 1106 a zahradou číslo 586/2 v k.ú. Z., vydrželi právo chůze a jízdy přes pozemkovou parcelu č. 605 v k.ú. Z., v šíři maximálně 4 m, a to pro žalobce, členy jejich rodiny, hosty a dodavatele“. Pod bodem II. výroku zamítl žalobu na určení, „že proti prvnímu žalovanému a druhé žalované žalobci“, jako vlastníci blíže označeného domu, „vydrželi právo chůze a jízdy přes pozemkovou parcelu č. 600/13 v k.ú. Z., a to pro žalobce, členy jejich rodiny, hosty a dodavatele“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Pokud jde o vydržení práva odpovídajícího věcnému břemenu, spočívajícího v právu chůze a jízdy přes pozemkovou parcelu č. 600/13, soud prvního stupně setrval na právním závěru vysloveném v dřívějším rozsudku z 21. 7. 1999, č. j. 4 C 58/98-47, zrušeném usnesením Krajského soudu v Plzni z 5. 6. 2000, č. j. 10 C 914/99-80, že toto právo žalobci nemohli vydržet, neboť toto právo nevykonávali nepřetržitě po dobu deseti let, protože přístup po tomto pozemku začali užívat až po roce 1991 poté, co pozemky parcelních čísel 599/1 a 599/2, po nichž dříve chodili a jezdili, koupil pan M. Pozemku parcelního čísla 605 žalobci využívali k přístupu ke svému pozemku od roku 1986 do 25. 2. 1998, nemohli však být ke všem okolnostem v dobré víře, že jim právo náleží. Netvrdili právní důvod, o který své přesvědčení o dobré víře opírali, naopak geometrický plán 99280-25-85 a dopis JZD Z. z 13. 3. 1986 právní titul oprávněné držby vylučují.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 18. října 2001, č. j. 10 Co 266/2001-135, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod bodem I. a II. potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně pod bodem I. výroku, podali žalobci dovolání. Přípustnost dovolání opřeli o §237 odst. 1 písm. b) OSŘ. Namítají, že soud prvního stupně zcela přesně objasnil skutkový stav, soudy obou stupňů však z něho vyvodily nesprávné právní závěry a rozhodnutí odvolacího soudu tak vychází z nesprávného právního posouzení věci, a to otázky „dobré víry po dobu držby práva“. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů týkající se vydržení práva chůze a jízdy přes pozemkovou parcelu č. 605 v kat. úz. Z. a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní navrhli zamítnutí dovolání. Vyslovili souhlas s právním posouzením věci odvolacím soudem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravují ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) OSŘ.
V daném případě předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) OSŘ nejsou naplněny. Soud prvního stupně ohledně vydržení práva chůze a jízdy přes pozemkovou parcelu č. 605 sice rozhodl jinak, než v dřívějším rozsudku, který odvolací soud zrušil, odvolací soud však zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení s pokyny k provedení dalšího dokazování, aniž vyjádřil svůj právní názor, jímž se rozumí názor na právní posouzení věci, tedy názor na to, jaký právní předpis má být aplikován, popř. jak má být právní názor vyložen. K tomu srov. rozhodnutí publikovaná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod C 80/svazek 1 a C 160/svazek 2.
Podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 OSŘ).
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ žalobci neuplatnili a ani dovolací soud ji neshledal.
Dovolací soud proto dovolání žalobců jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5, §218 odst. 1 písm. c) OSŘ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z neúspěšnosti žalobců a z toho, že úspěšným žalovaným náklady řízení vznikly (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ). Náklady řízení vzniklé žalovaným představují odměnu za jeden úkon právní služby – vyjádření zástupkyně k dovolání podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, která činí podle §5 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §17 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 6 000,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 75,- Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, mohou žalovaní podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 27. května 2002
JUDr. František Balák,v.r.
předseda senátu