ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.941.2002.1
sp. zn. 22 Cdo 941/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně M. W., zastoupené advokátem, proti žalovanému P. Š., zastoupenému advokátem, o návrhu na vydání předběžného opatření, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 8 C 39/99, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. ledna 2002, čj. 47 Co 21/2002-52, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Labem (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 9. listopadu 2001, čj.8 C 39/99-40, vyhověl návrhu žalobkyně na vydání předběžného opatření.
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací usnesením ze dne 22. ledna 2002, čj. 47 Co 21/2000-52, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, aniž by uvedla, o které zákonné ustanovení opírá jeho přípustnost, a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“). Namítá, že odvolací soud svým rozhodnutím zpochybnil příslušnost soudu ve věci řešené podle §151o odst. 3 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) po jeho novelizaci provedené zákonem č. 367/2000 Sb. Tímto ustanovením je založena věcná příslušnost soudu ve smyslu §7 odst. 1 a 2 OSŘ jak při rozhodování ve věci samé, tak při rozhodování o předběžném opatření, takže v případě návrhu na zřízení věcného břemene má být na citované ustanovení ObčZ brán zřetel. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání nezaujímá stanovisko k otázce přípustností dovolání. Zabývá se pouze skutkovými okolnostmi přístupu k nemovitosti žalobkyně a odkazuje na rozhodnutí odvolacího soudu, které pokládá za správné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a řádně zastoupeným účastníkem řízení (§240, §241 OSŘ), zkoumal, zda jde o dovolání přípustné, protože podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §236 odst. 2 až §239 OSŘ.
Podle §237 odst. 1 písm. a) OSŘ je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně změněno ve věci samé. V daném případě sice odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, avšak toliko ohledně návrhu na vydání předběžného opatření. Protože nejde o rozhodnutí ve věci samé, je dovolání proti usnesení odvolacího soudu nepřípustné.
Dovolání v dané věci není přípustné ani podle ostatních shora uvedených ustanovení OSŘ, a proto bylo jako nepřípustné odmítnuto (§243b odst. 5 a §218 písm. c/ OSŘ). O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud v nalézacím řízení.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. srpna 2002
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu