ECLI:CZ:NS:2002:22.ND.66.2002.1
sp. zn. 22 Nd 66/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce Z. V., nar. 8. 6. 1956, zastoupeným advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného – orgánu sociálního zabezpečení o přiznání příspěvku za službu, o odvolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 2. 2002, č. j. 5 A 166/2000-34, a o vyloučení soudců, takto:
I. Řízení o odvolání se zastavuje.
II. Soudci Vrchního soudu v Praze Mgr. J. B., JUDr. P. P. a JUDr. M. S. n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování ve věci sp. zn. 5 A 166/2000 Vrchního soudu v Praze.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou 29. 9. 2000 domáhá zrušení rozhodnutí Ministerstva vnitra - orgánu sociálního zabezpečení z 8. 9. 2000, č. j. OSZ-51-34/SD-Mu-2000, kterým byl žalobci přiznán příspěvek za službu. Dále se domáhá zrušení rozhodnutí Policie ČR- Okresního ředitelství Praha - západ z 14. 11. 1994, o služebním hodnocení žalobce, potvrzeného rozhodnutím Policie ČR - Správy Středočeského kraje z 5. 1. 1995 č. 2/95 a všech dalších rozhodnutí na toto rozhodnutí služebního hodnocení navazujících nebo z něho vycházejících, zrušení rozhodnutí Policie ČR - Okresního ředitelství P. z 23. 8. 1999 o služebním hodnocení žalobce, potvrzeného rozhodnutím Policie ČR - Okresního ředitelství P. z 20. 10. 1999 č. 601/99 a rozhodnutí Policie ČR-Okresního ředitelství P. z 26. 10. 1999 č. 192/1999, rozhodnutí o propuštění žalobce ze služebního poměru příslušníka Policie ČR potvrzeného rozhodnutím ředitele Policie ČR - Okresního ředitelství P. z 15. 12. 1999 č. 738/99.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. února 2002, č. j. 5 A 166/2000-34, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a nevyhověl žádosti žalobce, aby mu ustanovil zástupce. Dále zamítl žádost o odklad vykonatelnosti rozhodnutí: služebního hodnocení ze dne 14. 11. 1994, služebního hodnocení ze dne 23. 8. 1999 a rozhodnutí ředitele Policie České republiky - Okresního ředitelství P. ve věcech služebního poměru č. 192/1999 ze dne 26. 10. 1999. Zároveň uložil žalobci, aby v souladu s ustanovením §43 odst. 2 OSŘ do 14 dnů ode dne doručení tohoto usnesení odstranil specifikované nedostatky žaloby.
Proti tomuto usnesení podal žalobce 25. 2. 2002 odvolání, adresované Nejvyššímu soudu České republiky, kterým se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Současně vznesl námitku podjatosti vůči všem členům příslušného senátu Vrchního soudu v Praze, tj. Mgr. J. B., JUDr. P. P. a JUDr. M. S. z důvodu jejich nečinnosti
V dané věci soud rozhoduje o žalobách proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu §247 OSŘ. Proti takovým rozhodnutím není podle §250 j odst. 3 OSŘ opravný prostředek přípustný. Není-li přípustný opravný prostředek proti rozhodnutí o samotné žalobě, není přípustný ani proti procesnímu rozhodnutí vydanému soudem v průběhu takového řízení. Pokud žalovaný přesto opravný prostředek - odvolání podal, není dána funkční příslušnost soudu. Vzhledem k neodstranitelnému nedostatku podmínky řízení bylo řízení o tomto odvolání podle §104 odst. 1 OSŘ zastaveno (k tomu srovnej rozhodnutí C 49/svazek 1 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaného nakladatelstvím C. H. Beck v roce 200l).
Podle §14 odst. 1 OSŘ jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle §14 odst. 4 OSŘ důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. O tom, zda je soudce (přísedící) vyloučen, rozhodne nadřízený soud (§16 odst. 1 věta první OSŘ). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 ObčZ), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.
O žádný z případů uvedeného charakteru však v souzené věci nejde.
Jak vyplývá z vyjádření soudců Vrchního soudu v Praze Mgr. J. B., JUDr. P. P. a JUDr. M. S., nemají žádný poměr k věci, účastníky řízení neznají, nemají k nim ani k jejich zástupcům žádný vztah. Žalobce přitom neuvádí žádné konkrétní skutečnosti (srov. §15a odst. 3 OSŘ), které by svědčily o tom, že by mohl být dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců.
Kromě toho výtka žalobce o nečinnosti soudu není důvodná. Žalobce podal žalobu dne 14. září 1999 u Městského soudu v Praze, který z důvodu věcné nepříslušnosti usnesením ze dne 24. října 2000, č. j. 38 Ca 447/2000-7, postoupil věc Vrchnímu soudu v Praze. Jestliže v dané věci je předmětem přezkumu výše příspěvku za službu a žalobce se ve věci sp. zn. 28 Ca 4/2000 Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání rozhodnutí o jeho propuštění ze služebního poměru, bylo třeba vyčkat skončení uvedeného řízení. V uvedené věci bylo rozhodnuto rozsudkem č. j. 28 Ca 4/2000-215 z 25. dubna 2001. Proti tomuto rozsudku žalobce podal žalobu pro zmatečnost a návrh na obnovu řízení a spis Městského soudu v Praze, u kterého byla věc vedena pod sp. zn. 66 C 11/2001, který byl v listopadu 2001 předložen Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání. Vrchní soud v Praze vyzval žalobce usnesením ze dne 4. 1. 2002, č. j. 5 A 166/2000-17, aby předložil plnou moc udělenou advokátovi a aby k případné žádosti o ustanovení zástupce soudem a žádosti o osvobození od soudních poplatků doložil prohlášení o majetkových a výdělkových poměrech. Dále Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. 1. 2002, č. j. 5 A 166/2000-20, uložil žalovanému, aby ve lhůtě do dvou měsíců ode dne doručení tohoto usnesení předložil správní spis, včetně spisu správního orgánu prvního stupně a dalších dokladů a aby se vyjádřil k žalobě a vyjádřil se, zda souhlasí s tím, aby soud věc projednal bez nařízení jednání. Žalobce svým dalším podáním z 15. 1. 2002, opětovně požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Vrchní soud pak rozhodl shora uvedeným usnesením ze dne 19. 2. 2002, č. j. 5 A 166/2000-34, které žalobce napadl odvoláním.
Vzhledem k tomu, že nevznikly pochybnosti o nepodjatosti jmenovaných soudců ve smyslu ve smyslu §14 odst. 1 OSŘ, rozhodl Nejvyšší soud podle §16 odst. 1 OSŘ tak, že soudci Vrchního soudu v Praze Mgr. J. B., JUDr. P. P. a JUDr. M. S. nejsou z projednávání a rozhodování věci vedené u označeného soudu pod sp. zn. 5 A 166/2000 vyloučeni.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. dubna 2002
JUDr. Marie Rezková,v.r.
předsedkyně senátu