ECLI:CZ:NS:2002:25.CDO.1423.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 1423/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Z. I., společnost s ručením omezeným, proti žalovaným 1/ P. H., 2/ J. R., 3/ V. V., a 4/ J. H., o 7.980,- Kč proti prvnímu žalovanému, o 8.001,- Kč proti druhému žalovanému, o 4.459,- Kč proti třetímu žalovanému a o 9.326,- Kč proti čtvrtému žalovanému, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 5 C 1098/93, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. února 2000, č. j. 16 Co 573/99 - 148, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit na nákladech dovolacího řízení prvnímu žalovanému částku 875,- Kč, druhému žalovanému částku 875,- Kč, třetímu žalovanému částku 675,- Kč a čtvrtému žalovanému částku 875,- Kč, všem žalovaným do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení na účet advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jihlavě rozsudkem ze dne 24. 4. 1994, č. j. 5 C 1098/93 - 59, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 7.970,- Kč proti prvnímu žalovanému, částky 8.001,- Kč proti druhému žalovanému, částky 4.459,- Kč proti třetímu žalovanému a částky 9.326,- Kč proti čtvrtému žalovanému; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze 4. 12. 1996, č. j. 16 Co 555/94 - 66, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Okresní soud v Jihlavě znovu ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 26. 2. 1997, č. j. 5 C 1098/93 - 85, tak, že prvnímu žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 7.970,- Kč, druhému žalovanému částku 8.001,- Kč, třetímu žalovanému částku 4.459,- Kč a čtvrtému žalovanému částku 9.326,- Kč a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně usnesením ze 10. 6. 1999, č. j. 16 Co 612/97 - 104, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Rozsudkem ze dne 16. 9. 1999, č. j. 5 C 1098/93 - 129, Okresní soud v Jihlavě žalobu proti všem žalovaným zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. února 2000, č. j. 16 Co 573/99 - 148, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. a podává jej z důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní ve svých písemných vyjádřeních k dovolání navrhli s poukazem na ust. §238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. jeho odmítnutí pro nepřípustnost; za opodstatněné jej pak nepovažují ani z věcných důvodů.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Nejvyšší soud jako soud dovolací ( §10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že v dané věci dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ust. §237 odst. 1 o.s.ř.
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ( §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( §238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.). Podle §238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. není dovolání podle odstavce 1 tohoto ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč.
Podle §239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Ve smyslu odst. 2 tohoto ustanovení, jestliže odvolací soud nevyhoví návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Podle §239 odst. 3 o.s.ř. platí ust. §237 odst. 2, §238 odst. 2 a §238a odst. 2 o.s.ř. obdobně.
V dané věci žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, přičemž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 7.980,- Kč vůči prvnímu žalovanému, o 8.001,- Kč vůči druhému žalovanému, o 4.459,- Kč vůči třetímu žalovanému a o 9.326,- Kč vůči čtvrtému žalovanému, tedy o plněních nepřevyšujících - u žádného ze žalovaných – částku 20.000,- Kč.
Vzhledem k ust. §238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. není tedy dovolání v dané věci přípustné.
Zbývalo proto posoudit otázku přípustnosti dovolání z hlediska ust. §237 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže v řízení došlo k vadám uvedeným v ust. §237 odst. 1 o.s.ř., přičemž omezení uvedené v ust. §238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. zde neplatí. Dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ust.§237 odst. 1 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., odmítl podle §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaní s ohledem na výsledek dovolacího řízení mají právo na náhradu nákladů řízení, které spočívají v odměně za zastoupení advokátem za 1 úkon v částce 800,- Kč u prvního, druhého a čtvrtého žalovaného a v částce 600,- Kč u třetího žalovaného (vyjádření k dovolání) a v paušální částce náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§7, §11 odst. 1 písm. k/, §12 odst. 4 a §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. února 2002
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu