ECLI:CZ:NS:2002:25.CDO.1521.2002.1
sp. zn. 25 Cdo 1521/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce M. V. proti žalovaným 1/ Š. J. a 2/ Š. J., o 50.300,- Kč, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 10 C 166/90, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. března 2000, č. j. 11 Co 97/2000-279, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chomutově rozsudkem ze dne 3. 11. 1999, č. j. 10 C 166/90-262, zamítl žalobu o zaplacení 50.300,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Předchozí rozsudek tohoto soudu ze dne 21. 11. 1990, č, j, 10 C 166/90- 29, jímž žaloba původně podaná jen proti prvnímu žalovanému byla zamítnuta, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 4. 1991, č.j. 11 Co 185/91 - 68, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 28. 3. 2000, č. j. 11 Co 97/2000-279, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001, a podává jej z důvodu uvedeného v ust. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. v témže znění, tedy že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů, že neunesl důkazní břemeno, a neprokázal, že škodu spočívající ve zničení ovocných stromů, způsobili žalovaní. Poukazuje na to, že již v řízení před soudem prvního stupně navrhl výslech svých dvou synů, avšak soud tomuto jeho důkaznímu návrhu nevyhověl a předem vyslovil pochybnosti o věrohodnosti těchto svědků s ohledem na jejich příbuzenský vztah; toto pochybení v odvolacím řízení nenapravil ani krajský soud. Za tohoto stavu jsou proto závěry soudů obou stupňů neopodstatněné, neboť hodnocení důkazů podle zásad uvedených v ust. §132 o.s.ř. provádí soud teprve po řádném provedení dokazování, k němuž se mohou vyjádřit i účastníci řízení. V postupu soudů obou stupňů dovolatel dále spatřuje porušení ust. §6 o.s.ř., které soudu ukládá povinnost postupovat v řízení v součinnosti se všemi účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Protože v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy I., bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb. byla věc odvolacím soudem projednána a rozhodnuta podle dosavadních právních předpisů, je Nejvyšší soud ve shodě se shora citovaným ustanovením bodu 17. povinen podle dosavadních právních předpisů rozhodnout i o dovolání v této věci.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písm. a) až g).
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [§238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§238 odst. 1 písm. b) o. s. ř.].
Podle ustanovení §239 odst. 1, 2 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
V dané věci žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž byla vyslovena přípustnost dovolání ve smyslu §239 odst. 1 o. s. ř. a aniž žalobce vůbec návrh na vyslovení přípustnosti před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu učinil (§239 odst. 2 o. s. ř.). Nejde ani o případ uvedený v ust. §238 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť soud prvního stupně nerozhodl jinak, než ve svém dřívějším rozsudku, který byl odvolacím soudem zrušen.
Z hlediska ust. §238 a §239 o. s. ř. není tedy v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné. Přípustnost dovolání v dané věci by mohla být založena toliko z důvodů taxativně uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ust. §237 odst. 1 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle §243b odst. 4 věty první, a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam) o.s.ř., neboť žalovaným náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. září 2002
JUDr. Olga Puškinová,v.r.
předsedkyně senátu