ECLI:CZ:NS:2002:25.CDO.2175.2001.1
sp. zn. 25 Cdo 2175/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. J. proti žalované P. U., a. s., o 881.487,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 72/2000, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2001, č. j. 22 Co 211/2001 - 33, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 28. 3. 2001, č. j. 21 C 72/2000 - 26, odmítl odpor podaný žalovanou proti platebnímu rozkazu téhož soudu ze dne 23. 5. 2000, č. j. 21 C 72/2000 – 8, podle §174 odst. 4 (správně odst. 3) o. s. ř. s odůvodněním, že byl podán opožděně, neboť Krajský obchodní soud v Praze se sídlem v Praze 2, Slezská 9, který nebyl příslušným soudem a jemuž byl odpor zaslán, jej Obvodnímu soudu pro Prahu 2 zaslal až dne 11. 10. 2000, tedy po uplynutí zákonné lhůty k podání odporu.
K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 5. 2001, č. j. 22 Co 211/2001 – 33, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud dospěl ke shodnému závěru, že žalovaná podala odpor proti platebnímu rozkazu soudu prvního stupně opožděně.
Proti usnesení odvolacího podala žalovaná dovolání, v němž odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že Krajský obchodní soud v Praze, jemuž byl odpor proti vydanému platebnímu rozkazu omylem adresován a doručen, žalovanou o své nepříslušnosti nevyrozuměl a Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jej zaslal až po čtyřech měsících. Pokud by žalovanou o této chybě informoval, mohla ji žalovaná napravit, event. mohla požádat o prominutí zmeškání lhůty. Žalovaná má za to, že v daném případě nebylo (vzhledem ke složitosti věci) vydání platebního rozkazu namístě, a rozhodl-li soud prvního stupně bez projednání věci, byla žalované způsobena újma na jejích právech tím, že jí byla odňata možnost projednat věc před soudem. Dále dovolatelka poukazuje i na to, že soud prvního stupně rozhodl podle „neexistujícího ustanovení právního předpisu“, což odvolací soud považoval jen za písařskou chybu. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu spolu s usnesením soudu prvního stupně.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené usnesení bylo vydáno dne 31. 5. 2001 po řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tedy podle předpisu dosavadního, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů, (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen „o.s.ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 písm. a) – g) o.s.ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Podle ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Podle §239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Z hlediska ustanovení §238a a §239 o.s.ř. není v této věci dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odporu potvrzeno, přípustné; ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o.s.ř. nepřichází v úvahu, protože usnesení odvolacího soudu není ohledně tohoto výroku usnesením měnícím, a ustanovení §238a odst. 1 písm. b/ až f/ o.s.ř. proto, že potvrzující výrok usnesení nelze podřadit těm, jež jsou zde (jako usnesení, proti nimž je dovolání přípustné) vyjmenována. Podmínky přípustnosti dovolání podle §239 o.s.ř. rovněž splněny nejsou, neboť usnesení odvolacího soudu není usnesením ve věci samé. Ostatně, odvolací soud výrokem rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (§239 odst. 1 o.s.ř.) a žalovaná před vydáním potvrzujícího usnesení návrh na vyslovení přípustnosti dovolání ani nepodala (§239 odst. 2 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání by tudíž mohla být v této věci dána pouze z důvodů uvedených v ust. §237 odst. 1 o.s.ř.
Žalovaná spatřuje vadu řízení v tom, že postupem obou soudů jí byla odňata možnost projednat věc před soudem, tedy uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §237 odst.1 písm. f/ o.s.ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Přitom přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad taxativně v tomto ustanovení uvedených, nýbrž přípustnost nastává jen tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí.
Odnětím možnosti jednat před soudem (§237 odst.1 písm. f/ o.s.ř.) se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.f/ o.s.ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování. Dovolací důvod podle ustanovení §237 odst.1 písm. f/ o.s.ř. je dán zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže soud věc projednal v rozporu s ustanovením §101 odst.2 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka.
V posuzovaném případě v tomto směru nedošlo k pochybení, neboť odvolací soud byl oprávněn projednat odvolání proti usnesení soudu prvního stupně a rozhodnout o něm bez nařízení jednání (srov. §214 odst.1 písm. c/ o.s.ř.). Odnětí možnosti jednat před soudem v dané věci nelze spatřovat ani v okolnosti, že soud prvního stupně rozhodl o uplatněném nároku žalobce na zaplacení částky 881.487,- Kč s příslušenstvím platebním rozkazem, aniž ve věci nařídil jednání, protože se nejedná o takovou věc, kdy platební rozkaz nelze vydat (§172 odst. 2.o.s.ř.), a bylo tudíž jen na úvaze soudu, zda vydá platební rozkaz, nebo zda k projednání žaloby nařídí jednání. Z vydaného platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 5. 2000, č. j. 21 C 72/2000 – 8, pak jednoznačně vyplývá, že odpor proti němu lze podat do 15 dnů ode dne doručení platebního rozkazu u tohoto soudu.
Protože usnesení odvolacího soudu není vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. postiženo, protože dovolatelka netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by trpělo jinými vadami uvedenými v ustanovení §237 o.s.ř., a protože z hlediska ustanovení §238a odst.1 a §239 odst. 2 o.s.ř. dovolání není přípustné, Nejvyšší soud dovolání žalované podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná neměla v dovolacím řízení úspěch a žalobci náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. srpna 2002
JUDr. Olga Puškinová,v.r.
předsedkyně senátu