ECLI:CZ:NS:2002:25.CDO.50.2002.1
sp. zn. 25 Cdo 50/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce F. Ch., proti žalovanému R. H., za účasti K., pojišťovny, a. s., jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 41/2000, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. července 2000, č. j. 13 Co 274/2000-24, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 19. 4. 2000, č. j. 15 C 41/2000-12, zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku a rozhodl podle ust. §146 odst. 1 písm. c) o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 7. 2000, č. j. 13 Co 274/2000-24, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ve výroku o zastavení řízení zůstalo usnesení soudu prvního stupně odvoláním nedotčeno.
Proti tomuto usnesení podal žalovaný dovolání z důvodu podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. s tím, že mu byla postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, protože nebyl seznámen s vyjádřením žalobce k odvolání, ačkoliv z něj odvolací soud ve svém rozhodnutí vycházel. Protože ve věci neproběhlo jednání, neměl dovolatel příležitost se k tomuto názoru žalobce vyjádřit. Navrhl zrušení usnesení odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém vyjádření uvedl, že argumentace žalovaného v dovolání je ryze účelová, neboť obsah odvolání mohl zjistit z procesního spisu u soudu, a dále se vyjadřuje k důvodům a okolnostem, které vedly k zastavení řízení. Navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Nejvyšší soud jako soud dovolací ( §10a o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( §236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písm. a) až g).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravuje ustanovení §238a a §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně: to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208): to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,-Kč a v obchodních věcech 50.000,-Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Podle §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Podle §239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Z hlediska ust. §238a a §239 o. s. ř. není tedy dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, v daném případě přípustné.
Přípustnost dovolání by mohla být založena toliko z důvodů taxativně uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Přípustnost dovolání z hlediska tohoto ustanovení není však založena tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §237 o. s. ř., nýbrž nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Dovolací důvod podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. je dán, jestliže soud postupoval v řízení tak, že znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu občanský soudní řád dává. V posuzovaném případě se však o takovou situaci nejedná. Odvolací soud, který k projednání odvolání nenařídil jednání, postupoval v souladu s ust. §214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., neboť odvolání směřovalo proti usnesení, a ani v tom, že před rozhodnutím nebylo žalovanému doručeno vyjádření žalobce k odvolání, nebyla procesní práva žalovaného nesprávným postupem soudu zkrácena, neboť procesní předpisy takový postup soudu neukládají (srov. §210 o. s. ř.).
Dovolací důvod podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. není tedy dán. Dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozhodnutí odvolacího soudu trpělo některou z jiných vad taxativně uvedených v ust. §237 odst. 1 o. s. ř. Dovolání v dané věci směřuje tedy proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného odmítl podle §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolací soud podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 věty první o.s.ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, a náklady vynaložené žalobcem na sepis vyjádření k dovolání advokátem nelze považovat za náklady vynaložené účelně ve smyslu uvedeného ustanovení vzhledem k tomu, že dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné a vyjádření se týká převážně důvodům, které vedly k zastavení řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20.února 2002
JUDr. Marta Škárová,v.r.
předsedkyně senátu