ECLI:CZ:NS:2002:25.CDO.78.2001.1
sp. zn. 25 Cdo 78/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce R. K., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému Ing. R. V., zastoupenému opatrovníkem Mgr. R. Ž., justičním čekatelem Krajského soudu v Českých Budějovicích, za účasti Č. k. p., zastoupené Č. p., a. s., jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o 148.396,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 23 C 147/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. září 2000, č. j. 5 Co 1957/2000-78, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 12. 5. 2000, č. j. 23 C 147/98-59, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 73.448,- Kč s 23 % úrokem z prodlení, žalobu co do částky 38.805,- Kč s příslušenstvím zamítl, řízení co do částky 36.143,- Kč s příslušenstvím zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o nároku žalobce na náhradu škody, která mu byla způsobena při dopravní nehodě dne 15. 3. 1996 zaviněné žalovaným. Žalobce, který při nehodě řídil osobní automobil Škoda Favorit, utrpěl zranění a bylo silně poškozeno vozidlo, které měl v nájmu na základě smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci, uzavřené dne 13. 9. 1994 s firmou U. L., spol. s r. o. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný je plně odpovědný za škodu, neboť porušil pravidla silničního provozu, a na náhradě bolestného a za ztížení společenského uplatnění žalobci přiznal částku 12.675,- Kč. Pokud žalobce požadoval náhradu tzv. jiné škody v částce 95.108,75 Kč, odpovídající rozdílu mezi hodnotou pronajatého vozu Škoda Favorit ke dni nehody (122.108,75 Kč) a cenou, za níž žalobce prodal zbytky vozu (27.000,- Kč), tento nárok shledal zčásti opodstatněným. Vycházel ze zjištění, že ve smlouvě s firmou U. L., spol. s r. o. se žalobce zavázal zaplatit ve 35 měsíčních splátkách celkem 235.870,- Kč s tím, že prodejní cena vozu po ukončení leasingu činí 1.967,- Kč. Podle výpočtu Č. p. činila časová hodnota vozidla ke dni havárie 122.108,75 Kč, zbytek vozu po havárii 55.805,18 Kč. Z titulu havarijního pojištění uzavřeného žalobcem u Č. p. bylo vyplaceno 66.400,- Kč leasingové společnosti, na kterou byla podle smlouvy pojistka vinkulována; leasingová společnost tuto částku v souladu se smlouvou použila na zbývající leasingové splátky žalobce. Soud prvního stupně dovodil, že škodu utrpěla nejen leasingová společnost jako vlastník vozu, ale i žalobce jako jeho nájemce, který, přestože na leasingových splátkách zaplatil celkem 169.512,- Kč a leasingová společnost včetně pojistného plnění obdržela částku odpovídající plné hodnotě vozidla 235.912,- Kč, nemohl v souladu s leasingovou smlouvou převzít vůz do svého vlastnictví, čímž mu vznikla škoda odpovídající časové hodnotě vozidla v částce 122.108,70 Kč, snížené o částku 55.805,18 Kč, představující cenu vozu poškozeného havárií, který žalobce převzal.
K odvolání vedlejšího účastníka Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 20. 9. 2000, č. j. 5 Co 1957/2000-78, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé co do částky 15.450,- Kč potvrdil, a ve zbývající části jej v tomto výroku změnil tak, že žalobu na zaplacení 45.323,- Kč s příslušenstvím a úroku z částky 15.450,- Kč zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ve výroku o zastavení řízení, v zamítavém výroku a ve vyhovujícím výroku ve věci samé co do částky 12.675,- Kč s příslušenstvím zůstal rozsudek soudu prvního stupně odvoláním nedotčen. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a shodně s ním shledal plnou odpovědnost žalovaného za škodu způsobenou při předmětné dopravní nehodě. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že kromě celkové částky 28.125,- Kč, přiznané soudy obou stupňů na náhradě za poškození zdraví, žalobci jiná majetková újma nevznikla. Žalobci, který měl vůz havarijně pojištěn, náleželo pojistné plnění, kterým byla nahrazena škoda na voze ve výši 66.400,- Kč, takže leasingové splátky po havárii byly zaplaceny z majetku žalobce. Při úvaze, zda žalobci vznikla jím tvrzená škoda, odvolací soud vycházel z porovnání majetkové situace žalobce v případě, že by k havárii nedošlo, s jeho majetkovou situací, která nastala po havárii. Dovodil, že kdyby k havárii nedošlo, musel by žalobce zaplatit leasingové splátky za zbývající období a po uplynutí leasingové doby by získal auto, ovšem v časové hodnotě nižší, než byla časová hodnota ke dni havárie (122.108,75 Kč). Za situace, kdy došlo k havárii, musel žalobce rovněž zaplatit leasingové splátky a uhradil je z pojistného plnění, tj. ze svého majetku; v obou případech žalobce musel zaplatit leasingové splátky za zbývající období, a v tomto směru byly jeho majetkové poměry stejné, i kdyby k havárii nedošlo. Po havárii získal žalobce od leasingové společnosti havarované auto, jehož zbytková hodnota činila 55.805,18 Kč, a vedle toho dostal pojistné plnění z důvodu havárie ve výši 66.400,- Kč (tím byly uhrazeny zbývající leasingové splátky), takže celkem 122.205,- Kč, což je částka vyšší, než by získal bez havárie, takže nelze dospět k závěru, že byl zkrácen na svém majetku.
Proti tomuto rozsudku, a to do zamítavého výroku ohledně částky 45.323,- Kč s příslušenstvím, podal žalobce dovolání z důvodu podle §241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř. Dovozuje, že jeho nárok na náhradu jiné škody je opodstatněný, neboť nejen leasingová společnost jako vlastník vozidla, ale také on jako jeho nájemce utrpěl újmu. Havárie vozu totiž zabránila žalobci, který na leasingových splátkách měl v té době zaplaceno 169.512,- Kč – tj. částku nepoměrně vyšší, než činila časová hodnota vozu ke dni havárie, odkoupit vůz za částku 1.967,- Kč do svého vlastnictví, takže mu vznikla škoda, která se rovná časové hodnotě vozidla v částce 122.108,75 Kč snížené o hodnotu vydaných zbytků vozu, přičemž zbytková hodnota vozu stanovená Českou pojišťovnou na 55.805,18 Kč se jeví jako zcela nereálná vzhledem k tomu, že žalobce za zbylé použitelné díly obdržel pouze 27.000,- Kč. Poukazuje na to, že po uplynutí leasingové doby by mu zůstal ve vlastnictví nehavarovaný automobil 3 roky starý, který by dále užíval ke svým potřebám. Protože nájemce vozu je podle leasingové smlouvy jeho provozovatelem, je žalobce oprávněn požadovat náhradu škody vůči pojišťovně z titulu zákonného pojištění vozidla. Navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, a že dovolání je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle §242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení §442 odst. 1 obč. zák. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).
Skutečná škoda znamená zmenšení majetku poškozeného oproti stavu před škodnou událostí a reprezentuje majetkové hodnoty, které bylo nutno vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu. Za ušlý zisk se považuje újma spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí.
V posuzované věci žalobce uplatnil nárok na náhradu škody proti škůdci a svou majetkovou újmu spatřuje v rozdílu mezi hodnotou pronajatého vozu ke dni nehody a hodnotou zbytků vozu, jež převzal po nehodě. Přestože svůj nárok nazývá „jinou škodou“, z jeho vymezení v žalobě i v průběhu řízení před soudy obou stupňů vyplývá, že požaduje náhradu za poškození věci (§443 obč. zák.). Újma na majetku v důsledku škodné události (havárie vozu) spočívající v rozdílu mezi hodnotou vozu před a po poškození, je skutečnou škodou, jejíž náhrada zásadně náleží vlastníkovi věci. Je-li poškozený vlastníkem věci, jeho majetkový stav zahrnuje hodnotu této věci a v důsledku jejího poškození či zničení dochází ke zmenšení jeho majetkového stavu. Tomu, kdo není vlastníkem věci, však škoda spočívající ve snížení hodnoty věci v důsledku škodné události oproti její hodnotě před poškozením nevzniká, neboť ten, kdo nenabyl věc do vlastnictví, nezískal majetkovou hodnotu, kterou by mohl ztratit.
Rozhodující pro právní posouzení věci je skutečnost, že žalobce v době, kdy došlo k poškození vozu, nebyl jeho vlastníkem. Poškozením vozu v důsledku škodné události došlo ke snížení majetkového stavu vlastníka vozu, nikoli nájemce vozu, neboť rozdíl v hodnotě vozu před poškozením a poté se projevil v majetkových poměrech jeho vlastníka. Na tom nemůže nic změnit ani okolnost, jakým způsobem vlastník následně s poškozenou věcí naložil, tedy zda po havárii nájemce převzal poškozený vůz od vlastníka, popř. v jaké hodnotě, a za jakou cenu nájemce poškozené zbytky vozu poté prodal. To, že nájemce splnil svůj závazek vůči pronajímateli z leasingové smlouvy a ze svého (z pojistného plnění, jež mu náleželo) splatil po poškození předmětu nájmu všechny zbývající splátky, není důsledkem škodné události (dopravní nehody), za níž odpovídá žalovaný.
K námitce dovolatele, že jako provozovatel vozu je z titulu zákonného pojištění vozidla oprávněn požadovat náhradu škody vůči pojišťovně, je třeba uvést, že předmětem tohoto řízení je nárok poškozeného na náhradu škody proti tomu, kdo škodu způsobil, a nikoliv nárok pojištěného provozovatele vozu na plnění pojišťovny z jejich pojistného vztahu.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce není důvodné, neboť rozsudek odvolacího soudu, který vychází ze závěru, že nárok na náhradu škody uplatněný žalobcem není dán, je věcně správný. Proto dovolací soud dovolání žalobce zamítl ( §243b odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému ani vedlejšímu účastníku v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2002
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu