ECLI:CZ:NS:2002:26.CDO.1456.2002.1
sp. zn. 26 Cdo 1456/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně J. Č., proti žalovanému J. Č., o zrušení práva společného nájmu bytu, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 4 C 277/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2001, č.j. 44 Co 816/99 – 32, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 27. 8. 2001, č.j. 44 Co 816/99 – 32, potvrdil Krajský soud v Brně (ve výrocích o bytové náhradě, o vyklizovací povinnosti žalovaného a o nákladech řízení) rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 14. 10. 1999, č.j. 4 C 277/99 – 17, jímž soud prvního stupně zrušil právo společného nájmu účastníků k bytu č. 10, sestávajícímu ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství, nacházejícímu se ve 4. podlaží v domě č.p. 2 na ulici S. ve V., rozhodl, že byt bude nadále užívat žalobkyně, že žalovaný je povinen byt vyklidit a vyklizený odevzdat žalobkyni do 15 dnů poté, kdy mu bude zajištěn náhradní byt, a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud také rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 1. 10. 2001, podala žalobkyně dne 2. 11. 2001 prostřednictvím soudu prvního stupně dovolání; domáhala se jím zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Toto dovolání však vzala písemným podáním ze dne 7. 12. 2001, učiněným prostřednictvím svého právního zástupce, v celém rozsahu zpět a navrhla, aby dovolací řízení bylo zastaveno.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000). Odvolací soud sice rozhodl dne 27. 8. 2001, avšak po řízení, v němž v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy první, bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb. musel postupovat podle dosavadních právních předpisů vzhledem k tomu, že odvolací přezkum se vztahoval k rozhodnutí vydanému dne 14. 10. 1999. Stejnými předpisy se v řízení o dovolání musel řídit i Nejvyšší soud, který proto (aniž se zabýval včasností tohoto mimořádného opravného prostředku) podle ustanovení §243b odst. 4 věty druhé o. s. ř. dovolací řízení v důsledku zpětvzetí podaného dovolání zastavil.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. a o skutečnost, že žalovanému nevzešly v dovolacím řízení žádné výlohy, k jejichž náhradě by byla jinak povinna dovolatelka, nesoucí procesní zavinění na tom, že řízení o jejím dovolání bylo zastaveno.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. srpna 2002
JUDr. Hana M ü l l e r o v á , v.r.
předsedkyně senátu