ECLI:CZ:NS:2002:26.CDO.1539.2002.1
sp. zn. 26 Cdo 1539/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Müllerové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. v právní věci žalobce V. H., proti žalovanému M. T., o zaplacení částky 18.132,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 12 C 548/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 10. května 2001, č.j. 12 C 458/2000 – 29, takto:
Řízení se zastavuje.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Lounech rozsudkem ze dne 10. 5. 2001, č.j. 12 C 548/2000 – 29, zavázal žalovaného, aby do 15 dnů od právní moci rozsudku zaplatil žalobci částku 18.132,- Kč s 10 % úrokem z prodlení ode dne 26. 1. 2000 a nahradil mu náklady řízení ve výši 730, - Kč.
Poté, kdy bylo usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 14. 8. 2001, č.j. 12 C 548/2000 – 38, odmítnuto jako opožděné odvolání žalovaného proti výše citovanému rozsudku, a kdy bylo usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 15.11. 2001, č.j. 12 C 548/2000 – 44, ze stejného důvodu – tedy pro opožděnost – odmítnuto i jeho odvolání proti usnesení č.j. 12 C 548/2000 – 38, učinil žalovaný dne 3. 12. 2001 prostřednictvím soudu prvního stupně písemné podání, které označil jako „dovolání“, adresoval je Vrchnímu soudu v Praze, náměstí Hrdinů 1300, Praha 4, a napadl jím – kromě jiného – také výše citovaný rozsudek ze dne 10. 5. 2001, č.j. 12 C 548/2001 – 29.
Z ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř., podle něhož je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním napadnout nelze.
Opravným prostředkem, kterým může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje, je odvolání (§201 o. s. ř.); občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí (příslušným soudem tedy není ani Vrchní soud v Praze, kterému žalovaný své podání adresoval, ani Nejvyšší soud České republiky, jemuž ustanovení §10a o. s. ř. svěřuje příslušnost jednat a rozhodovat o dovoláních proti pravomocným rozhodnutím odvolacích soudů). Tím, že žalovaný zaměřil své „dovolání” přímo proti rozhodnutí soudu prvního stupně, neexistenci uvedené podmínky dovolacího řízení opomenul.
Nedostatek funkční příslušnosti je přitom takovým nedostatkem podmínky řízení (§103 o. s. ř.), který nelze odstranit a Nejvyšší soud proto řízení, které touto vadou trpí, zastavil (§104 odst. 1 věta prvá, §243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 věty prvé o. s. ř. a o skutečnost, že žalobci nevzešly v tomto stádiu řízení prokazatelné výlohy, k jejichž úhradě by jinak byl povinen žalovaný, nesoucí procesní zavinění na tom, že řízení muselo být zastaveno.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. srpna 2002
JUDr. Hana M ü l l e r o v á , v.r.
předsedkyně senátu