ECLI:CZ:NS:2002:26.CDO.1540.2002.1
sp. zn. 26 Cdo 1540/2002-56
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Müllerové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. v právní věci žalobce V. H., proti žalovanému M. T., o zaplacení částky 18.132,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 12 C 548/2000, o dovolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 14. srpna 2001, č.j. 12 C 458/2000 – 38, takto:
Řízení se zastavuje.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Lounech rozsudkem ze dne 10. 5. 2001, č.j. 12 C 548/2000 – 29, zavázal žalovaného, aby do 15 dnů od právní moci rozsudku zaplatil žalobci částku 18.132,- Kč s 10 % úrokem z prodlení ode dne 26. 1. 2000 a nahradil mu náklady řízení ve výši 730, - Kč.
Odvolání žalovaného proti výše citovanému rozsudku bylo usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 14. 8. 2001, č.j. 12 C 548/2000 – 38, odmítnuto podle ustanovení §208 odst. 1 o. s. ř. jako opožděné. Poté, kdy Okresní soud v Lounech usnesením ze dne 15. 11. 2001, č.j. 12 C 548/2000 – 44, ze stejného důvodu – tedy pro opožděnost – odmítl podle §208 odst. 1 o. s. ř. i odvolání žalovaného proti usnesení č.j. 12 C 548/2000 – 38, učinil žalovaný dne 3. 12. 2001 prostřednictvím soudu prvního stupně písemné podání, které označil jako „dovolání“, adresoval je Vrchnímu soudu v Praze, náměstí Hrdinů 1300, Praha 4, a napadl jím – kromě dalších rozhodnutí – také výše citované usnesení ze dne 14. 8. 2001, č.j. 12 C 458/2000 – 38.
Podle §208 odst. 1 o. s. ř. opožděně podané odvolání předseda senátu soudu prvního stupně usnesením odmítne. Jde o úpravu, která byla do občanského soudního řádu vtělena s účinností ode dne 1. 1. 2001 zákonem č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „zákon č. 30/2000 Sb.). Podle předchozí právní úpravy (tedy do 31. 12. 2000) rozhodoval o odmítnutí opožděně podaného odvolání vždy odvolací soud; úkony potřebné ke zjištění, zda odvolání bylo podáno opožděně, zásadně prováděl soud prvního stupně. Protože předkládáním věci k rozhodnutí odvolacímu soudu docházelo k průtahům, dala novelizace §208 o. s. ř. soudu prvního stupně oprávnění, aby o odmítnutí opožděného dovolání rozhodl sám (srov. důvodová zpráva k zákonu 30/2000 Sb.).
Z ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Naproti tomu opravným prostředkem, kterým může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně (pokud to zákon nevylučuje), je odvolání (§201 o. s. ř.). Občanský soudní řád proto neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně (příslušným soudem tedy není ani Vrchní soud v Praze, kterému žalovaný své podání adresoval, ani Nejvyšší soud České republiky, jemuž ustanovení §10a o. s. ř. svěřuje příslušnost rozhodovat o dovoláních proti pravomocným rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích).
Usnesení, jímž okresní soud odmítl podle §208 odst. 1 o. s. ř. odvolání žalovaného jako opožděné, je rozhodnutím soudu prvního stupně, proti němuž je přípustný řádný opravný prostředek – odvolání), nikoli rozhodnutím odvolacího soudu, jehož přezkum by byl – za předpokladů stanovených v části čtvrté, hlavě třetí občanského soudního řádu (§236 a n. o. s. ř. – možný na základě mimořádného opravného prostředku – dovolání.
Tím, že žalovaný zaměřil své „dovolání” proti rozhodnutí soudu prvního stupně, opomenul tak neodstranitelný nedostatek funkční příslušnosti jakožto podmínky dovolacího řízení; Nejvyšší soud proto řízení, které trpí tímto neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, zastavil (§103, §104 odst. 1 věta prvá, §243 c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 věty prvé o. s. ř. a o skutečnost, že žalobci nevzešly v tomto stádiu řízení prokazatelné výlohy, k jejichž úhradě by jinak byl povinen žalovaný, nesoucí procesní zavinění na tom, že řízení muselo být zastaveno.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28.srpna 2002
JUDr. Hana M ü l l e r o v á , v.r.
předsedkyně senátu