ECLI:CZ:NS:2002:26.CDO.1959.2001.1
sp. zn. 26 Cdo 1959/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) J. P., B) J. P., C) Z. S., D) J. M., a E) M. K., proti žalovaným 1) A. F., a 2) Z. F., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 54/98, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. května 2001, č. j. 12 Co 152/2001-125, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 15. 11. 2000, č. j. 15 C 54/98-105 (poté, co jeho v pořadí první rozsudek ze dne 5. 5. 1999, č. j. 15 C 54/98-54, byl k odvolání žalobců zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 1999, č. j. 12 Co 494/99-67), přivolil k výpovědi z nájmu prvního žalovaného k bytu 0+1 s příslušenstvím, ve 4. patře domu č. p. 2052, v P., určil, že tříměsíční výpovědní lhůta počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, a uložil prvnímu žalovanému povinnost byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění přístřeší; žalobu proti druhé žalované zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání prvního žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 5. 2001, č. j. 12 Co 152/2001-125, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci a prvním žalovaným potvrdil; změnil jej pouze ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci a druhou žalovanou. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu - ve výrocích o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci a druhou žalovanou – napadli žalobci dovoláním, které odůvodnili nesprávným právním posouzením věci. Navrhli, aby rozsudek odvolacího soudu byl v tomto rozsahu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Projednáním a rozhodnutím dovolání „podle dosavadních právních předpisů“ ve smyslu citovaného ustanovení se rozumí také posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001, pod pořadovým číslem 70).
V souzené věci bylo rozhodnutí soudu prvního stupně vydáno dne 15. 11. 2000. Odvolací soud sice o odvolání prvního žalovaného rozhodl 30. 5. 2001, avšak s přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb. je musel projednat podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001. Bylo-li napadené rozhodnutí odvolacího soudu vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před novelou č. 30/200 Sb. (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Jak se podává z obsahu spisu (doručenek na č. l. 129 verte), napadený rozsudek byl doručen právním zástupcům účastníků 26. června 2001; tohoto dne tedy nabyl právní moci. Z uvedeného vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byl 26. červenec 2001 (srov. §57 odst. 2 o. s. ř.). Bylo-li dovolání podáno osobně u odvolacího soudu (viz otisk podacího razítka na č. l. 131) až 13. srpna 2001, stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné jednoměsíční lhůty.
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř. a o skutečnost, že žalovaným nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli právo proti dovolatelům, kteří podáním opožděného dovolání zavinili, že dovolání bylo odmítnuto.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. června 2002
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v.r.
předsedkyně senátu