ECLI:CZ:NS:2002:26.CDO.1991.2001.1
sp. zn. 26 Cdo 1991/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Hany Müllerové a JUDr. Miroslava Feráka, v právní věci žalobce Stavebního bytového družstva P. s. L. proti žalovaným 1) Ing. M. Z. a 2) J. Z., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 9 C 81/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 26. dubna 2001, č. j. 29 Co 165/2001-33, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jablonci nad Nisou usnesením ze dne 13. 3. 2001, č. j. 9 C 81/2001-26, uložil předběžným opatřením žalovaným povinnost „zdržet se jakýchkoli dispozic spojených se členstvím ve stavebním bytovém družstvu PS L.“ a zakázal jim „převést členská práva a povinnosti k bytu č. 17 v L. ulici č. p. 17, v J. do doby pravomocného rozhodnutí ve věci přivolení k výpovědi z nájmu bytu“ (výrok I.); současně žalobci uložil zaplatit soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření (výrok II.).
K odvolání 1. žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 26. 4. 2001, č. j. 29 Co 165/2001-33, usnesení okresního soudu změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítl; dále rozhodl, že ve výroku II. zůstává usnesení soudu prvního stupně nedotčeno a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud dospěl k závěru, že předběžné opatření, jehož vydání se žalobce domáhal, by vedlo k nepřípustnému zásahu do členských práv žalovaných v družstvu; současně poznamenal, že návrh žalobce je (ve vztahu k uložení povinnosti zdržet se „jakýchkoliv dospozic spojených s členstvím…“) neurčitý, a že již proto měl být soudem prvního stupně zamítnut.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že není „plně v souladu se zjištěným skutkovým stavem“. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), se nejprve zabýval jeho přípustností.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních §237, §238, §238a, jakož i v §239 o. s. ř.
O žádný z případů v citovaných ustanoveních upravených se v souzené věci nejedná.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. není dána již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo změněno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé (rozhodnutí o předběžném opatření není rozhodnutím ve věci samé).
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238 a §238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá rovněž z ustanovení §239 o. s. ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních upravené.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. února 2002
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.
předsedkyně senátu