ECLI:CZ:NS:2002:26.CDO.2194.2001.1
sp. zn. 26 Cdo 2194/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně městské části P., proti žalovanému P. S., o zaplacení částky 1.736,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 25/98, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. prosince 1998, č. j. 14 Co 685/98-28, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 18. prosince 1998, č. j. 14 Co 685/98-28, potvrdil (ve výroku o uložení povinnosti žalovanému zaplatit zálohu na náklady znaleckého důkazu) usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. října 1998, č. j. 9 C 25/98-22, jímž byl v dané věci ustanoven znalec z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence a účastníkům bylo uloženo, aby složili zálohu na náklady znaleckého důkazu.
Žalovaný dne 19. ledna 1999 podal k poštovní přepravě a dne 20. ledna 1999 soudu prvního stupně doručil podání, které lze - s přihlédnutím k jeho obsahu (§41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb. - dále jen „o.s.ř.“) - považovat za dovolání proti shora označenému usnesení odvolacího soudu. V tomto podání žalovaný (nezastoupený advokátem) vyjádřil nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu, sdělil důvody tohoto nesouhlasu a zdůraznil, že „potřeba soudního znalce je právě vyvolána postupem žalobce, takže přenášet míru jeho odpovědnosti na žalované lze chápat jako odporující dobrým mravům“.
Vzhledem k tomu, že dovolací řízení bylo zahájeno podáním dovolání dne 20. ledna 1999, je podle §10a o.s.ř. soudem funkčně příslušným pro dovolací řízení Nejvyšší soud České republiky (nikoli tedy Vrchní soud v Praze, jak se dovolatel ve svém podání /dovolání/ nesprávně domníval).
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy první (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 18. prosince 1998, dovolací soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.“).
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §241 odst. 1 věty první o.s.ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná; v tomto případě musí být dovolání advokátem (zaměstnancem či členem s právnickým vzděláním) rovněž sepsáno (§241 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Ustanovení §241 odst. 1 věty první o.s.ř. představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění nelze o dovolání rozhodnout. Přitom již v usnesení ze dne 27. května 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99, uveřejněném pod č. 64 v sešitě č. 6 z roku 2000 časopisu Soudní judikatura, Nejvyšší soud České republiky dovodil, že zvolí-li si dovolatel zmocněncem advokáta až poté, co sám podal dovolání, lze považovat podmínku povinného zastoupení za splněnou, jestliže advokát nahradil nebo doplnil již učiněné podání vlastním podáním, popř. jestliže soudu sdělil, že se s podáním zastoupeného účastníka ztotožňuje.
V dané věci podal žalovaný dovolání, aniž byl při tomto úkonu zastoupen advokátem, a přitom nebylo tvrzeno (ani prokázáno), že by měl právnické vzdělání. Na výzvu (usnesení soudu prvního stupně ze dne 22. ledna 1999, č. j. 9 C 25/98-39) dovolatel předložil plnou moc udělenou dodatečně dne 12. května 1999 advokátce JUDr. Z. F. Uvedené advokátce pak byla dne 12. listopadu 2001 doručena výzva (usnesení soudu prvního stupně ze dne 22. ledna 1999, č. j. 9 C 25/98-39), aby ve lhůtě deseti dnů podání (dovolání), sepsané samotným dovolatelem před udělením plné moci, v tam naznačeném směru opravila či doplnila. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 20. listopadu 2001 požádala JUDr. Z. F. o prodloužení desetidenní lhůty. Na další výzvu soudu prvního stupně, doručenou dne 10. prosince 2001, již JUDr. Z. F. nereagovala; dovolání žalovaného nebylo opraveno či doplněno do současné doby. Lze uzavřít, že nedostatek výše uvedené podmínky řízení nebyl přes výzvu odstraněn; byla sice předložena plná moc, kterou žalovaný dodatečně (po podání dovolání) udělil advokátce JUDr. Z. F., avšak uvedená advokátka ve lhůtě soudem k tomu určené (a ani ve lhůtě prodloužené) a současně ani po jejím uplynutí až doposud, neučinila úkon, jímž by se s dovoláním podaným samotným žalovaným ztotožnila, nebo toto dovolání doplnila či nahradila vlastním podáním.
Vzhledem k tomu, že nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 odst. 1 věty první o.s.ř. nebyl přes výzvu soudu odstraněn, dovolací soud podle ustanovení §243c a §104 odst. 2 věty třetí o.s.ř. dovolací řízení zastavil.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 2 věty první o.s.ř. a skutečností, že žalobkyni v řízení o dovolání žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalovanému právo, nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. února 2002
JUDr. Miroslav Ferák, v.r.
předseda senátu