ECLI:CZ:NS:2002:26.CDO.72.2002.1
sp. zn. 26 Cdo 72/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně A. J., proti žalovanému Z. J., o zrušení práva společného nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 306/91, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. září 1997, č.j. 11 Co 217/97-132, takto:
I. Řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 9. 1997, č. j. 11 Co 217/97-132, potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 17. 12. 1996, č. j. 13 C 306/91-107, ve znění doplňujícího usnesení z téhož dne č. j. 13 C 306/91-112, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 zrušil právo společného nájmu účastníků k bytu II. kategorie o velikosti 1+1, ve 3. patře v P., určil žalobkyni výlučnou nájemkyní bytu a žalovanému uložil byt vyklidit a vyklizený předat žalobkyni do patnácti dnů od zajištění náhradního bytu.
V podání datovaném 21. 10. 1997, označeném jako „Stížnost na Městský soud v Praze“, adresovaném Městskému soudu v Praze (daném na poštu k přepravě dne 22. 10. 1997 - viz kopie podacího lístku na č. l. 138 verte), jakož i v podání datovaném 9. 1. 1998, označeném jako „Stížnost na Městský soud v Praze“ a „Žádost o revizi a přešetření“, adresovaném (a doručeném) Vrchnímu soudu v Praze, které je posuzováno podle obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) dovoláním, žalovaný (nezastoupen advokátem) vyslovuje nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu (i soudu prvního stupně). Žádá, aby věc projednal „jiný nebo vrchní soud“.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí Městského soudu v Praze bylo vydáno 8. 9. 1997, bylo nutno v dovolacím řízení postupovat podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 (dále též jen „o . s. ř.“). To platí i pro posuzování podmínek dovolacího řízení, včasnosti a přípustnosti dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) konstatuje, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení.
Podle ustanovení §241 odst. 1 věty první o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, pokud sám nemá právnické vzdělání. Toto ustanovení představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejiž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění nelze o dovolání rozhodnout.
Usnesením ze dne 20. 5. 1999, č.j. 13 C 306/91-150 (doručeným žalovanému do vlastních rukou dne 7. 6. 1999 - viz doručenku na č. l. 151 spisu), uložil soud prvního stupně žalovanému, aby ve stanovené lhůtě odstranil vady dovolání a k doplněnému dovolání předložil plnou moc advokáta, pokud sám nemá právnické vzdělání. Na uvedené usnesení reagoval žalovaný podáním ze dne 10. 6. 1999 (č. l. 152 spisu), avšak nedostatek právního zastoupení neodstranil a soudu sdělil, že „plnou moc advokáta a zákonného zástupce uvede až v případě prvního nařízeného jednání“. Usnesením ze dne 25. 8. 1999, č. j. 13 C 306/91-157, soud prvního stupně opětovně vyzval žalovaného, aby ve stanovené lhůtě předložil dovolání sepsané advokátem a doplnil je o předepsané náležitosti; současně jej poučil o možnosti zastavení dovolacího řízení, nebude-li výzva splněna. Přestože toto posléze uvedené usnesení bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne 4. 11. 1999, dosud této výzvě nevyhověl.
Jak vyplývá z výše uvedeného, nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 odst. 1 věty první o. s. ř. nebyl přes výzvu odstraněn. Nejvyšší soud proto podle §243c a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání žalovaného zastavil.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a 146 odst. 2 větu první o. s. ř. a o skutečnost, že v dovolacím řízení žalobkyni nevznikly prokazatelné výlohy, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. února 2002
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v.r.
předsedkyně senátu