ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.1118.2001.1
sp. zn. 28 cdo 1118/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Milana Pokorného, CSc. a JUDr. Blanky Moudré rozhodl o dovolání J. K. a I. K. advokátkou, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 9. března 2000, sp.zn. 13 Co 170/99 (v právní věci žalobce Město Z., zast. advokátkou proti žalovaným 1. J. K. a 2. I. K., zast. advokátkou, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp.zn. 9 C 192/97), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně potvrdil rozsudkem ze dne 9. března 2000 pod čj. 13 Co 170/99-36 rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 1. července 1998 pod čj. 9 C 192/97-23, jímž byli žalovaní 1. J. K. a 2. I. K. uznáni povinnými vyklidit byt v půldomku, sestávající z 3 pokojů, kuchyně a příslušenství ve Z. čp. 2938 do 3 měsíců od právní moci rozsudku, a jímž byli žalovaní současně uznáni povinnými společně a nerozdílně zaplatit žalobci na nákladech řízení 2.725,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odvolací soud na straně žalovaných neshledal žádný právní důvod k užívání bytu, protože právo nájemní na ně platně nepřešlo z nájemkyně bytu Ivety Bláhové, ani jim platně nevzniklo právo užívat byt z důvodu podnájmu.
Proti tomuto rozsudku podali dovolání žalovaní. Opravný prostředek, jímž se domáhali zrušení rozsudků obou soudů a vrácení věci k novému projednání soudu prvního stupně doplněným podáním tak odůvodnili, že považují dovolání za přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. a za odůvodněné podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. Vytkli oběma soudům nesprávné hodnocení důkazů a nesprávné právní posouzení.
Žalobce se k podanému dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací při posuzování věci vycházel z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto jsou v tomto usnesení uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).
Nejvyšší soud sice zjistil, že dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o.s.ř.) a osobami k tomu oprávněnými, zastoupenými advokátem (§241 odst. 1 o.s.ř.), a že obsahuje i přípustný důvod k podání dovolání (§241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.), musel si však položit otázku jeho přípustnosti.
V souzené věci směřuje dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně. V takovém případě dovolání zásadně přípustné není (podle §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. je dovolání přípustné jen proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně. Ani ostatní dva případy přípustnosti dovolání v tomto ustanovení uvedené nelze na věc vztáhnout (případě podle §238 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř.). Dovolání by sice bylo přípustné podle §239 odst. 1 o.s.ř., ale jen v případě, kdyby odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. K tomu by však musel být podán žalovanými v průběhu odvolacího řízení návrh. Takový návrh podán nebyl. Ani odvolací soud sám bez návrhu, jak je k tomu oprávněn podle §239 odst. 1 věta druhá o.s.ř. přípustnost dovolání nevyslovil. Posléze by dovolání mohlo být přípustné podle §237 odst. 1 o.s.ř. a to pro stěžejní vady řízení a rozhodnutí. Dovolatelé sice citovali ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (účastník řízení neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen), avšak toto tvrzení blíže neodůvodnili a podle obsahu spisu nic nenasvědčuje pochybnostem v tomto směru. Žalovaní se zúčastňovali jednotlivých úkonů v řízení a byli navíc zastoupeni advokátem.
Za tohoto stavu, když ani jiný důvod podle §237 odst. 1 o.s.ř., k němuž je třeba přihlížet z úřední povinnosti, dovolací soud nezjistil, nezbylo než dovolání s odkazem na ustanovení §243b odst. 4 o.s.ř. a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítnout.
Žalobci v řízení o dovolání žádné náklady nevznikly. Proto bylo vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání (§243b odst. 4 o.s.ř., §224 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 27. června 2002
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda senátu