ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.1259.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1259/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl o dovolání žalobce J. J., zast. advokátem, které bylo podáno proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. září 2000, sp. zn. 26 Co 246/2000 (v právní věci žalobce J. J., zast. advokátem, proti žalované I. R., zast. advokátem, o uzavření dohody o vydání věci, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp.zn. 3 C 44/92) takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. září 2000, č.j. 26 Co 246/2000-283 byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 28. května 1999, č.j. 3 C 44/92-205, kterým byl zamítnut žalobní návrh žalobce usilující o uzavření dohody se žalovanou o vydání sporných nemovitostí specifikovaných ve výroku tohoto rozhodnutí. Soud druhého stupně zároveň žalobce zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 1.730,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.
Krajský soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby o vydání pouze jedné poloviny předmětných nemovitostí, protože v době opuštění majetku nebyla mezi žalobcem a jeho bývalou manželkou uzavřena dohoda o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, a ohledně druhé poloviny nemovitostí by tak byla aktivně legitimována právě bývalá manželka žalobce, která ovšem nesplňuje podmínku státního občanství danou dotčeným zákonem č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích.
Odvolací soud potvrdil i právní názor okresního soudu spočívající v přesvědčení, že žalovaná není povinnou osobou, neboť žalobci se v průběhu řízení nepodařilo prokázat, že by žalovaná – spolu se svým bývalým manželem – předmětnou nemovitost nabyla buď v rozporu s právními předpisy nebo na základě protiprávního zvýhodnění. Soud tak nepřisvědčil námitce žalobce, že žalovaná sporné nemovitosti zakoupila za cenu podstatně nižší, než byla cena stanovená znaleckým posudkem.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, ve kterém uvádí, že nemůže souhlasit se závěrem soudu o nedostatku jeho aktivní legitimace ohledně jedné poloviny předmětných nemovitostí, a to vzhledem k dohodě o vypořádání BSM, která byla mezi dovolatelem a jeho bývalou manželkou řádně uzavřena dne 7. 6. 1980. Dovolatel dále dovozuje, že žalovaná je povinnou osobou a poukazuje v té souvislosti na rozpory mezi jednotlivými znaleckými posudky, kdy dva z provedených odhadů stanovily cenu nemovitostí výše než byla dána cena kupní. Žalobce proto namítá, že odvolací soud nesprávně hodnotil provedené důkazy, a trvá i na názoru, že žalovaná byla zvýhodněna rovněž zřízením práva osobního užívání k pozemku o výměře téměř 2.000 m2, a dále že k převodu nemovitosti nebyl dán souhlas nadřízeného orgánu.
K tomuto dovolání podala žalovaná vyjádření. Žalovaná se ztotožňuje se závěry soudů obou stupňů a uvádí, že důkazem neuzavření dohody o vypořádání BSM je dovolatelem podaná žaloba o vypořádání BSM ze dne 3. 9. 1980, tedy po datu, kdy už tato dohoda měla údajně být uzavřena (7. 6. 1980). Kdyby tomu tak skutečně bylo, musel by žalobce nepochybně žalovat na neplatnost dohody o vypořádání BSM, nikoli na vypořádání BSM. Správně byl posouzen i nedostatek pasivní legitimace žalované, která nemovitosti nabyla zcela v souladu s tehdy platnými podzákonnými předpisy. Prokázáno bylo i zařazení domu do příslušné oceňovací třídy. Znalecká cena nepřevyšuje nad obvyklou míru tolerance – danou subjektivními pohledy znalců – cenu kupní.
Nejvyšší soud jako soud dovolací vycházel při posuzování dovolání z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto se dále uvádějí ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací musel především řešit otázku přípustnosti dovolání, když tento opravný prostředek žalobce směřoval proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně. V takovém případě je totiž dovolání obecně nepřípustné (arg. opaku ustanovením §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).
Podle ustanovení §239 o.s.ř. je i proti výše zmíněnému rozsudku dovolání přípustné, pokud odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Právo podání návrhu na připuštění dovolání má rovněž – a především - účastník, musí jej však učinit nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku. V případě, kdy odvolací soud takto podanému návrhu účastníka nevyhoví, je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
Vzhledem k tomu, že odvolací soud nevyslovil, že by se v souzeném případě jednalo o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu a žalobce svého práva na podání návrhu na přípustnost dovolání v průběhu celého odvolacího řízení nevyužil, nezbylo, než jeho dovolání jako nepřípustné podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítnout, když nebyl shledán žádný důvod přípustnosti dovolání, k němuž by dovolací soud musel přihlédnout, i když v dovolání nebyl uplatněn ( §241 odst. 3 písm. a/, §242 odst. 3 věta druhá o.s.ř. v souvislosti s ustanovením §237 odst. 1 o.s.ř. ).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243 b odst. 4 o.s.ř. za použití §224 odst. 1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř., protože dovolatel nebyl v dovolacím řízení úspěšný a vyjádření žalované nebylo možno – vzhledem k nemeritornímu rozhodnutí souzené věci – chápat jako účelné uplatnění nebo bránění práva.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 27. června 2002
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda senátu