ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.1362.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 1362/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Městské části P., zastoupené advokátkou, proti žalované M. Š., zastoupené advokátkou, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 32 C 211/99, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24.11.2000, č.j. 51 Co 462/2000-43, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou, podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 13.8.1999, se domáhala žalobkyně uložení povinnosti žalované vyklidit a vyklizený odevzdat byt blíže popsaný v žalobě.
Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 8.3.2000, č.j. 32 C 211/99-22 žalobě vyhověl. Dospěl k závěru, že žalovaná nesplnila jednu ze zákonných podmínek pro přechod práva nájmu bytu podle §706 odst. 1 o.z. Uzavřel, že žalovaná neprokázala péči o společnou domácnost se zemřelým nájemcem předmětného bytu alespoň po dobu tří let před jeho smrtí.
K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací výše uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 19.2.2001.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dne 17.4.2001 dovolání, doplněné podáním došlým dne 4.6.2001 a 15.8.2001. Přípustnost dovozovala z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a §237 odst. 3 o.s.ř. Namítala nesprávné právní posouzení věci a nedostatečná skutková zjištění soudů obou stupňů. Dovolatelka poukazovala rovněž na rozpor s dobrými mravy podle §3 o.z. Navrhla proto zrušení rozsudku odvolacího soudu.
Žalobkyně navrhla odmítnutí dovolání.
Řízení v této věci bylo zahájeno podáním žaloby dne 13.8.1999, tedy za účinnosti občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (to je do dne 31. 12. 2000). Rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 8.3.2000 tak bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů.Vzhledem k ustanovení bodu 15. hlavy I. - přechodná ustanovení k části první - zákona č. 30/2000 Sb., proto i pro projednání věci a jejímu rozhodnutí odvolacím soudem přicházelo do úvahy rozhodování podle dosavadních právních předpisů. Rovněž z hlediska dovolacího řízení je nutno vycházet z ustanovení bodu 17. těchže přechodných ustanovení. Podle nich dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů.
Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí zejména posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, jakož i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání. Uvedený důsledek vychází z povahy ustanovení bodu 15. a 17. zmíněných přechodných ustanovení, neboť jde o předpis kogentní povahy, od nichž se soud nemůže odchýlit. Proto v tomto rozsudku jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnou pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle §240 odst. 1 věty první o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout (§240 odst. 2 věta první o.s.ř.).
V této věci bylo dovolání podáno po uplynutí shora uvedené zákonné lhůty jednoho měsíce od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Dovolací soud proto podle §243 odst. 4 o.s.ř. za použití ustanovení §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. musel opožděně podané dovolání odmítnout, aniž mohl přistoupit k meritornímu přezkoumání důvodů v dovolání uplatněných.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o.s.ř. za použití §224 odst.1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s..ř. Žalovaná sice neměla se svým dovoláním úspěch, vyjádření žalobkyně k podanému dovolání však nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení 11 odst. 1 až 3 vyhl. č.177/1996 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 28. srpna 2002
JUDr. Josef Rakovský, v.r.
předseda senátu