ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.150.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 150/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., o dovolání PharmDr. D. H. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z 24.4.2001, sp. zn. 12 Co 212/2001, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 10 C 208/2000 (žalobkyně PharmDr. D. H. proti žalovanému J. P., o ochranu proti zásahům ze strany žalovaného), takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dne 27.9.2000 u Okresního soudu v Teplicích podání, které označila jako „žalobu na souseda P.“. V závěru tohoto podání žalobkyně uváděla, že se domáhá, aby soud nařídil žalovanému „vyplatit jí odškodné za urážky rasové a národnostní“, jakož i „doplatit jí rozdíl mezi jejím průměrným měsíčním platem a dávkami v pracovní neschopnosti“ a „ platit jí každý měsíc rozdíl mezi invalidním důchodem a jejím průměrným měsíčním platem“.
Okresní soud v Teplicích usnesením z 8.11.2000 vyzval žalobkyni, aby do 10 dnů ode dne doručení výzvy obsažené v tomto usnesení doplnila své podání, zaslané tomuto soudu, a to tak aby bylo ve smyslu právních předpisů z jejího žalobního návrhu patrno, čeho se konkrétně u soudu domáhá v tomto občanském soudním řízení, a to zejména uvedením konkrétního žalobního návrhu na vydání rozsudku soudu, jakož i přesnějším označením žalovaného „souseda P.“. Usnesení soudu prvního stupně obsahovalo i poučení o tom, že řízení bude zastaveno, nebude-li žalobní návrh podle výzvy soudu doplněno a upřesněno.
Tato výzva byla žalobkyni doručena 20.11.2000, ale k soudem požadovanému doplnění žalobního návrhu v jím stanovené lhůtě 10 dnů ze strany žalobkyně nedošlo.
Usnesením Okresního soudu v Teplicích z 21.2.2001, čj. 10 C 208/2000-5, bylo rozhodnuto, že „podání žalobkyně, došlé Okresnímu soudu v Teplicích dne 27.9.2000, se odmítá“; bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění svého usnesení poukazoval soud prvního stupně na to, že jím zvolený postup odpovídá ustanovení §43 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (ve znění zákona č. 30/2000 Sb.), které ukládá odmítnout žalobní návrh, není-li ve stanovené lhůtě žalobní návrh upřesněn nebo opraven tak, aby obsahoval všechny náležitosti potřebné k jeho projednání.
O odvolání žalobkyně proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením z 24.4.2001, sp. zn. 22 Co 212/2001. Usnesení soudu prvního stupně bylo usnesením odvolacího soudu potvrzeno. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zdůrazňoval, že žalobkyni byla doručena písemná výzva k doplnění žalobního návrhu, na kterou však žalobkyně nereagovala. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že „procesní postup Okresního soudu v Teplicích podle §43 občanského soudního řádu byl v dané právní věci na místě a byl správný. Žalobkyně byla řádně poučena pro případ, zůstane-li po výzvě soudu nečinná; vady neúplného návrhu na zahájení řízení brání v řízení pokračovat“.
Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalobkyni dne 21.6.2001. Dne 27.8.2001 podala žalobkyně osobně u Okresního soudu v Teplicích podání, které označila jako „odvolání proti rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem“. Žalobkyně vytýkala odvolacímu soudu i soudu prvního stupně, že o jejím žalobním návrhu neprobíhalo žádné jednání, že tu soudy neměly zájem řešit její ponižování a urážky ze strany žalovaného, který o žalobkyni šíří pomluvy a znevažuje ji v očích lidí bydlících v okolí jejího bydliště a způsobuje jí i potíže ve vyhledávání zaměstnání v lékárnách v okrese T. i ve vzdálenějších městech. Žalobkyně by pokládala za spravedlivé, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit jí odškodné 200.000,- Kč za jeho počínání vůči žalobkyni.
Při posuzování podání žalobkyně, které došlo Okresnímu soudu v Teplicích 27.8.2001 a které podle svého obsahu je třeba pokládat za dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z 24.4.2001, sp. zn. 12 Co 212/2001, bylo nutno vycházet z ustanovení občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb. ve znění se změnami a doplňky vyhlášeném pod č. 69/2001 Sb.), obsažených v části druhé („Opravné prostředky“), hlavě třetí („Dovolání“) uváděného právního předpisu, upravujících přípustnost dovolání, podávání dovolání a řízení u dovolacího soudu.
Nejprve bylo ovšem třeba se zabývat postupem při podávání dovolání ve smyslu ustanovení §240, §241 a §241a občanského soudního řádu (v již uváděném znění).
Podle ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu může účastník řízení podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, a to u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení §240 odst. 2 občanského soudního řádu nelze zmeškání lhůty uvedené v §240 odst. 1 téhož právního předpisu prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Jestliže však v daném případě dovolatelce bylo usnesení dovolacího soudu doručeno dne 21.6.2001 a její dovolání bylo podáno osobně u Okresního soudu v Teplicích dne 27.8.2001 (úterý), stalo se tak po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené §240 odst. 1 občanského soudního řádu. Poučení o této lhůtě bylo obsaženo v usnesení odvolacího soudu z 24.4.2001 (sp. zn. 22 Co 212/2001 Krajského soudu v Ústí nad Labem).
Nebylo tedy již možné u tohoto opožděně podaného dovolání se zabývat jeho přípustností a důvodností.
Dovolacímu soudu proto nezbylo než přikročit k odmítnutí dovolání dovolatelky podle ustanovení §243b odst. 5 a §218a občanského soudního řádu (v jeho znění se změnami a doplňky vyhlášeném pod č. 69/2001 Sb.) jako dovolání, které bylo podáno opožděně.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 5. února 2002
JUDr. Milan Pokorný, CSc., v.r.
předseda senátu