ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.1540.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1540/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emy Barešové a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobkyně B. D., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) Z. M., a 2) A. M., zastoupeným advokátem, o zrušení části smlouvy, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp.zn. 10 C 967/93, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29.5.2001, čj. 16 Co 418/98-214, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. května 2001, čj.16 Co 418/98-214,
a rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 30. ledna 1998, čj. 10 C 976/93-183, zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Jihlavě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jihlavě rozsudkem ze dne 30.1.1998, čj. 10 Co 976/93-183, zamítl návrh žalobkyně, aby byla zrušena část smlouvy, kterou uzavřela s žalovanými dne 3.8.1973. Touto smlouvou jim jednak prodala dům čp. 27 v S. se stavebním pozemkem a dalšími souvisejícími pozemky, jednak na ně bezúplatně převedla zemědělské pozemky, užívané tehdy zemědělskou organizací. Žalobkyně se domáhala zrušení té části smlouvy, kterou byly bezúplatně převedeny zemědělské pozemky.
Okresní soud posoudil věc podle ustanovení §8 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb.,
o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“). Mezi účastníky nebylo sporné, že žalovaní zaplatili žalobkyni více, než činila kupní cena - v podstatě šlo o částku 30.000 Kčs, která dle smlouvy představovala cenu zemědělských pozemků - sporný však byl důvod této platby. Okresní soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že v řízení byla provedena řada důkazů, které si vzájemně odporovaly, a za rozhodující za této situace považoval obsah spisu tamního soudu sp.zn. 5 C 904/92, v němž byl řešen návrh žalobkyně na určení neplatnosti předmětné smlouvy v její darovací části, v němž připustila, že cenu pozemků, které žalovaným darovala, žalovaní skutečně zaplatili.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně doplnil řízení provedením důkazů dle jejího návrhu, nicméně rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, když i on vyvodil v otázce úplatnosti či bezúplatnosti převodu předmětných pozemků v podstatě stejné závěry jako soud prvního stupně. Uvedl, že tvrzení žalobkyně, že částka 30.000 Kčs byla poskytnuta nikoliv za pozemky, ale za dům s hospodářskými budovami a movitými věcmi, se mu jeví nevěrohodné, a to zejména z hlediska odlišných tvrzení žalobkyně v obou sporech, v nichž se domáhala vrácení předmětných pozemků.
Rozsudek odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 12.6.2001, napadla žalobkyně včas podaným dovoláním, jehož přípustnost dovodila z ustanovení §239 odst. 2 OSŘ. V odvolání se neuvádí, který dovolací důvod uplatňuje; z jeho obsahu je zřejmé, že v prvé řadě namítá, že závěry soudu nemají oporu v provedeném dokazování, v druhé řadě pak poukazuje na nesoulad rozhodnutí s judikaturou Nejvyššího soudu, což lze považovat za uplatnění dovolacího důvodu, jímž je nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Dovolatelka trvá na tom, že za zemědělské pozemky nebyla poskytnuta úplata, i když v jiném řízení, vedeném na základě její původní žaloby o neplatnosti převodu zemědělských pozemků na žalované, vypověděla, že tato úplata poskytnuta byla. Vysvětluje, že tak učinila na základě poučení svého bývalého právního zástupce v zájmu úspěchu žaloby o neplatnost smlouvy o převodu předmětných pozemků, což bylo v tomto řízení svědecky prokázáno, a že o vrácení bezúplatně převedených pozemků aktivně usilovala ještě před přijetím zákonné úpravy dle §8 odst. 3 (nyní odst. 4) zákona o půdě. Navrhla, aby oba rozsudky byly v dovolacím řízení zrušeny a věc byla vrácena k novému rozhodnutí.
V dovolacím řízení, v němž je přípustnost dovolání založena jen ustanovením §239 odst. 2 OSŘ, se nemůže dovolací soud zabývat dovolacím důvodem podle ustanovení §241 odst. 3 písm.c) OSŘ, tj. tím, zda rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování; přezkoumávat může pouze správnost jeho právního posouzení věci. Dovolání je přípustné, jestliže odvolací soud nevyhověl návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, učiněnému v odvolacím řízení, a to za podmínky, že dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Takovýto zásadní význam má rozhodnutí odvolacího soudu nejen v případě, že je jím řešena otázka, která dosud nebyla soudy řešena, nebo byla řešena různě, ale i tehdy, jestliže rozhodnutí není v souladu s judikaturou dovolacího soudu. Z tohoto hlediska pak dovolací soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má zásadní právní význam, a protože žalobkyně v průběhu odvolacího řízení navrhla, aby dovolání bylo připuštěno, dovolání posoudil jako přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 OSŘ.
Dovolací soud se otázkou posuzování bezúplatnosti převodů zemědělských a lesních pozemků ve smyslu ustanovení §8 odst. 4 (dříve odst.3) zákona o půdě již mnohokrát zabýval. Z celé řady rozhodnutí lze jmenovat např.:
Rozsudek ze dne 4.8.1999, sp.zn. 28 Cdo 1521/99, v němž vyslovil, že pokud žalobce prokazuje bezúplatnost převodu notářským zápisem, tedy veřejnou listinou, o níž platí, že - pokud není prokázán opak - potvrzuje pravdivost tohoto, co je v ní osvědčeno nebo potvrzeno, je na žalovaných, aby prokázali, že v rozporu s písemnou smlouvou o bezúplatném převodu zemědělských pozemků, uzavřeli s převádějícími další dohodu, že přesto budou pozemky převedeny úplatně. Dovolací soud zde vycházel z toho, že v době, kdy se obytné budovy musely převádět za úředně stanovené ceny, neodpovídající jejich skutečné hodnotě, se za tyto budovy, stavební parcely a zahrady často platilo více, než bylo ve smlouvě uvedeno; naopak zemědělské pozemky užívané socialistickými organizacemi neměly tehdy prakticky žádnou tržní hodnotu.
V rozsudku ze dne 14.3.2001, sp.zn. 26 Cdo 3058/2000, dovolací soud uzavřel, že v případě, kdy bylo prokázáno, že převádějící obdržel více než činila kupní cena, a dle písemné smlouvy byly pozemky darovány, musí žalovaný prokázat, že podle tehdejší dohody stran byla platba navíc poskytnuta právě za převod zemědělských a lesních pozemků.
V rozsudku ze dne 31.10.2000, sp.zn. 24 Cdo 2932/99, dovolací soud vyložil: Okolnost, že platba poskytnutá navíc oproti znění písemné smlouvy, představovala podle vzájemné dohody stran smlouvy a v rozporu s jejím zněním platbu na zemědělské pozemky, musí prokázat ten, jemuž byly pozemky podle smlouvy darovány.
Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je patrné, že právní závěry o úplatnosti převodu učinil s ohledem na to, zda tvrzení žalobkyně učiněné v tomto řízení považoval za věrohodné, nikoli z hlediska, zda žalovaní prokázali, že se s žalobkyní přes výslovné znění písemné smlouvy dohodli, že ve skutečnosti hodlají za úplatu získat i zemědělské pozemky. V takovém případě by bylo třeba i posoudit, jaký zájem žalovaní v tehdejší době měli na získání pozemků, užívaných zemědělskou organizací, a zabývat se i věrohodností výpovědi učiněné žalobkyní v jiném řízení. Takové hodnocení odvolací soud neprovedl a jeho rozhodnutí proto nelze považovat za odpovídající dosavadní judikatuře.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nelze hodnotit jako správné. Stejná úvaha se týká i rozsudku soudu prvního stupně. Oba rozsudky byly proto podle ustanovení §243b odst. 1 a 2 zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm jsou oba soudy vázány právním názorem dovolacího soudu a rozhodnou nově i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20.února 2002
JUDr. Ema Barešová, v.r.
předsedkyně senátu