ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.159.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 159/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. P. proti žalovanému Zemědělskému podniku R., s.p., jako právního nástupce Zemědělského podniku R., s.p., o náhradu živého a mrtvého inventáře, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 12 C 57/99, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.1.1999, čj. 11 Co 1061/98-89, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 29.9.1998, čj. 12 C 356/93-73, mj. zamítl návrh, aby žalovanému bylo uloženo vydat žalobci blíže specifikovaný živý inventář a zaplatit mu 159.731 Kč za mrtvý inventář podle §20 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 6.1.1999, čj. 11 Co 1061/98-89, odmítl odvolání žalobce proti tomuto rozsudku jako opožděné. Ze spisu zjistil, že napadený rozsudek soudu prvního stupně byl uložen na poště dne 27.10.1998, přičemž dne 26.10.1998 byl žalobce vyzván k jeho převzetí. Za této situace posledním dnem odvolací lhůty pro žalobce bylo pondělí 16.11.1998, neboť patnáctý den odvolací lhůty připadl na sobotu 14.11.1998. Odvoláním napadené rozhodnutí obsahuje řádné poučení o opravném prostředku; ten však byl podán, aniž by obsahoval žádost o prominutí zmeškání odvolací lhůty, osobně u soudu až dne 23.11.1998 (s datem ze dne 19.11.1998), tedy opožděně.
Usnesení odvolacího soudu, které nabylo právní moci dne 27.1.1999, napadl žalobce včas podaným dovoláním, v němž navrhuje zrušení usnesení odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu věcnému projednání, neboť ustanovení §204 odst. 1 OSŘ stanoví 15 denní lhůtu od doručení bez dalších podrobností. Žalobce dále uvádí, že podle jeho „dosavadní praxe je rozhodující datum, kdy doporučenou zásilku skutečně převezmu do vlastních rukou a toto datum převzetí také podepíši pro potřeby pošty“. V daném případě „toto datum 9.11.98 není v usnesení vzato v úvahu“. O prominutí zmeškání lhůty nepožádal proto, že nevěděl, jaké závěry krajský soud učiní, neboť on vždy počítal lhůty od data, kdy doporučený dopis převzal, aniž mu vznikly nějaké potíže. Dovolání pak písemně doplnila právní zástupkyně žalobce, určená rozhodnutím České advokátní komory k jeho zastoupení. V doplnění se dovolání uvádí, že přípustnost dovolání se opírá o ustanovení §238a odst. 3 písm. e) OSŘ a dovolací důvod je založen na ustanovení §241 odst. 3 písm. c) OSŘ. Napadené usnesení odvolacího soudu vychází dle názoru dovolatele ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Při zjišťování vad podání souvisejících s opožděným podáním odvolání se soud nezabýval skutečností, zda byl žalobce skutečně uvědoměn o dalším doručení rozsudku soudu prvního stupně s uvedením data a hodiny dalšího doručení, zda skutečně zásilka byla podruhé doručována bezúspěšně a poté uložena na poště. Vytýká odvolacímu soudu, že se pouze spokojil se zjištěním, že na obálce předmětné zásilky je uvedeno jako 2. výzva den 26.12.1998 (správně zřejmě 26.10.1998) a uložení dne 27.10.1998. Žalobce má zato, že ze strany pošty nebyly dodrženy zákonem stanovené povinnosti, a oznámení o dalším doručení vůbec nedostal. Své tvrzení osvědčuje i skutečností, že vzhledem k dlouhotrvajícímu sporu měl eminentní zájem na převzetí zásilky a vyčkával její doručení, a je velmi nepravděpodobné, že by převzetí zásilky zmeškal, kdyby pošta dodržela úřední postup. K prokázání svých tvrzení žádá o provedení dokazování u poštovního úřadu v H.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 ( dále jen \"OSŘ\").
Dovolání, doplněné advokátkou, již splňuje náležitosti stanovené v §241 odst. 2 OSŘ a je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. e) OSŘ, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání. Vady řízení ve smyslu §237 odst. 1 OSŘ nebyly namítány, ani dovolacím soudem zjištěny. Dovolání se opírá o přípustný dovolací důvod, a dovolací soud proto přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu v rámci uplatněného dovolacího důvodu včetně jeho věcného vymezení (§242 odst. 3 věta prvá OSŘ).
Dovolací soud provedl prostřednictvím dožádaného Okresního soudu v Opavě důkaz výslechem žalobce a výslechem svědkyně H. T., poštovní doručovatelky. Účelem svědeckého výslechu bylo zjištění, kde se svědek zdržoval v době doručování rozsudku soudu prvního stupně, a zda byl při doručování předmětné zásilky dodržen řádný zákonný postup, popsaný na doručence. Z výslechu svědkyně bylo zjištěno, že při doručování rozsudku soudu prvního stupně dne 26.10.1998 nezastihla adresáta v místě doručení, a proto „vyplnila tiskopis, týkající se dalšího pokusu o doručení a ten vložila do schránky“. Následující den, tedy 27.10.1998, po opětném marném pokusu o doručení zásilky vložila do schránky oznámení o uložení písemnosti u pošty. Z výslechu žalobce pak vyplynulo, že se ve dnech 26.10. a 27.10.1998 zdržoval ve svém bydlišti v H., nebyl ani na služební cestě, ani na dovolené. Okolnost, že ve své schránce nenalezl ani výzvu k převzetí zásilky ani oznámení o uložené zásilce, si nedovede nijak vysvětlit, výpověď svědkyně však nevyvrátil.
Provedeným dokazováním má dovolací soud za prokázáno, že rozsudek soudu prvního stupně byl řádným způsobem doručen formou náhradního doručení v souladu s ustanovením §47 odst.2 OSŘ. Podle něj se písemnost, kterou je nutno doručit do vlastních rukou (jakou je rozsudek soudu), doručuje v případě, že adresát nebyl zastižen, ač se v místě zdržuje, uložením na poště nebo u orgánu obce. O tom je třeba adresáta řádně vyrozumět. Musí být doručovatelem nejprve vhodným způsobem uvědoměn, že mu zásilku přijde doručit znovu, s uvedením dne a hodiny doručení. Pokud i tento nový pokus o doručení zůstale bezvýsledným, uloží se písemnost na poště, o čemž se adresát opětovně uvědomí. Tento způsob doručení byl podle shora uvedeného dokazování dodržen; okolnost, že žalobce si rozsudek vyzvedl na poště až po uplynutí třídenní lhůty od jeho uložení na poště, nemá na zákonem stanovený den doručení žádný vliv, za situace, že byla prokázána podmínka tohoto doručení, tj. že žalobce se v místě doručení v době náhradního doručování zdržoval. Soud rovněž nemůže brát v úvahu důvody, pro které žalobce nepožádal o prominutí zmeškání lhůty, když se řídil svým názorem na včasnost podání odvolání. Odvolací soud proto právem vycházel ze zjištění, že rozsudek byl doručen uplynutím tří dnů ode dne uložení zásilky na poště ( §47 odst. 2 OSŘ), a že lhůta k podání odvolání skončila 16.11.1998.
Závěry odvolacího soudu, že odvolání bylo podáno opožděně, jestliže došlo soudu až dne 23.11.1998, jsou proto správné, a dovolací soud proto dovolání zamítl jako nedůvodné (§243b odst. 1 věta před středníkem OSŘ).
Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalovanému, který by měl s ohledem na výsledek dovolacího řízení nárok na náhradu jeho nákladů, prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §246 odst. 2 per analog. OSŘ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. května 2002
JUDr. Ema B a r e š o v á , v.r.
předsedkyně senátu