ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.1634.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 1634/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Milana Pokorného, CSc. v právní věci žalobkyně Městské části P., zastoupené advokátkou, proti žalovanému J. B., zastoupenému advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 187/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9.4.2002, č.j. 29 Co 98/2002-100, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobu na vyklizení bytu podanou dne 14.6.1999 zamítl Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 29.6.2000, č.j. 39 C 187/99-40. K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 22.3.2001, č.j. 29 Co 35/2001-60, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, a to pro nedostatečné skutkové zjištění.
Soud prvního stupně nato rozsudkem ze dne 3.12.2001, č.j. 39 C 187/99-87, žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vyšel ze zjištění, že žalovaný neprokázal vedení společné domácnosti se svým bratrem K. B. ke dni jeho úmrtí ve smyslu §115 o.z. Vzal za prokázáno tvrzení žalovaného ohledně jeho pomoci bratrovi v předmětném bytě, avšak žalovaný měl možnost jiného bydlení v O. – Z. a to se svojí manželkou, kam též dojížděl, přičemž jeho manželství nejevilo známky trvalého a konečného rozvratu. Rovněž vzal za prokázáno, že žalovaný má v Ostravě též ošetřující lékaře a neučinil nic pro převedení potřebných věcí do P., kde bydlí a hodlá bydlet. Dospěl k závěru, že nebyly splněny zákonné podmínky pro přechod nájmu bytu po zemřelém nájemci na žalovaného, jak to vyžaduje §706 odst. 1 o.z.
Na základě odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9.4.2002, č.j. 29 Co 98/2002-100, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil a zároveň změnil výrok o náhradě nákladů řízení. Převzal skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně s ztotožnil se i s jeho právním posouzením s tím, že žalovaný nesplnil zákonnou podmínku pro přechod práva nájmu bytu ve smyslu §706 odst. 1 o.z., totiž trvalé společné soužití v bytě nájemce ke dni jeho smrti. V této souvislosti shodně se soudem prvního stupně poukazoval na protokol o předběžném šetření v rámci dědického řízení ze dne 21.7.1998, v němž žalovaný tvrdil, že bratr v předmětném bytě bydlel sám.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dne 1.7.2002 dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Uplatnil existenci dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř. Tvrdil, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Navrhl proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla potvrzení věci dovolacím soudem v celém rozsahu.
Dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel v souladu s body 1., 15., 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, z občanského soudní řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001. Proto v tomto usnesení jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. v posuzovaném případě přípustnost dovolání nezakládá, neboť rozsudek odvolacího soudu nebyl ve výroku o věci samé rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť dovoláním napadený rozsudek potvrdil rozsudek soudu prvního, aniž tomu předcházelo obsahově jiné rozhodnutí soudu prvního stupně, které by bylo zrušeno odvolacím soudem s účinky vázanosti tohoto soudu právním závěrem odvolacího soudu. V dané věci nejde ani o potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu, které by mělo po právní stránce zásadní význam s důsledky založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve vztahu k §237 odst. 3 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání nelze dovodit z žádného ustanovení o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení §218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl, aniž mohl přikročit k meritornímu hodnocení dovolacích námitek v něm uplatněných.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití §224 odst.1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Dovolatel sice neměl se svým dovoláním úspěch, vyjádření žalobkyně k podanému dovolání však nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení 11 odst. 1 až 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. září 2002
JUDr. Josef Rakovský, v.r.
předseda senátu