ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.1643.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 1643/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., o dovolání S. M., zastoupeného advokátkou, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 31. 1. 1997, sp. zn . 1 Co 23/97, vydanému v právní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 109/96 (žalobce S. M., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému Okresnímu státnímu zastupitelství v O., o ochranu osobnosti), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
V probíhajícím občanském soudním řízení o žalobě žalobce S. M. o ochranu osobnosti, podané u soudu 31. 10. 1996, vydal Krajský soud v Ostravě usnesení ze 14. 11. 1996, č. j. 23 C 109/96-5, jímž bylo řízení v této věci přerušeno podle ustanovení §109 odst. 2 písm. c/ občanského soudního řádu, a to proto, že bylo zjištěno, že usnesením Okresního soudu v Šumperku ze 7. 6. 1994, č. j. P 335/88-101, bylo zahájeno řízení „o změnu omezení způsobilosti k právním úkonům, případně o zbavení způsobilosti k právním úkonům žalobce“, a to v návaznosti na předchozí rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze 16. 9. 1987, č. j. Nc 1565/86-42 (jímž byl žalobce omezen ve způsobilosti k právním úkonům tak, že není schopen samostatně uzavírat pracovní smlouvy a není schopen vykonávat v rozsudku vymezené zaměstnání).
O odvolání žalobce proti uvedenému usnesením Krajského soudu v Ostravě ze 14. 11. 1996, č. j. 23 C 109/96-5, o přerušení řízení rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením z 31. 1. 1997, sp. zn. 1 Co 23/97, jímž usnesení soudu prvního stupně potvrdil, neboť měl za to, že přerušení řízení o ochranu osobnosti pro souvislost s řízením, v němž má být řešena otázka způsobilosti k právním úkonům na straně žalobce, který žalobu o ochranu osobnosti podal sám bez zastoupení jinou osobou, odpovídá ustanovení §109 odst. 2 písm. c/ občanského soudního řádu. Toto ustanovení zakotvuje možnost přerušit řízení, jestliže tu probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu v přerušovaném řízení.
Usnesení odvolacího osudu bylo doručeno žalobci dne 13. 3. 1997 a dovolání bylo podáno u Krajského soudu v Ostravě dne 14. 3. 1997, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu.
Dovolatel podal své dovolání (jak bylo uvedeno v doplňujícím písemném vyjádření, sepsaném advokátkou) z důvodu odepření právní ochrany ze strany soudu, když totiž soud nenařídil jednání o jeho žalobě o ochranu osobnosti a nepředvolal účastníky řízení k jednání. V tomto postupu soudu v řízení spatřoval dovolatel porušení ustanovení občanského soudního řádu, ale také Listiny základních práv a svobod i Evropské úmluvy o lidských právech, zejména pokud jde o práva na spravedlivý soudní proces.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona (tj. před 1. 1. 2001), jako tomu bylo v tomto případě, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů (zejména podle občanského soudního řádu – zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení, bylo nutno posoudit podle ustanovení §238a občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.), které ve svém prvním odstavci pod písm. a/ až f/ stanovilo jmenovitě, proti kterým usnesením odvolacího soudu bylo přípustné dovolání. V tomto výčtu usnesení není uvedena přípustnost dovolání proti usnesení, jímž bylo přerušeno občanské soudní řízení. Naopak v ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (v již citovaném znění) bylo zakotveno, že neplatí přípustnost dovolání ani proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení.
Z uvedeného tedy vyplývá, že dovolání dovolatele v daném případě je podáno proti usnesení odvolacího soudu, ohledně něhož nelze přípustnost dovolání dovodit ze žádného ustanovení občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Nebylo proto možné dovolání dovolatele posoudit jako dovolání přípustné.
Nezbylo tedy dovolacímu soudu než přikročit k odmítnutí dovolání dovolatele podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (v již citovaném znění) jako dovolání nepřípustného.
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 1. října 2002
JUDr. Milan Pokorný, CSc., v.r.
předseda senátu