ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.1890.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 1890/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobkyně MUDr. J. P., zastoupené advokátkou, proti žalované L. Z., zastoupené advokátkou, o návrhu na vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 7 C 84/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2.4.2002, č.j. 19 Co 541/2002-59, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou, podanou u Okresního soudu v Českých Budějovicích dne 18.4.2001, se domáhala žalobkyně uložení povinnosti žalované vyklidit a vyklizený odevzdat byt blíže popsaný v žalobě.
Okresní soud v Českých Budějovicích jako soud prvního stupně usnesením ze dne 19.10.2001, č.j. 7 C 84/2001-34, ustanovil žalované opatrovníkem JUDr. P. T., justičního čekatele Krajského soudu v Českých Budějovicích, a to z důvodu neznámého pobytu žalované.
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 3.1.2002, č.j. 7 C 84/2001-48, žalobě vyhověl. Z výsledků dokazování vzal za prokázána tvrzení žaloby o výlučném vlastnictví žalobkyně k nemovitosti, v níž se předmětný byt nachází, o skutečnosti přidělení náhradního bytu žalované podle usnesení rady Městského národního výboru v Č č. 9/90 ze dne 1.6.1990 na adrese T. č. 81 v Č. Uzavřel, že žalovaná užívá předmětný byt bez právního důvodu a za použití §126 o.z. shledal nárok na vyklizení bytu důvodným.
K odvolání opatrovníka žalované Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2. 4. 2002, č.j. 19 Co 541/2002-59, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Dospěl předně k závěru, že byly splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka žalované, když tato se nezdržovala na žádné z dostupných adres seznatelných ze spisu. Ve věci samé vyslovil závěr o správnosti kvalifikace žalobního nároku podle §126 o.z.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen opatrovníkovi žalované dne 18.4.2002, právní moci nabyl dne 19.4.2002.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dne 2.9.2002 dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Uplatnila existenci dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a), b) a §241a odst. 3 o.s.ř. Tvrdila, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nesprávné právní posouzení věci a rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Namítala, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Poukazovala na skutečnost, že jí nebyla doručena žaloba, pozvánka k jednání, žádný z rozsudků ani usnesení o ustanovení opatrovníka, a proto se nemohla jednání žádným způsobem zúčastnit. Vytýkala odvolacímu soudu též nesrozumitelné poučení o lhůtě k podání dovolání. Podle dovolatelky došlo k porušení ústavních zásad. Navrhla proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Rozsudek soudu prvního stupně byl vydán dne 3.1.2002, tedy za účinnosti o.s.ř. ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. Odvolací soud proto důsledně postupoval rovněž podle ustanovení tohoto předpisu. Tomu odpovídá, že i Nejvyšší soud jako soud dovolací posuzoval přípustnost dovolání podle těchto předpisů.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnou pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle §240 odst. 1 věty první o.s.ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout (§240 odst. 2 věta první o.s.ř.).
Pro posouzení včasnosti dovolání v této věci (a následně posouzení existence uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) je proto rozhodující zjištění, zda v tomto řízení byly splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka žalované postupem podle §29 odst. 3 o.s.ř.
Z obsahu spisu, který měl odvolací soud k dispozici v době svého rozhodování, vyplývá přitom srozumitelný a spolehlivý závěr o tom, že žalovaná byla v souladu se žalobou a údaji žalobkyně řádně identifikována, mimo jiné údajem o místě pobytu na adrese předmětného bytu, jakož i údajem o místě pobytu na adrese náhradního bytu, který jí byl přidělen správním rozhodnutím z roku 1990 ( na základě usnesení rady Městského národního výboru v Č. č. 9/90 ). Soud prvního stupně vyčerpal všechny dostupné prostředky k zjištění pobytu žalované. To je patrno mimo jiné i ze závěrů opakovaných poštovních relací. Soud přikročil v souladu s §45 o.s.ř. rovněž k pokusu o doručení zásilky prostřednictvím orgánů justiční stráže. Z obsahu relace na č.l. 26 je však patrno, že žalovaná nebyla v místě svého bydliště zastižena a na uvedené adrese se nezdržuje.
Za této situace nelze přisvědčit tvrzením dovolatelky, že by byla zkrácena na svých procesních, resp. ústavněprávně zaručených právech na spravedlivý proces tak, že došlo k vadě postupu soudu při doručování písemností. Naopak lze uzavřít - v souladu se závěry odvolacího soudu - že v daném případě byly dány podmínky pro ustanovení opatrovníka soudem ve smyslu §29 odst. 3 o.s.ř.
Připomíná se, že zákon v ustanovení §47 o.s.ř. stanoví podmínku pro náhradní doručování tak, že je třeba zásilku, případně uvědomění o jejím uložení, doručit na adresu pobytu adresáta. Neřeší otázku, povýtce technického rázu, zda a jakým způsobem se tak má stát. To lze činit nepochybně i vhozením do společné schránky, resp. otvoru sloužícího k přebírání pošty, všem obyvatelům domu. Co se děje se zásilkou nebo vyrozuměním za hranicí nemovitostí, není věcí doručování. Jde-li o způsob obvyklý a není-li prokázáno, že doručení bylo zmařeno, účinky doručení nastanou.
V této věci bylo dovolání podáno po uplynutí shora uvedené zákonné lhůty dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu. Dovolací soud proto podle §243 odst. 5 o.s.ř., za použití ustanovení §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř., musel opožděně podané dovolání odmítnout, aniž mohl přistoupit k meritornímu přezkoumání důvodů v dovolání uplatněných.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití §224 odst.1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s..ř. Žalovaná neměla v dovolacím řízení úspěch a žalobkyni v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady zřejmě nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 30. října 2002
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu