ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.2038.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 2038/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl o dovolání žalovaných 1/ P. H. a 2/ V. H., zast. advokátem, které bylo podáno proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2000, sp. zn. 11 Co 263/2000 (v právní věci žalobce Městské části P., zast. advokátkou, proti žalovaným 1/ P. H. a 2/ V. H., zast . advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 11 C 209/99) takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. ledna 2000, pod č.j. 11 C 209/99–21 byli žalovaní uznáni povinnými vyklidit a vyklizený žalobci odevzdat byt specifikovaný v petitu tohoto rozhodnutí, a to do 15ti dnů od právní moci rozsudku. Žalovaní byli zároveň zavázáni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 3.300,- Kč do 15ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2000, pod č.j. 11 Co 263/2000-52 byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o povinnosti žalovaných vyklidit předmětný byt potvrzen. Ve výroku o lhůtě k vyklizení byl změněn tak, že žalovaní jsou povinni tento byt vyklidit a žalobci vyklizený odevzdat do šesti měsíců od právní moci rozsudku. Ve výroku o nákladech řízení byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalobci náhrada nákladů přiznána nebyla, stejně jako náhrada nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, ve kterém se domáhají zrušení rozsudků městského i obvodního soudu a vrácení věci k dalšímu řízení. Tvrdili existenci přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a dovolací důvody spatřovali ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) i b) o.s.ř.
K tomuto dovolání podal žalobce vyjádření, ve kterém navrhuje, aby toto dovolání bylo zamítnuto, neboť soudy obou stupňů postupovaly při svém rozhodování správně.
Nejvyšší soud jako soud dovolací vycházel při posuzování dovolání z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. O takový případ jde v posuzované věci, v níž řízení bylo zahájeno dne 17.5.1999 a rozsudky nalézacího i odvolacího soudu byly vydány v roce 2000. Skutečnost, že předmětné odvolací řízení bylo vedeno podle příslušných procesních předpisů ve znění platném do 1. 1. 2001, vyplývá i ze čtvrtého odstavce druhé strany rozsudku odvolacího soudu, kde se uvádí, že „odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání napadený rozsudek i řízení jemu předcházející v celém rozsahu (§212 odst. 1,2 o.s.ř.)“. V novelizovaném znění ustanovení §212 o.s.ř. přitom již odstavec druhý obsažen není. Proto se dále uvádějí ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen o.s.ř.).
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání nelze věcně projednat.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání je upravena v ustanoveních §237 odst. 1 až §239 odst. 2 o.s.ř.
Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu bodu 17., hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., se rozumí též posuzování včasnosti dovolání včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 23.7.2002, sp. zn. II. ÚS 154/02). Podle §240 odst 1 o.s.ř. ve znění účinném před 1. lednem 2001 může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle odstavce druhého §240 o.s.ř. zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout.
Dovolací soud tedy sice nepochyboval o tom, čeho se žalovaný v dovolacím řízení domáhá (§79 odst. 1 o.s.ř.), avšak nemohl pominout základní zjištění, že dovolání bylo podáno opožděně. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 31.1.2001, lhůta k podání daného mimořádného opravného prostředku tedy skončila 28.2.2001. Dovolání žalovaných ze dne 27.3.2001 však bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 4 doručeno až dne 30.3.2001.
Nejvyššímu soudu proto vzhledem k výše uvedenému nezbylo, než dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné odmítnout.
Žalovaní procesně zavinili (tím, že podali opožděné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto. Žalobce sice k tomuto dovolání sepsal vyjádření, vzhledem k jeho obsahu však toto nemohlo být shledáno jako účelné uplatnění jeho práva. Této procesní situaci odpovídá výrok o nákladech dovolacího řízení odůvodněný ust. §142 odst. 1, §150, §151, §224 odst. 1 a §243 b odst. 4 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 31. října 2002
JUDr. Oldřich Jehlička, CSc., v.r.
předseda senátu