ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.2058.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 2058/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl o dovolání žalované I. J., zast. advokátkou, které bylo podáno proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. května 2001, sp. zn. 15 Co 137/2001 (v právní věci žalobce S., s.r.o., zast. advokátkou, proti žalované I. J., zast. advokátkou, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp.zn. 19 C 57/99) takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. března 2000, pod č.j. 19 C 57/99–56 (opraveným usnesením ze dne 30. ledna 2001, č.j. 19 C 57/98-73) byla žalovaná uznána povinnou vyklidit a vyklizenou žalobci předat jednotlivou místnost specifikovanou v petitu tohoto rozhodnutí, a to ve lhůtě 3 měsíců od právní moci rozsudku. Žalobci nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. května 2001, pod č.j. 15 Co 137/2001-78 byl rozsudek soudu prvního stupně změněn jen tak, že lhůta k vyklizení byla stanovena do jednoho roku od právní moci rozsudku. Žalobce neměl právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, ve kterém se domáhá zrušení rozsudků městského i obvodního soudu a vrácení věci k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a dovolací důvody spatřuje ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
K tomuto dovolání podal žalobce vyjádření, ve kterém připomíná genezi sporu, a navrhuje, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací vycházel při posuzování dovolání z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. O takový případ jde v posuzované věci, což jednoznačně vyplývá z rozsudku městského soudu, kde na třetí straně (č.l. 80) v třetím odstavci odvolací soud odůvodňuje projednání věci podle procesního předpisu ve znění platném do 31.12.2000 odkazem na ustanovení bodu 15, hlavy 1 citovaného zákona. Proto se dále uvádějí ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen o.s.ř.).
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání nelze věcně projednat.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání je upravena v ustanoveních §237 odst. 1 až §239 odst. 2 o.s.ř.
Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu bodu 17., hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., se rozumí též posuzování včasnosti dovolání včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 23.7.2002, sp. zn. II. ÚS 154/02). Podle §240 odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném před 1. lednem 2001 může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle odstavce druhého §240 o.s.ř. zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout.
Dovolací soud tedy sice nepochyboval o tom, čeho se žalovaná v dovolacím řízení domáhá (§79 odst. 1 o.s.ř.), avšak nemohl pominout základní zjištění, že dovolání bylo podáno opožděně. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 21.6.2001, lhůta k podání daného mimořádného opravného prostředku tedy skončila 21.7.2001. Dovolání žalované ze dne 20.8.2001 však bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 3 doručeno až dne 21.8.2001.
Nejvyššímu soudu proto vzhledem k výše uvedenému nezbylo, než dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné odmítnout.
Žalovaná procesně zavinila (tím, že podala opožděné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto. Žalobce sice k tomuto dovolání sepsal vyjádření, ale náhrada nákladů dovolacího řízení přiznána nebyla, když dovolací soud – stejně jako soudy nižšího stupně – shledal na straně žalované důvody zvláštního zřetele hodné spočívající v jejích osobních poměrech. Této procesní situaci odpovídá výrok o nákladech dovolacího řízení odůvodněný ust. §142 odst. 1, §150, §151, §224 odst. 1 a §243 b odst. 4 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 31. října 2002
JUDr. Oldřich Jehlička, CSc., v.r.
předseda senátu