ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.2220.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 2220/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání M. M., zastoupené advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci z 25.10.2000, sp.zn. 1 Co 17/2000, vydanému v právní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 24 C 104/93 (žalobkyně M. M., zastoupené advokátem, proti žalovanému B. J., zastoupenému advokátem, o ochranu osobnosti), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
O žalobě žalobkyně, podané u soudu 29.11.1993, byl vynesen rozsudek Krajského soudu v Brně z 9.4.1999, čj. 24 C 104/93-125, jímž byl zamítnut žalobní návrh žalobkyně na uložení povinnosti žalovanému uveřejnit do 3 dnů od právní moci rozsudku soudu v týdeníku V. n. omluvný dopis za výroky žalovaného v článku „S. p.“, uveřejněném dne 14.9.1990 a dne 28.9.1990, týkajícím se žalobkyně, jakož i žalobní návrh žalobkyně na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 100.000,- Kč z důvodu satisfakce podle ustanovení §13 odst. 2 občanského zákoníku. Žalobkyni bylo uloženo nahradit žalovanému náklady řízení částkou 12.233,40 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Vrchní soud v Olomouci rozhodl o odvolání žalobkyně proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně z 9.4.1999 svým rozsudkem z 23.10.2000, sp.zn. 1 Co 17/2000. Odvolací soud tímto svým rozsudkem rozhodl nejprve o tom, že připouští změnu žalobního návrhu žalobkyně (namísto původně požadované písemné omluvy uveřejnění článku s omluvou ve V. n.); dalším výrokem rozsudku odvolacího soudu byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně, pokud jím bylo rozhodnuto (zamítnutím) o žalobním návrhu na zaplacení náhrady nemajetkové újmy v penězích částkou 100.000,- Kč, Posléze bylo výrokem rozsudku odvolacího soudu rozhodnuto tak, že byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně (pokud jím bylo rozhodnuto o omluvě a o nákladech řízení) a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Citovaný rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobkyni v řízení zastupoval, dne 3.9.2001; tímto dnem nabyl uvedený rozsudek právní moci a dovolání ze strany žalobkyně bylo odevzdáno na poště dne 2.11.2001 k doručení Krajskému soudu v Brně.
Ve svém dovolání dovolatelka navrhovala, aby rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně v otázce rozhodnutí o náhradě nemajetkové újmy byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání poukazovala dovolatelka na to, že rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně tu má po právní stránce zásadní význam (v otázce nepřiznání náhrady nemajetkové újmy z důvodu promlčení). Dovolatelka měla dále za to, že dovolacím důvodem je tu nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona (tj. před 1.1.2001), se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů (tedy zejména podle občanského soudního řádu – zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Uvedené ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. má povahu ustanovení kogentního (tj. ustanovení donucující povahy) a bylo tedy povinností dovolacího soudu podle tohoto ustanovení postupovat i v daném případě, v němž byl rozsudek odvolacího soudu vydán dne 25.10.2000, tedy před účinností zákona č. 30/2000 Sb.
Podle právní úpravy obsažené v občanském soudním řádu – v zákoně č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb. bylo pro podávání dovolání stanoveno v §240 odst. 1 tohoto právního předpisu, že účastník řízení mohl podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Zmeškání této lhůty nebylo možné prominout (§240 odst. 2 téhož právního předpisu).
Jestliže tedy v tomto případě nabyl rozsudek odvolacího soudu právní moci dne 3.9.2001 (doručením tohoto rozsudku advokátu, který žalobkyni v řízení zastupoval) a dovolání žalobkyně bylo odevzdáno na poště (jako orgánu, který má povinnost písemnost doručit ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 občanského soudního řádu v již citovaném znění ) dne 2.11.2001, stalo se tak po uplynutí již uvedené jednoměsíční lhůty podle citovaného ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu (v již citovaném znění).
Nezbylo tedy dovolacímu soudu než přikročit k odmítnutí dovolání dovolatelky podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) jako dovolání opožděně podaného.
Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a žalovanému náklady řízení v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 7. května 2002
JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.
předseda senátu