ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.268.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 268/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Městské části P., zastoupené advokátkou, proti žalované M. P., zastoupené advokátkou, o vyklizení nebytových prostor, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 28 C 260/95, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9.10.2000, č.j. 20 Co 282/2000-147, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 31.10.1995 domáhal se žalobce uložení povinnosti žalované vyklidit a vyklizený odevzdat nebytový prostor blíže popsaný v žalobě.
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně v pořadí druhým rozsudkem ze dne 19.4.2000, č.j. 28 C 260/95-130, žalobě vyhověl. Dospěl k závěru, že nedostatek jediné z náležitostí obsažených v zákoně č. 116/1990 Sb. činí smlouvu neplatnou. Nebytový prostor je třeba užívat k účelu, ke kterému byl stavebně určen. Uzavřel, že smlouva, kterou žalovaná uzavřela se žalobcem je absolutně neplatná, neboť předmět nájmu, uvedený ve výpočtovém listu, je nesrozumitelný a nekonkrétní. Dále rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky před soudem prvního stupně.
K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací výše uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že smlouva byla uzavřena v rozporu se zákonem č. 116/1991 Sb., je tedy absolutně neplatná a žalovaná drží předmětné nebytové prostory bez právního důvodu. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 8.12.2000.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dne 8.2.2001 dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Namítala chybné posouzení důkazů odvolacím soudem a nesouhlasila též s právním názorem odvolacího soudu. Navrhla zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Řízení v této věci bylo zahájeno podáním žaloby dne 31.10.1995, tedy za účinnosti občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (to je do dne 31. 12. 2000). Rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 19. 4. 2000 tak bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k ustanovení bodu 15. hlavy I. - přechodná ustanovení k části první - zákona č. 30/2000 Sb., proto i pro projednání věci a jejímu rozhodnutí odvolacím soudem přicházelo do úvahy rozhodování podle dosavadních právních předpisů. Rovněž z hlediska dovolacího řízení je nutno vycházet z ustanovení bodu 17. těchže přechodných ustanovení. Podle nich dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů.
Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí zejména posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, jakož i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání. Uvedený důsledek vychází z povahy ustanovení bodu 15. a 17. zmíněných přechodných ustanovení, neboť jde o předpis kogentní povahy, od nichž se soud nemůže odchýlit. Proto v tomto rozsudku jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnou pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle §240 odst. 1 věty první o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout (§240 odst. 2 věta první o.s.ř.).
V této věci bylo dovolání podáno po uplynutí shora uvedené zákonné lhůty jednoho měsíce od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Dovolací soud proto podle §243 odst. 4 o.s.ř. za použití ustanovení §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. musel opožděně podané dovolání odmítnout, aniž mohl přistoupit k meritornímu přezkoumání důvodů v dovolání uplatněných.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 o.s.ř. za použití §224 odst. 1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobkyni v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady řízení zřejmě nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 28. února 2002
JUDr. Josef Rakovský, v.r.
předseda senátu