ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.2946.2000.1
sp. zn. 28 Cdo 2946/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce V. S. proti žalované Z. m. a d. K., spol. s r.o., o určení oprávněné osoby, vedené u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 33 C 196/95, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7.6.2000, čj. 19 Co 118/99-68, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem shora uvedeným potvrdil Krajský soud v Brně rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 30.11.1998, čj. 33 C 196/95-37. Soud prvního stupně tímto rozsudkem zamítl návrh, aby soud určil žalobce jako oprávněnou osobu dle §4a odst. 5 zákona č. 195/93 Sb. k pozemkům v katastrálním území H., obce městské části B., blíže specifikovaným ve výroku rozsudku. Odvolací soud dospěl k ke stejnému závěru jako soud prvního stupně, totiž že žalovaný nesplnil základní podmínku k uplatnění restitučního nároku, když nevyzval povinnou osobu k vydání pozemků. To vedlo odvolací soud k závěru, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na žalovaném určení. Odvolací soud dále doplnil, že v řízení se nepodařilo prokázat, že by žalovaný předmětné pozemky někdy vlastnil či užíval, neboť podle výpisu z katastru nemovitostí není ani jeden z těchto pozemků veden ve vlastnictví žalovaného, jako vlastníci jsou uvedeny zcela jiné subjekty, některé parcely ani neexistují, a prokázána nebyla ani návaznost mezi přídělem poskytnutým rodičům žalobce.
Proti rozsudku odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 17.8.2000, podal žalobce včasné dovolání. V něm vyjadřuje nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Žalobce podal žalobu z podnětu příslušného pozemkového úřadu, z čehož jeho naléhavý zájem na určení přirozeně vyplývá, a nadto určení, jehož se žalobou domáhal, je základním předpokladem k tomu, aby se mohl domáhat vydání předmětných pozemků. Otázku, zda by v případě určení žalobce oprávněnou osobou byl či nebyl žalovaný povinen mu pozemky vydat, nelze podle žalobce spojovat s určením, jehož se žalobou domáhá, a nelze ji v tomto řízení řešit ani jako otázku předběžnou. Odmítl proto postup soudů obou stupňů; má zato, že dovoláním napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17.zákona č.30/2000 Sb., kterým se mění zákon č.99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (OSŘ), a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle OSŘ ve znění účinném před 1.1.2001.
Dovolání v zásadě splňuje náležitosti stanovené v ustanovení §241 odst. 2 OSŘ, nelze je však věcně projednat.
Podle ustanovení §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu jen pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání je upravena v ustanoveních §237 odst. 1 až §239 odst. 2 OSŘ. Jejich aplikace však nepřichází v dané věci v úvahu, protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jenž ve věci rozhodoval jen jednou, odvolací soud proti svému rozsudku nepřipustil dovolání, a žalobce nenavrhl v průběhu odvolacího řízení, aby dovolání bylo připuštěno. Dovolací soud ani neshledal, že by v řízení došlo k vadám řízení ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 OSŘ, jejichž existence by vedla k závěru o přípustnosti dovolání, a dovolatel ani existenci takových vad netvrdil.
Protože tedy dovolací soud neshledal žádný z důvodu přípustnosti dovolání, nemohl právní závěry odvolacího soudu přezkoumat a podle ustanovení §243b odst. 4 a §118 odst. 1 písm.c) OSŘ musel dovolání jako nepřípustné odmítnout.
Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalované, která by s ohledem na výsledek dovolacího řízení měla nárok na jejich náhradu, prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 2 OSŘ).
P roti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20.února 2002
JUDr. Ema Barešová, v.r.
předsedkyně senátu