ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.626.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 626/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Blanky Moudré v právní věci žalobkyně M. M., zastoupené advokátkou, proti žalovanému J. B., zastoupenému advokátkou, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 8 C 365/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12.11.2001, č.j. 15 Co 515/2001-133, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 2.12.1998 u Okresního soudu v Karlových Varech domáhala se žalobkyně uložení povinnosti vyklidit a vyklizený odevzdat byt blíže popsaný v petitu. Tvrdila, že je spoluvlastnicí domu, v němž se předmětný byt nachází. Žalovaný užívá předmětný byt bez právního důvodu.
Okresní soud v Karlových Varech jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16.5.2001, č.j. 8 C 365/98-111, žalobě vyhověl v plném rozsahu. Vzal za prokázané, že žalovaný užívá předmětný byt bez právního důvodu, nevzniklo mu právo nájmu ani mu nesvědčí žádný z titulu bydlení v předmětném bytě. Věc posoudil podle §126 o.z. s tím, že vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni shora uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jakož i ve výroku o nákladech řízení. Odvolací soud převzal skutková zjištění i právní posouzení soudu prvního stupně. Uzavřel, že pokud by došlo ke konkurenci práva vlastnického a práva nájmu, bylo by třeba poskytnout vždy přednostní ochranu právu vlastnickému. Prejudicielně si odvolací soud vyřešil, že nájemní smlouva ze dne 1.3.2001 je neplatná pro nedovolenost předmětu plnění. Jestliže žalobkyně užívá předmětný byt z titulu vlastnického práva, nejedná se o právně volný byt. V případě neshody o rozsahu či způsobu užívání společné věci mezi podílovými spoluvlastníky je nutno spor posoudit podle §139 o.z. tak, že i menšinový spoluvlastník má možnost uplatnit své odůvodněné zájmy o hájit je. Dospěl k závěru, že žalovanému nevznikl způsobilý právní důvod k užívání bytu a žalobkyni je nutno poskytnout ochranu jejího vlastnictví podle §126 o.z.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dne 26.2.2002 dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve spojení s §237 odst. 3 o.s.ř. Tvrdil existenci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního názoru. Poukazoval rovněž na důvody zmatečnosti podle §229 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Dovolatel považoval za zásadní význam otázku, zda soud nemusel přihlížet ke stanovisku většinového spoluvlastníka, o kterém se dozvěděl v průběhu řízení, když žalobkyně jako menšinový spoluvlastník neměla souhlas většinových spoluvlastníků k podání žaloby na vyklizení, a zda žalobkyně neměla nejdříve žalovat na neplatnost smlouvy uzavřené většinovými spoluvlastníky se žalovaným. Navrhl proto zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání.
Dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel v souladu s body 1., 15., 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, z občanského soudní řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001. Proto v tomto usnesení jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. v posuzovaném případě přípustnost dovolání nezakládá, neboť rozsudek odvolacího soudu nebyl ve výrocích o věci samé rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť dovoláním napadený rozsudek potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž tomu předcházelo obsahově jiné rozhodnutí soudu prvního stupně, které by bylo zrušeno odvolacím soudem s účinky vázanosti tohoto soudu právním závěrem odvolacího soudu.
Zbývá posoudit, zda potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam s důsledky založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve vztahu k §237 odst. 3 téhož zákona. O takový případ v dané věci nejde.
Jak je patrno z obsahu odůvodnění odvolacího soudu, posouzení důvodnosti žaloby na vyklizení v této věci bylo závislé na zjištění, zda žalovanému přísluší právní titul k užívání předmětného bytu. Z nesporných skutkových zjištění učiněných již soudem prvního stupně, z nichž odvolací soud vycházel, vyplývá přitom dostatečně srozumitelný právní závěr odvolacího soudu, podle něhož nájemní smlouva uzavřená dne 1.3.2001 mezi většinovými spoluvlastníky a žalovaným je neplatná a žalovanému nevzniklo právo nájmu k předmětnému bytu. Lze přisvědčit odvolacímu soudu pokud dospěl k závěru, že stanovisko většinových spoluvlastníků vyjádřené v uzavření nájemní smlouvy, je obcházením práv menšinového spoluvlastníka. Rovněž je nutno vycházet ze zásady, že žaloba domáhající se určení podle §80 písm. c) o.s.ř. nemůže být opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti podle §80 písm. b) o.s.ř. (rozhodnutí č. 17/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pak ovšem posouzení věci odvolacím soudem se opírá o dnes již ustálené závěry soudní praxe, podle nichž absence původního titulu opravňujícího žalovaného k užívání předmětného bytu, nemůže mít vzápětí za následek odepření ochrany vlastnického práva vlastníka ve smyslu §126 o.z. Uvedené právní závěry nelze podřadit pod pojem právních otázek, jejichž řešení by činilo uvedené rozhodnutí odvolacího rozhodnutím, které by mělo po právní stránce zásadní význam. S ohledem na to, že žalovaný byl účastníkem řízení a nebyla zkrácena jeho práva účastníka řízení, nelze uvedenou procesní situaci podřadit pod důvod zmatečnosti podle §229 odst. 1 písm. b) o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání v této věci nelze dovodit z žádného ustanovení o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení §218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl, aniž mohl přikročit k meritornímu hodnocení dovolacích námitek v něm uplatněných.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití §224 odst.1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Dovolatel sice neměl se svým dovoláním úspěch, vyjádření žalobkyně k podanému dovolání však nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení 11 odst. 1 až 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. dubna 2002
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.
předseda senátu