ECLI:CZ:NS:2002:28.ND.139.2002.1
sp. zn. 28 Nd 139/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emy Barešové a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Josefa Rakovského, ve věci žalobce C. I. D. G., s.r.l., proti žalovanému H. T., s.r.o., o zaplacení 9.367.000 ITL s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 17/16/Cm/160/98, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Nejvyšší soud České republiky neurčuje, který soud projedná a rozhodne věc vedenou u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17/16 Cm 160/98.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal žalobou ze dne 19.1.1998 podanou u Krajského obchodního soudu v Brně na žalovaném zaplacení částky 9.367.000 ITL s příslušenstvím.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26.3.2002 čj. 17/16 Cm 160/98-58 podle ustanovení §105 odst. 1 OSŘ vyslovil svou místní nepříslušnost pro toto řízení a současně rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc předložena Nejvyššímu soudu ČR k určení soudu místně příslušného. V odůvodnění uvedl, že jde o věc, která patří do pravomoci soudů ČR, ale podmínky určení místní příslušnosti chybějí resp. je nelze zjistit.
Podle ustanovení §11 odst. 1 OSŘ se řízení koná u soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle ustanovení §11 odst. 3 OSŘ, jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze určit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány ( §7 odst. 1 OSŘ). Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví - li to zákon ( §7 odst. 2 OSŘ).
Podle §2 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění zákonů č. 158/1969 Sb., č. 234/1992 Sb., č. 264/1992 Sb. (dále jen „zákon č. 97/1963 Sb.“), se jeho ustanovení použijí, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Mezi Českou republikou a Italskou republikou o otázce soudní pravomoci nebyla mezinárodní smlouva uzavřena, uplatní se tedy ve smyslu shora citovaného ustanovení zákona č. 97/1963 Sb.
Zákon č. 97/1963 Sb., zakládá ve svém ustanovení §37 odst. 1 ( pod nadpisem „Pravomoc ve věcech majetkových“) pravomoc soudů České republiky v majetkových sporech, je-li dána podle českých předpisů jejich příslušnost, a umožňuje také, aby byla pravomoc těchto soudů v majetkových sporech založena písemnou úmluvou stran.
Nejvyšší soud, jemuž byla věc v souladu s citovaným usnesením předložena, se především zabýval otázkou, zda je dána pravomoc soudů České republiky pro řízení. Předpokladem existence pravomoci soudů České republiky je především jejich příslušnost; ta by ovšem byla ve smyslu ustanovení §37 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb., dána, jen pokud by místo plnění peněžitého závazku bylo na území České republiky. Podle ustanovení §37 odst. 3 uvedeného zákona může být pro majetkové spory písemně ujednána i příslušnost cizozemského soudu. V daném případě žalovaný podáním ze dne 18.3.2002 uplatnil námitku místní nepříslušnosti Krajského soudu v Brně s odůvodněním, že ve smlouvě uzavřené mezi ním a žalobcem dne 15.12.1995 bylo výslovně dohodnuto, že jakýkoli případný spor bude řešen příslušným soudem v místě sídla žalobce, tj. soudem sídlícím v Itálii. Žalobce v průběhu soudního řízení soudu doložil do spisu tlumočnický překlad shora uvedené smlouvy ze dne 15. prosince 1995, kde v článku IX pod textem „Kompetentní soudní orgán„ je obsaženo ustanovení: „V případě sporu ze smlouvy je kompetentní soud v místě sídla společnosti C. s.r.l.“. Z předložené písemné dohody účastníků podle ustanovení §89a OSŘ lze tedy v dané věci dovodit, že v České republice není příslušným obecný soud žalovaného podle ustanovení §84, §85, §86, §87, ani §88 OSŘ. Tato skutečnost vede Nejvyšší soud k závěru, že věc do pravomoci soudů České republiky nepatří.
Nejvyšší soud tak nemohl určit místně příslušný soud (§11 odst. 3 OSŘ), neboť není splněn zákonný předpoklad pro takové rozhodnutí – není dána pravomoc soudů České republiky pro řízení. Závěr o nedostatku pravomoci českých soudů ( jakožto podmínky řízení, za níž může soud rozhodnout ve věci samé ve smyslu §103 OSŘ) je přitom závazný i pro Krajský soud v Brně, který věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti předložil.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. září 2002
JUDr. Ema Barešová, v.r.
předsedkyně senátu