ECLI:CZ:NS:2002:29.CDO.854.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 854/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně: T. M., zast. advokátem, proti žalovanému: V. Š., zast. advokátem, o náhradu škody 230.985,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 7 C 44/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. prosince 1999, čj. 29 Co 523/99-108, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 2. prosince 1999, čj. 29 Co 523/99-108 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 26. července 1999, čj. 7 C 44/99-80 rozhodl tak, že žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 222.783,-Kč spolu s 20% úrokem z prodlení. Co do částky 8 202,-Kč s příslušenstvím, žalobu zamítl.
Odvolací soud rozsudkem ze dne 2. prosince 1999, čj. 29 Co 523/99-108, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na náhradu škody ve výši 230.985,- Kč s příslušenstvím zamítl.
Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 230.985,- Kč, s odůvodněním, že jednáním žalovaného, které bylo v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, jí vznikla škoda rovnající se ušlému zisku. Svým jednáním zmařil žalovaný žalobkyni zprostředkování pronájmu obchodních prostor (prodejních ploch) v domě čp. 583 v P 1, N. P. 15 a v domě čp. 581 v P. 1, H. 3 a 5 (tzv. D. d.) tak, že se dohodl se svým společníkem ve společnosti P. T., s.r.o. panem B. M. a majitel předmětných obchodních prostor nakonec uzavřel nájemní smlouvu se společností M. T. s.r.o., jejímž jediným společníkem byl pan M. Společnost M. T. s.r.o. však neměla povinnost zaplatit provizi za zprostředkování. Žalovaný, který tuto povinnost vyplývající ze smlouvy o zprostředkování ze dne 8.4.1998 uzavřenou se žalobkyní měl, se jí vyhnul tím, že ve vzniklé společnosti P. T., s.r.o., která tyto obchodní prostory posléze získala, figuroval jako společník.
Soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně měla se žalovaným platně uzavřenou zprostředkovatelskou smlouvu ze dne 8.4.1998 podle ust. §642 a násl. zákona č. 513/1991 Sb. v platném znění, obchodního zákoníku (dále jen „obch.z“), ve které se žalovaný jako zájemce zavázal zaplatit zprostředkovateli (žalobkyni) provizi ve výši 50% měsíční úhrady nájemného, podle příslušné smlouvy uzavřené zájemcem s vlastníkem nemovitosti, přičemž nárok na provizi vznikne zprostředkovateli teprve podpisem příslušné smlouvy vztahující se k předmětu zprostředkování, a to v případě, že zprostředkování je prokazatelně výsledkem činnosti zprostředkovatele. Účastníci smlouvy se dohodli v článku IV. předmětné smlouvy na vzájemném způsobu informování a v čl. V. na způsobu ukončení smlouvy. Žalobkyně a žalovaný spolupracovali v průběhu roku 1997 a 1998 na základě předmětné zprostředkovatelské smlouvy za účelem získání výše uvedených nájemních ploch. Majitelem předmětných nemovitostí byla společnost O. spol. s.r.o., která v průběhu května roku 1998 předala právo zajišťovat pro tyto nemovitosti nájemní vztahy společnosti A. M. C. s.r.o., což soud dovodil z dopisu ze dne 5.11.1998.
Z provedených důkazů, zejména výpisem z obchodního rejstříku společnosti P. T., s.r.o. a M. T. s.r.o., soud dovodil, že žalovaný společně s panem M., který je jediným společníkem a jednatelem společnosti M. T. s.r.o. a panem R., založili společnost P. T., s.r.o. (vznikla zápisem v rejstříku dne 12.8.1998). Společnost M. T. s.r.o. dne 4.9.1998 postoupila nájemní práva k předmětným obchodním plochám společnosti P. T., s.r.o. Tato práva získala spol. M. T. s.r.o. podpisem nájemní smlouvy ze dne 25.8.1998 s majitelem nemovitostí společností O. spol. s.r.o.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný porušil svoji povinnost žalobkyni informovat o skutečnosti, že nehodlá sám za svoji osobu uzavřít smlouvu o pronájmu a informovat ji s takovým časovým předstihem, aby žalobkyně mohla využít výsledků své dosavadní činnosti pro jiného zájemce. Žalovaný neunesl důkazní břemeno v tom smyslu, že nepředložil žádný důkaz o tom, že žalobkyni řádně a včas informoval tak, jak mu to ukládá ust. §643 obch.z. a ustanovení čl. IV. zprostředkovatelské smlouvy. Rozporu se zásadami poctivého obchodního styku se dopustil také tím, že při souběžném podnikání s panem B. M., s nímž založil společnost P. T., s.r.o., která posléze získala předmětné prostory do nájmu, neinformoval žalobkyni o tom, že nájemní smlouvu on jako fyzická osoba již uzavřít nechce. Výše předpokládaného zisku odpovídá výši provize.
Odvolací soud vyšel zejména z dopisu ze dne 30.10.1997, v němž žalovaný požádal žalobkyni o pronájem prodejní plochy v přízemí domů čp. 583 v P. 1, N. P. 15 a domu čp. 581 v P. 1, H. 3 a 5, z dopisů společnosti O. spol. s.r.o. žalobkyni ze dne 19.5.1998 a 5.11.1998 o pozastavení jednání o pronájmu těchto místností a o tom, že pronájem zajišťuje od května společnost A. M. C. s.r.o., ze znění zprostředkovatelské smlouvy ze dne 8.4.1998 a smlouvy ze dne 25.8.1998 mezi společností O. spol. s.r.o. jako pronajímatelem předmětných obchodních ploch a společností M. T. s.r.o. jako jejím nájemcem, z dodatku k této smlouvě ze dne 4.9.1998 o postoupení práv nájemce prodejních ploch na společnost P. T., s.r.o., z dopisu ze dne 22.10.1998, v němž žalovaný vrací žalobkyni vyúčtování její fakturou ze dne 1.10.1998 pod č. 3/98, z nabídky prostor v uvedených domech, kterou adresovala dne 10.12.1998 žalobkyni společnost O. spol. s.r.o. a v níž jmenovala mezi stávajícími nájemníky i společnost P. T., s.r.o. a konečně z výpovědí účastníků před soudem prvního stupně, zcela rozdílně popisujících ústní ujednání mezi nimi před podepsáním smlouvy ze dne 8.4.1998 i okolnosti, za nichž se společnost P. T., s.r.o. stala nájemcem předmětných nebytových prostor.
Z výše uvedeného dopisu společnosti O. spol. s.r.o. ze dne 5.11.1998 odvolací soud zjistil, že ředitelka této společnosti prohlásila, že na doporučení žalobkyně probíhala od října 1997 jednání se žalovaným o možnosti pronájmu nebytových prostor v „D. d.“, N. P. 15 a v H. 3 a 5. Od května 1998 zajišťovala pronájem obchodních ploch A. M. C. s.r.o., se kterou se dále žalobkyně účastnila jednání.
Odvolací soud ze zprostředkovatelské smlouvy ze dne 8.4.1998 dovodil, že smlouva nerespektuje zájem žalovaného o pronájem prodejních ploch v domech čp. 581 a 583 v P. 1 a nezavazuje žalobkyni k prokazatelné činnosti, jejímž výsledkem mělo být uzavření určité nájemní smlouvy mezi žalovaným a třetí osobou. Ze smlouvy nevyplývá, že žalobkyně měla pouze obstarat pro žalovaného příležitost k uzavření nájemní smlouvy s pronajímatelem nebytového prostoru ve smyslu ust. §645 obch.z. Nárok na provizi váže až na uzavření takové smlouvy podle ust. §644 obch.z. Předmětnou zprostředkovatelskou smlouvu považuje odvolací soud za neplatnou, a to od okamžiku jejího podpisu.
Z nájemní smlouvy ze dne 25.8.1998 uzavřené mezi O. spol. s.r.o. jako pronajímatelem a společností M. T. s.r.o. jako nájemcem soudy zjistili, že jejím předmětem bylo 301,8 m2 obchodních prostor, z čehož 30m2 bylo za 250 německých marek (dále jen „DM“) a zbytek ploch za 60 DM za 1m2. Splatnost byla dohodnuta v českých korunách v aktuálním kurzu 18,715 Kč za 1 DM.
Odvolací soud dovodil, že žalobkyně neoznačila důkaz o tom, že by jednala se spol. A. M. C. s.r.o. o zprostředkování uzavření nájemní smlouvy ze dne 25.8.1998 mezi O. spol. s.r.o. a M. T. s.r.o., nebo jednala o postoupení nájemních práv ze dne 4.9.1998 ze spol. M. T. s.r.o. na společnost P. T., s.r.o. Žalobkyně jednala o pronájmu předmětných nemovitostí pouze se společností O. spol.s.r.o. a nemohl jí vzniknout nárok na zaplacení provize podle smlouvy o zprostředkování ze dne 8.4.1998. Odvolací soud dále z dopisu společnosti O. spol. s.r.o. ze dne 19.5.1998 dovodil, že to byla právě tato společnost, která přerušila jednání o pronájmu místností žalovanému a která záležitost předala spol. A. M. C. s.r.o., již v květnu 1998. Žalobkyně proto nemohla ovlivnit následný pronájem předmětných obchodních ploch sjednaný smlouvou ze dne 25.8.1998 mezi O. spol. s r.o. jako vlastníkem a M. T. s.r.o., jako nájemcem, ani postoupení nájemních práv na P. T., s.r.o.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dovolání, spatřujíc jeho přípustnost v ust. §238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a důvodnost v ust. §241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř.
Právní závěry odvolacího soudu považuje dovolatelka za zjednodušené, jsou nesprávným posouzením věci, neopírají se o obsáhlé důkazní řízení, které provedl soud prvního stupně. Rozhodnutí odvolacího soudu tedy vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování. Jako první pochybení vytýká odvolacímu soudu vágnost a neurčitost závěrů při posuzování zprostředkovatelské smlouvy ze dne 8.4.1998. Z rozhodnutí nelze dovodit, zda odvolací soud považuje tento právní úkon za neplatný. Pokud ano, měl učinit závěr, ve kterém by zhodnotil tuto dohodu komplexně (neposuzovat neurčitost jen některého smluvního ujednání), neboť smlouva o zprostředkování nemusí mít obligatorně písemnou formu. Dovolatelka nesouhlasí s názorem odvolacího soudu v tom, že uzavření zprostředkovatelské smlouvy jí nezavazovalo k prokazatelné činnosti, jejímž výsledkem mělo být uzavření určité nájemní smlouvy mezi žalovaným a třetí osobou. Čl. I. bod 1výše uvedené smlouvy definuje takovýto závazek dostatečně zřetelně a to tak, že výsledkem činnosti má být uzavření smlouvy o nájmu nebytových prostor. Tyto nebytové prostory byly součástí aktuální nabídky žalobkyně, kterou žalovaný znal, což vyplývá i z dokazování před soudem prvního stupně.
V druhém bodě dovolatelka nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že nemohla ovlivnit následný pronájem předmětných nemovitostí. Z důkazního řízení nevyplývá, že by v důsledku vstupu A. M. C. s.r.o, jakožto správce předmětných obchodních ploch, došlo k úplnému přerušení kontinuální zprostředkovatelské činnosti žalobkyně, jejímž výsledkem bylo sjednání nájemní smlouvy s M. T. s.r.o. V řízení bylo prokázáno, že O. spol. s.r.o. veškeré podklady a dokumenty, týkající se jednání o pronájmu nebytových prostor, postoupila A. M. C. s.r.o, která pokračovala v jednání, ovšem jako společnost zajišťující pro vlastníka nemovitostí konkrétní vybavení pronajatých nebytových prostor z hlediska jejich výtvarného a estetického ztvárnění apod. Postavení A. M. C. s.r.o. bylo vedlejší, což dokazuje smlouva o pronájmu nebytových prostor uzavřená samotným vlastníkem společnosti O. spol. s r.o. Dovolatelka tvrdí, že k uzavření smlouvy o pronájmu nebytových prostor došlo právě v důsledku postoupení výsledků její zprostředkovatelské činnosti.
Dále dovolatelka namítá, že pokud O. spol. s.r.o. jako vlastník uzavřela smlouvu o pronájmu s M. T. s.r.o., učinila tak na základě dohody mezi žalovaným a M. T. s.r.o. Dovolatelka tak považuje za nesprávný právní názor odvolacího soudu v tom, že se jí nepodařilo prokázat, že O. spol. s r.o. s ní ukončila jednání o pronájmu předmětných obchodních ploch z podnětu žalovaného a ani to, že jejich následné pronajímání obstarával žalovaný zastřenými právními úkony, aby se vyhnul povinnosti uhradit žalobkyni ušlý zisk, náklady spojené s činností od října 1997 do května 1998, nebo provizi sjednanou v neplatné (podle odvolacího soudu) smlouvě ze dne 8.4.1998. Dovolatelka uvádí, že O. spol. s r.o. jednání s ní ukončila v závěrečné fázi, kdy byla uvedená společnost rozhodnuta se žalovaným smlouvu o pronájmu nebytových prostor uzavřít. V rámci řízení pak bylo prokázáno, že žalovaný postoupil svá práva na uzavření nájemní smlouvy vzniklé ze zprostředkovatelské činnosti žalobkyně, tedy práva zakládající možnost uzavřít s vlastníkem předmětných nemovitostí smlouvu o nájmu nebytových prostor, na M. T. s.r.o., což je zřetelný podnět ze strany žalovaného směřující k O. spol. s r.o. na ukončení jednání o pronájmu s ním.
V řízení bylo také prokázáno, že žalovaný činil úkony směřující k vyhnutí se povinnosti uhradit provizi ve smyslu čl. II. bodu 2 smlouvy o zprostředkování, a to spoluprací s jednatelem M. T. s.r.o. B. M., při které si poskytovali různá dobrodiní, jako např. vzdání se konkrétních nebytových prostor v obchodním domě B. L. společností M. T. s.r.o. ve prospěch žalovaného. Také bylo nezvratně prokázáno, že M. T. s.r.o. a žalovaný založili novou společnost P. T., s.r.o., na kterou posléze M. T. s.r.o. převedla nájemní právo k předmětným obchodním plochám. Tyto okolnosti podávají důkaz o tom, že žalovaný podnikal kroky směřující právě k tomu, aby se vyhnul povinnosti uhradit provizi sjednanou ve zprostředkovatelské smlouvě ze dne 8.4.1998. Žalovaný také porušil povinnosti vyplývající z čl. IV. výše uvedené smlouvy, tedy poskytovat informace o skutečnostech důležitých pro uzavření nájemní smlouvy a čl. V. téže smlouvy o povinnosti ukončit platnost smlouvy písemnou formou, pokud tak učinit chtěl. Tímto postupem se dopustil jednání, které je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku resp. v rozporu s dobrými mravy a takové jednání nepožívá právní ochrany. Žalovaný svým jednáním zmařil příležitost žalobkyně uzavřít s majitelem nemovitostí nájemní smlouvu na předmětné obchodní prostory. Dovolatelka vytýká nesprávné posouzení věci i v tom, že soud důsledně a správně nevyhodnotil skutečnosti pro vznik vzájemných práv a povinností mezi žalobkyní a žalovaným, relevanci dopisu žalovaného ze dne 30.10.1997 pro případ, že by považoval smlouvu o zprostředkování za neplatnou, a to jak z hlediska právního úkonu žalovaného schopného založit určité závazkové vztahy, tak ve vazbě na uzavřenou smlouvu o zprostředkování.
Dovolatelka navrhuje rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241 odst. 1 o. s. ř. a opírá se o přípustnost dovolání podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přičemž fakticky vychází z dovolacích důvodů podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Praze v souladu s ustanovením §242 odst. 1 a 2 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není důvodné ( §243b odst. 1 o. s. ř.).
Jako první posuzoval dovolací soud uplatněný důvod, uvedený v ust. §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, dále protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů odporuje ustanovením §133 až 135 o. s. ř. Tento dovolací důvod předpokládá, že skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části.
Dovolacím důvodem podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout. Rozhodnutí soudu vychází ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatné části oporu v dokazování, jestliže soud vzal za zjištěno něco, co ve spise vůbec není, ale také jestliže soud nepokládá za zjištěnou podstatnou skutečnost, která bez dalšího z obsahu spisu naopak vyplývá; musí jít o zjištění právně významné.
Odvolací soud výslovně v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že jím popsaný skutkový stav byl zjištěn již v řízení před soudem prvního stupně a nepovažoval za účelné provádět další důkazy nebo je opakovat. Odvolací soud tudíž hodnotil důkazy jinak, než soud prvního stupně a vyvodil z nich jiná skutková zjištění.
Odvolací soud v souvislosti se zjišťováním podmínek, které žalobkyně měla vytvořit resp. vytvořila pro uzavření nájemní smlouvy mezi žalovaným a společností O., uvedl, že „z obsahu dopisu této společnosti žalobkyni ze dne 19.5.1998 (ve spise č. l. 12) se však přesvědčil, že to byla tato společnost, která přerušila jednání o pronájmu místnosti žalovanému, a která záležitost předala společnosti A. M. C. již v květnu 1998“. Toto zjištění však plně neodpovídá uvedenému písemnému důkazu, protože v předmětném dopise ve věci pronájmu obchodní plochy pro firmu M. (tj. označení žalovaného), se pouze sděluje, že společnost O. ještě není schopna dát konečné rozhodnutí z důvodu předpokládaných změn v koncepci obchodních prostor v D. d. a že po stanovení přesné koncepce obchodů bude žalobkyni ihned informovat, aby mohli vstoupit v další jednání. Okolnost, že záležitost byla předána společnosti A. M. C. již v květnu 1998, se podává z jiného dopisu ředitelky s.r.. O. z 5.11.1998 (č.l. 14), v kterémžto dopise se do závěru výslovně uvádí, že „Firma A. M. C. s.r.o. byla informována o tom, že zprostředkovatelem p. Š. je p. M., která se dále účastnila jednání s firmou A. M. C. s.r.o. ve věci pronájmu nebytových prostor v D. d.“. Z tohoto dopisu tedy naopak vyplývá, že žalobkyně se i od května 1998 dále účastnila jednání o pronájmu, tentokrát již nikoli přímo s vlastníkem, nýbrž s jím pověřeným subjektem. O tom svědčí také dopis žalobkyně z 6.7.1998, jehož obdržení žalovaný v řízení potvrdil, ve kterém žalobkyně píše, že jednání ohledně pronájmu se dostala do závěrečné fáze a žádá, aby ji žalovaný neprodleně informoval, zda chce pokračovat v jednáních směřujících k uzavření nájemní smlouvy.
Pokud proto na základě těchto cit. dopisů odvolací soud dovodil, že žalobkyně již nemohla ovlivnit následný pronájem předmětných místností smlouvou z 25.8.1998 mezi spol. s r.o. O. jako vlastníkem a spol. s r.o. M. T. jako nájemcem, ani postoupení nájemních práv na spol. s r.o. P. T., jedná se již o otázku hodnocení těchto provedených důkazů a takové skutkové zjištění z provedených důkazů neplyne. V tomto směru je třeba vytknout odvolacímu soudu logický rozpor v jeho úsudku a rovněž učinění zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Jednak totiž není těmito důkazy vyvráceno, že dosavadní výsledky jednání žalobkyně o pronájmu nemohly být využity v následující relativně krátké době tří měsíců právě pro účel sjednání smlouvy z 25. 8. 1998 mezi vlastníkem a s.r.o. M. T. popř. pro jiného zájemce (v důkazním řízení bylo prokázáno, že žalobkyně takového dalšího zájemce – vedle žalovaného – v té době měla).
V uvedeném směru tudíž zjištění odvolacího soudu nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování (ust. §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř.).
Závěry odvolacího soudu, z nichž bylo možno dovodit neplatnost smlouvy o zprostředkování z 8. 4. 1998, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným (č.l. 9 – 11), jsou nejednoznačné a nepřesvědčivé, jak poprávu dovolatelka namítá.
Právě ve vztahu k této otázce se dovolatelka dovolává důvodu podle ust. §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., jímž lze uplatňovat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právní posouzení věci. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže soud věc posoudil podle nesprávné právní normy, která na danou věc nedopadá, anebo právní normu správně určenou nesprávně vyložil, popř. nesprávně aplikoval.
V posuzovaném případě žalobkyně s žalovaným výslovně uzavřeli smlouvu o zprostředkování podle §642 a násl. obchodního zákoníku, jejíž předmět zprostředkování je vymezen tak, že je to „závazek zprostředkovatele vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemce uzavřel s třetí osobou smlouvu o nájmu nebytového prostoru podle §720 občanského zákoníku a zákona č. 116/1990 Sb. o nájmu nebytových prostor“, přičemž „předmětem zprostředkování je obchodní prostor z aktuální nabídky zprostředkovatele předaný ústně za účelem realizování požadavku zájemce“ (čl. I. smlouvy). V čl. II. smlouvy zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi ve výši 50 % měsíční úhrady za nájemné podle příslušné smlouvy uzavřené zájemcem, přičemž nárok na provizi vzniká zprostředkovateli teprve podpisem příslušné smlouvy vztahující se k předmětu zprostředkování, a to v případě, že zprostředkování je prokazatelně výsledkem činnosti zprostředkovatele. V čl. IV. smlouvy, nazvaném „Informovanost“ se stanoví, že „smluvní strany jsou povinny bez zbytečného odkladu sdělovat si okolnosti důležité pro uzavření zprostředkovatelské smlouvy“ a v čl. V. smlouvy je ujednáno, že „smlouvu o zprostředkování může kterákoliv smluvní strana ukončit s tím, že to písemně oznámí druhé straně. Přebírá s tím povinnost z toho vyplývající“. Konečně v závěrečném č. VI. smlouvy v bodě 2) je smluveno, že „vztahy výslovně neupravené touto smlouvou se řídí obchodním zákoníkem v platném znění“.
Je namístě zvlášť zdůraznit, že na straně zájemce je účastníkem této smlouvy pan V. Š., jako fyzická osoba.
Na rozdíl od odvolacího soudu dospívá dovolací soud k jednoznačnému právnímu závěru, že uvedená smlouva odpovídá pojmově základnímu ustanovení §642 obch. zák. a jedná se o platnou smlouvu o zprostředkování.
Předmětem řízení je v daném případě nárok na náhradu škody podle ust. §373 an. obch. zák. a je proto nutno zkoumat, zda jsou splněny všechny zákonné předpoklady k náhradě škody.
Na prvním místě je nezbytné se zabývat základním předpokladem, jímž je porušení povinnosti ze závazku (závazkového vztahu) založeného smlouvou o zprostředkování.
V řízení před soudy prvního a druhého stupně bylo prokázáno, že žalovaný nesplnil své informační povinnosti podle shora cit. smluvních ustanovení, poněvadž nesdělil žalobkyni v rozhodné době od května do září 1998 svůj nezájem o uzavření nájemní smlouvy jako okolnost důležitou pro uzavření zprostředkovávané (nikoli zjevně nesprávné či omylem „zprostředkovatelské“) smlouvy a neoznámil ani ukončení zprostředkovatelské smlouvy, ač to bylo ve smlouvě zakotveno jako výslovná povinnost. To ostatně přiznává i žalovaný, když teprve dopis z 22.10.1998 chápe jako ukončení smluvního vztahu se žalobkyní (č. l. 58). V důsledku nesplnění uvedených informačních povinností ze strany žalovaného mohla mít žalobkyně důvodně za to, že závazkový vztah ze zprostředkovatelské smlouvy nadále trvá (i v období od května do podzimu roku 1998) a že žalovaný nemá zájem smlouvu ukončit a naopak má zájem na jejím splnění, tj. na zprostředkování uzavření nájemní smlouvy na obchodní prostory o rozloze cca 300 m2 v D. d., o kteréžto aktuální nabídce žalobkyně jednala se žalovaným od října 1997, od kdy také vyvíjela zprostředkovatelskou činnost ohledně předmětných prostor.
Pokud tudíž závazek ze smlouvy o zprostředkování mezi žalobkyní a žalovaným trval prakticky až do října 1998, pak existoval tento závazkový vztah i dne 25. 8. 1998, kdy byla uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor mezi majitelem s.r.o. O. na straně jedné a s.r.o. M. jako nájemcem na straně druhé a zejména i v den postoupení nájemních práv na základě dodatku k této nájemní smlouvě z 4.9.1998 ze společnosti M. T. jako postupitele na s.r.o. P. T. jako postupníka. Skutečnost, že žalovaný v době uzavírání těchto smluv v měsících srpen – září 1998 o tom neuvědomil žalobkyni, ačkoliv jako společník postupníka o těchto právních úkonech věděl (a vědět musel), představuje porušení právní (smluvní) povinnosti jako předpokladu pro vznik odpovědnosti k náhradě škody podle ust. §373 an. obch. zák., protože pokud by žalovaný splnil své shora zmíněné informační povinnosti a oznámil tak svůj nezájem na plnění závazků ze smlouvy o zprostředkování, popř. by smlouvu ukončil, nebylo by možno dovodit porušení povinnosti ze zprostředkovatelské smlouvy a tudíž by ani nebylo možné uvažovat o příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti žalovaným a vznikem škody na straně žalobkyně. K obdobným závěrům dospěl soud prvního stupně, který správně vycházel též z účastnické výpovědi žalovaného, který potvrdil, že v době prezentace společnosti A. M. dne 18.6.1998 už o prostory zájem neměl (č. l. 58). „To, že žalovaný porušil povinnost žalobkyni informovat o svém úmyslu smlouvu neuzavřít“ připustil též právní zástupce žalovaného (č. l. 77). V odvolacím řízení pak žalovaný uvedl, že „nikdy nevypověděl smlouvu se žalobkyní, pouze jí ústně oznámil, že po ní žádá ukončení aktivit pronájmu u s. r. o. O.“ (č. l. 105). Žalovaný v řízení potvrdil i skutečnost, že obdržel dopis žalobkyně z 6.7.1998, v němž jej žalobkyně žádá, aby sdělil, zda chce pokračovat v jednání k uzavření nájemní smlouvy. Z toho vyplývá, že ještě v červenci 1998 bylo uzavření nájemní smlouvy se žalovaným stále aktuální.
Za této právní situace je právní závěr odvolacího soudu, že žalovanému nevznikl závazek resp. právní povinnost ze smlouvy o zprostředkování (vyvěrající ovšem i z premízy, že smlouva je neplatná), nesprávný. Odvolací soud nezkoumal, zda došlo k porušení informačních či notifikačních povinností žalovaného, vyplývajících ze smlouvy (a majících subsidiárně oporu i v ust. §643 obch. zák.) a zda toto porušení bylo v příčinné souvislosti s tvrzenou škodou.
V dalším řízení se musí odvolací soud vypořádat i s dalšími předpoklady vzniku závazku k náhradě škody ve smyslu §373 a násl. obch. zák., jimiž se zabývat již soud prvního stupně. Vedle porušení právní povinnosti a její příčinné souvislosti se vzniklou škodu půjde o předpoklad vzniku škody ve formě ušlého zisku, spočívajícího v tom, že poškozená žalobkyně nedosáhla majetkového prospěchu, který by jinak získala při pravidelném běhu věcí, a dále popř. o předpoklad předvídatelnosti rozsahu a výše škody (ust. §379 obch. zák.).
Otázkou porušení zásady poctivého obchodního styku, namítanou žalobkyní, kterou řešil ve svém rozhodnutí také soud prvního stupně, se dovolací soud jako nerozhodnou nezabýval. Tato právní otázka má význam v souvislosti s aplikací ust. §265 obch. zák. (výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany), v souvislosti s odpovědností za škodu, zakládající se na porušení právní povinnosti, vyplývající ze smlouvy i ze zákona, se jeví porušení předmětné zásady jako irelevantní a její zjišťování tudíž jako nadbytečné. Porušení zásady poctivého obchodního styku by mohlo mít právní relevanci ve vztahu k náhradě škody tehdy, pokud by se přisuzoval právní význam okolnosti, že žalovaný získal pronájem předmětných nemovitostí zprostředkovaně, nikoli jako podnikatel – fyzická osoba, nýbrž jako společník právnické osoby (s.r.o. P. T.); v takovém případě by však nešlo o porušení právní povinnosti jako předpoklad odpovědnosti za škodu.
Z výše uvedených důvodů dospěl nicméně dovolací soud k závěru, že jsou v daném případě naplněny důvody podle ust. §241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř. a proto napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil (ust. §243b odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (ust. §243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 17. dubna 2002
JUDr. František Faldyna,CSc., v.r.
předseda senátu