ECLI:CZ:NS:2002:29.CDO.896.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 896/2000-167
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl ve věci konkursu dlužníka N. s.r.o., zast. JUDr. T. Ch., advokátem, o návrhu věřitele Č. k. a., na prohlášení konkurzu na majetek dlužníka, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 26 K 125/99, k dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14.1.2000, č.j. 2 Ko 148/99-107, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14.1.2000, č.j. 2 Ko 148/99-107 potvrdil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26.10.1999, č.j. 26 K 125/99-26 ve výroku II., jímž tento soud prohlásil konkurs na dlužníka N. s.r.o.
V odůvodnění svého usnesení odvolací soud zejména uvedl, že v řízení před soudem prvního stupně bylo osvědčeno, že dlužník je v úpadku ve smyslu §1 odst. 2 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění tehdy platném (dále jen „ZKV“), neboť bylo osvědčeno, že má více věřitelů a není schopen plnit své splatné závazky.
Dovoláním ze dne 24.2.2000 napadl dlužník výše uvedené usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že dovolání podává podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., ve znění platném do 31.12.2000.
V obsáhlém odůvodnění dovolatel zejména uvedl, že se domnívá, že soud prvního stupně při rozhodování o prohlášení konkurzu pochybil, neboť nedostatečně zkoumal, zda je dovolatel v úpadku dle §1 odst. 2, 3 ZKV, zda přihlášené pohledávky jsou splatné, popř. zda nejsou promlčené, dále nedostatečně zkoumal „způsobilost navrhovatelů být účastníky řízení“, neboť navrhovatel neměl aktivní legitimaci k podání návrhu na prohlášení konkursu na dovolatele.
Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud podle §243b odst. 3 o. s. ř. zrušil dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu, včetně usnesení soudu prvního stupně a řízení zastavil.
Zákonem č. 239/2001 Sb., o Č. k. a. a o změně některých zákonů byla s účinností ke dni 1.9.2001 zřízena Č. k. a. Podle §19 odst. 1 zákona je tato právnická osoba právním nástupcem původního navrhovatele K. b. P., státního peněžního ústavu, který byl ke stejnému dni zrušen. Nejvyšší soud proto jako s dovolatelkou nadále jednal s Č. k. a.
Nejvyšší soud s ohledem na přechodná ustanovení v bodě 17, hlavě I., části dvanácté zák. č. 30/2000 Sb., podle něhož se mimo jiné dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem, nabytí účinnosti tohoto zákona (1.1.2001) projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „o. s. ř.) konstatoval, že v souladu s ust. §240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. bylo dovolání podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel byl při podání dovolání zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
Dovolací soud se nejprve zabýval tím, zda je dovolání z důvodu, který dovolatel uvedl v dovolání, a to podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., přípustné.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení.
Způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti. Právnické osoby mají podle ust. §18 odst. 1 obč. zákoníku způsobilost mít práva a povinnosti.
Je nepochybné, že původní navrhovatel byl právnickou osobou, která měla způsobilost mít práva a povinnosti, tedy způsobilost být účastníkem konkursního řízení a současný navrhovatel, který je právním nástupcem navrhovatele původního je právnickou osobou zřízenou zvláštním zákonem (§1 odst. 2 zák. č. 239/2001 Sb.).
Z dovolání je zřejmé, že dovolatel zaměňuje způsobilost být účastníkem řízení s tzv. aktivní věcnou legitimací, tj. s tím, zda navrhovatel splňuje podmínky pro to, aby s úspěchem podal návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání není z důvodu, který uvedl dlužník v dovolání, přípustné.
Vzhledem k ust. §242 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud dále nezjistil, že by dovolání bylo přípustné z důvodů uvedených v ust. §237 odst. 1 písm. a), c) až g) o. s. ř. (tzv. zmatečnost řízení), i když tyto důvody dovolatel v dovolání neuplatnil, resp. z důvodů podle §238a odst. 1 a §239 o. s. ř. Dovolání je proto třeba pro jeho nepřípustnost odmítnout.
Nejvyšší soud proto podle §237 odst. 1, §242 odst. 3 a §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. února 2002
JUDr.Ing. Jan Hušek, v.r.
předseda senátu