ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.102.2002.1
sp. zn. 29 Odo 102/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně S. P. H., s.r.o., proti žalované V. s., a.s. - v likvidaci, o zaplacení částky 1,660.208,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 20 Cm 262/99, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. března 2001, čj. 2 Cmo 353/2000-28, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský obchodní soud v Praze usnesením ze dne 30. května 2000, čj. 20 Cm 262/99-20, rozhodl, že se řízení zastavuje, žalobkyni se vrací soudní poplatek ve výši 33.206,- Kč a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Důvodem pro zastavení řízení bylo zpětvzetí žaloby dříve, než soud začal jednat ve věci samé.
K odvolání žalované do výroku o nákladech řízení změnil odvolací soud usnesení v této části tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 30.000,- Kč, do tří dnů od právní moci rozhodnutí, k rukám právní zástupkyně žalované. Dále odvolací soud žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900,- Kč.
Žalobkyně podala proti usnesení odvolacího soudu podáním ze dne 24. července 2001 dovolání, které bylo (jak vyplývá z razítka pošty) následujícího dne (tj. 25. července 2001) předáno poště k doručení.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o.s.ř.“).
O takový případ jde i v této věci, neboť odvolací soud odvolání projednal a rozhodl o něm ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. – podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001.
Podle §240 odst. 1 o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o.s.ř.).
Usnesení odvolacího soudu bylo, jak vyplývá z doručenky založené ve spisu, žalobkyni doručeno dne 1. června 2001. Převzetí je na doručence potvrzeno podpisem a otiskem razítka. Téhož dne usnesení nabylo právní moci.
Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o.s.ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 2. červenec 2001 (pondělí). Dovolání podané žalobkyní až 25. července 2001 je tedy opožděné (po uplynutí zákonné lhůty bylo ostatně i vyhotoveno).
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, 224 odst.1 a §146 odst. 2 věty první o.s.ř. (per analogiam), neboť žalobkyně, která z procesního hlediska zavinila, že dovolací soud dovolání odmítnul, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalované v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. srpna 2002
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu